Ještě na konci první světové války byli držitelé Těšína Habsburkové. Po zániku Rakouska-Uherska se město i celé Těšínské knížectví stalo předmětem československo-polského hraničního sporu. Ten nakonec v roce 1920 vyřešila pařížská Konference velvyslanců, která rozhodla, že město bude rozděleno na dva svébytné celky. Na české straně tak vznikl Český Těšín a na polské Cieszyn. Obě města rozděluje hraniční řeka Olše a státní hranice prochází středem mostu Svobody.
Cieszyn je jedním z nejstarších slezských měst, vznikl v 9. století a první osídlení – hradiště – se objevilo na Zámeckém vrchu. Později k němu přibyla rotunda sv. Mikuláše a sv. Václava, hrad a Piastovská věž, které jsou v nejstarší části města k vidění dodnes. Skoro tři sta metrů vysoký pahorek se líbil také těšínskému knížeti Karlu Ludvíkovi a v 19. století tu nechal vystavět pivovar.
Nejdéle fungující pivovar v Polsku se nyní jmenuje Browar Zamkowy Cieszyn Sp. a kromě dobrého piva se pyšní i zajímavou architekturou. Skládá se z komplexu budov různých slohů, od biedermeieru až po novogotiku a sedmdesát procent jeho rozlohy leží pod zemí.
V různých úrovních Zámeckého vrchu se klikatí podzemní chodby, včetně ledového tunelu, kde se dříve skladoval led. Pivovar, v němž za druhé světové války byly vězeňské cely, je součástí Cesty průmyslových památek Slezského vojvodství. Funguje jako živé muzeum a zájemce seznamuje s výrobou piva.
Náměstí Rynek se nalézá v historickém centru Cieszyna.
Střelba na malé cíle
V Cieszyně se řemeslům dařilo již od vlády Piastovců, a některá se ve městě provozují dodnes. Vyhlášené bylo zejména puškařství, za kterým mířím do dílny Jerzyho Walgy. Vyučený strojní zámečník vyrábí slavné těšínské pušky už přes padesát let. Se zbraněmi malé ráže (většinou 8–9 mm) se poprvé setkal u velkého sběratele, kde ho očarovaly svou krásou.
„Těšínky se jako lehké lovecké zbraně používané k lovu ptáků a drobné zvěře dělaly v našem městě od 16. století. Byly proslulé zvláštním tvarem pažby, jedinečným kolečkovým zámkem a bohatou výzdobou tvořenou inkrustováním a rytím. Bohatí pánové je měli v oblibě pro jejich lehkost a působivý, okázalý vzhled“, říká Walga.
Puškaři zhotovovali těšínky skoro 200 let, než je nahradily jiné zbraně. Přesto jsou unikátní pušky stále v kurzu. Zájem o ně mají zejména sběratelé, muzea a členové historických skupin. Walga, který už jako jediný řemeslník v Cieszyně pušky vyrábí, má tak práce nad hlavu. Výroba jedné těšínky trvá řemeslníkovi čtvrt roku a puška stojí okolo patnácti tisíc zlotých, tedy zhruba 75.000 Kč.
Celníci v tramvaji
Piastovci vládli Cieszynu víc jak 360 let, a když zemřela poslední členka rodu - Alžběta Lukrécie – město připadlo Habsburkům. Noví panovníci se zasloužili o rozvoj a industrializaci. K ní patřila i doprava a provoz tramvají, který byl zahájen 12. února 1911. V ten den se prodalo 4000 lístků. Jeden stál 14 haléřů, v další dny pak o dva haléře méně.
Lístky však byly brzy vyměněné za žetony, aby ve vozech nemuseli chodit kontroloři. Zahájení provozu tramvajové linky bylo tehdy převratnou událostí. Lidé se z nádraží, umístěném v té době na předměstí, velmi pohodlně dostali do centra. Navíc byla v kopcovitém terénu tramvaj velmi užitečným dopravním prostředkem.
Atmosféra starých časů v Cieszyně
Po rozdělení města v roce 1920 spoj vedl mezi Československem a Polskem a v tramvajích probíhaly celní kontroly. Byly velmi důkladné. Celníci si nevšímali pouze cestujících, ale prohledávali také podvozky vozidel. Provoz se zpožďoval, až linku v roce 1921 raději zrušili. Přesto je těšínská tramvaj dodnes fenoménem a brzy ji bude připomínat turistická trasa Po stopách těšínské tramvaje. Bude mapovat bývalou trasu s informačními tabulemi s různými motivy kolejového vozidla. Turisté mohou již teď navštívit Tramwaj cafe poblíž divadla Adama Mickiewicze. Kavárna je umístěna ve staré těšínské tramvaji a navozuje dobovou atmosféru.
