Pravda. Všude, kde dostatečně dlouho a dostatečně silně unikal metan, se časem vyskytnou věčné ohně či plamínky. Metan se může zapálit třeba bleskem nebo jiskrou a někdy snad údajně i silným UV zářením ze slunce.
Věčné plamínky jsou dokonce lidovým folklórem tady na Valašsku v Beskydech. Podle pověstí to jsou místa, kde lakomec zakopal peníze, aby je po jeho smrti nedostali dědicové. A za trest musí duše takového lakomce na tom místě strážit ten poklad. Dokud náhodný kolemjdoucí stanoveným postupem toho lakomce od jeho břemene neosvobodí a poklad nebo jeho část tak může sám získat. Ale pokud nedodrží stanovený postup a nemá s sebou ty správné věci, tak ho ta duše zabije. Tuším vypraný čistý kapesník, možná dokonce posvěcený nebo od svěcené vody nebo něco takového, položit na trávu v místě ohníčku a říct správná slova. Ráno, když potom přijde na to místo, by měl být z toho pokladu v každém rohu kapesníku minimálně jeden zlatý dukát nebo tak nějak.
Kdysi mi otec vyprávěl, že takové věčné ohně třeba pamatoval v pahorkatině nad městem Příbor. Jak se vyjíždí z Příbora směrem na Ostravu přes obec Skotnice a potom k Mošnovu, tak na pravé straně na těch pahorcích. Potom tam buďto dosáhly chodby ostravských dolů a začali to odvětrávat nebo tam udělali zásobník na plyn a ohně zmizely.