Na břehu řeky Olzy
Tramvaj jezdila přes hraniční řeku Olši, která sehrála v dějinách Cieszyna důležitou roli. Proto na jejich březích, na hranici dvou zemí, vzniklo na netradičním místě Open Air Museum, jež návštěvníky seznamuje s historií města.
Součástí projektu je i česko-polský slovník - velký nerezový válec s posuvnými pruhy se slovíčky - naučné stezky, ptačí budky s informačními tabulkami o opeřencích, kteří v muzeu „bydlí“ či speciální lavičky vyrobené z rýžových slupek, soli a minerálního oleje. Muzeum pak v noci svítí díky velkým Kruhům času, neobvyklému relaxačnímu prostoru s výhledem na řeku Olši.
Něco k zakousnutí
Cieszyn je vyhlášený svojí znamenitou gastronomií, proto musím ochutnat kanapki, které vypadají jako velké obložené chlebíčky. Delikatesa se vyrábí od čtyřicátých let minulého století s různými oblohami, například se šunkou, zeleninou, se sledi, s vaječnou či makrelovou pastou.
Obyvatelé Cieszyna si nedokáží představit týden nebo dokonce den bez svých oblíbených kanapek a také je chce ochutnat každý turista, který do města přijede. Každý den zmizí z obchodů až 6500 kousků a platí zásada, že „kdo dřív přijde, ten dřív mele“.
Druhou delikatesou, kterou si v Cieszyně dávám, jsou pirohy, které tam nabízí skoro každá restaurace, včetně specializovaných „piroháren“. Nekynuté knedlíčky jedí Poláci už od středověku a připravují je s různými náplněmi, třeba se zelím, mrkví, řepou, houbami, luštěninami, tvarohem či pohankou. Po uvaření pirohy polijí rozpuštěným máslem, zakysanou smetanou a většinou si k nim dopřejí pivo. Plněné pirohy jsou kalorickou bombou, a tak sedám na kolo a vydávám se na 55 kilometrů dlouhou Železnou cyklostezku.
Pirohy jsou v Cieszyně vyhlášené.
Na kole kolem peronů
Żelazny Szlak Rowerowy je vzdálený zhruba 16 kilometrů od Cieszyna a vznikl na místě zrušených železničních tratí Godów, Jastrzębie-Zdrój a Zebrzydowice. S ostatními cyklisty tak jedu po náspech, železničních mostech, kolem pozůstatků peronů, kolejišť a míjím budovy bývalých nádraží. Zároveň projíždím přírodou, lesy a kolem rybníků. Cyklostezka je skvěle vybavená, k dispozici máme odpočívadla s lavičkami, toaletami, nabíječkami na e-kola a USB na mobily.
Železnou cyklostezku mají v oblibě polští i čeští cykloturisté.
„Za Železnou cyklostezku jsme získali několik ocenění, včetně ceny za nejlépe využitý veřejný prostor Slezského vojvodství“, povídá Jarosław Piechaczek. „Zájem lidí o cyklostezku předčil naše očekávání. Jen za první měsíc provozu dosáhly počty návštěvníků čísel, které jsme čekali za rok.“
„V určitých místech stezky máme v povrchu zabudovaná čidla, která nám přenáší data na městský úřad. Množství cyklistů tedy můžeme snadno spočítat. Po covidu zažívá cykloturistika v naší zemi velký rozmach. Poláci si oblíbili venkovní sportování, více inklinují ke zdravému životnímu stylu a jízdu na kole zvládnou všechny věkové skupiny“, dodává vedoucí odboru dopravy městského úřadu Jastrzębie-Zdrój.
Cyklostezka je propojená právě s tímto městem, kde se v Nedělním rekreačním středisku (Ośrodek Wypoczynku Niedzielnego) nachází krásné solné inhalatorium. V Jastrzębie-Zdróji totiž od devatenáctého století prýští prameny léčivé jodobromové solanky. Ta se nachází v inhalatoriu vyrobeného ze dřeva a z trnkového houští.
Inhalatorium v Jastrzębie-Zdróji.
Po svazcích větviček stékají z trysek tisíce litrů vody a jemně se rozprašují do vzduchu, který obohacují o sůl. Stačí tedy jen usednout v blízkosti inhalatoria a vdechovat vzduch se solí, jež má příznivý vliv na dýchací cesty. Navíc uvolňuje stres a posiluje organismus při vyčerpání. Účinky terapie se projeví po půlhodině, přičemž ideální doba pobytu u inhalatoria je šedesát minut.
Mohlo by se hodit:
|
