Lyžařský okruh zvaný Skitour Marmolada začíná obvykle na parkovišti v sedle Fedaia (2057 m n. m.), kam míří motorizovaní lyžaři z okolních středisek. Kdo bydlí v rekreačním městečku Arabba (1602 m n. m.), dostane se sem za necelou hodinu systémem lanovek přes sedlo Padon (2370 m n. m.). Platí tu jednotná permanentka.
Koncem minulého týdne využíváme vydatného sněžení, a hned jak pomine akutní lavinové nebezpečí, jedeme lyžovat na Marmoladu. Královna Dolomit za to stojí.
Sedlo Fedaia je pro auta zatím uzavřené
Přijíždíme autem frekventovanou silnicí od Cavalese a Canazei. Hned na začátku musíme řešit oříšek, jak se na Marmoladu vůbec dostat. Průjezd sedlem Fedaia okolo stejnojmenného jezera je totiž stále ještě uzavřený. Zima tu ještě neskončila, ačkoliv dole v údolí již kvetou stromy a raší zelená tráva.
Zajíždíme tedy přes přehradní hráz na miniaturní parkovišťátko u chaty Seggiovia. Nasedáme na kuriózní lanovku a necháváme se vytáhnout k chatě pod marmoladským ledovcem Pian dei Fiacconi (2700 m n. m.).
Prastará lanovka má dvě místa ke stání, na dolní ani horní stanici nebrzdí, a tak je potřeba se ve vhodnou chvíli rozeběhnout a naskočit zezadu do kovové ohrádky. S lyžemi pomáhá veselá obsluha. To samé se opakuje i nahoře.
Lanovka od jezera Fedaia k chatě Pian dei Fiacconi
Od lanovky sjedeme kousek po červené sjezdovce, ale po pár stech metrech z ní odbočíme na vyjetou cestu doprava pod skalami. Náročným traverzem v terénu se po dvou kilometrech dostaneme znovu na sedlo Fedaia, ale jsme již za uzavřenou silnicí.
Zde se napojujeme na červenou sjezdovku podél silnice směrem na městečko Sottoguda. Vražedné serpentiny znají především cyklisté, kteří tady pravidelně absolvují nejobtížnější stoupání profesionálního etapového závodu Giro di Italia. Nadšení amatéři si naopak v protisměru měří své osobní rychlostní rekordy. Na horském kole se tu po hladké silnici dá dosáhnout až osmdesát kilometrů za hodinu a silničáři na galuskách tu běžně jezdí stovkou.
Na lanovku se stojí čtvrt hodiny
Červená sjezdovka se zmírňuje, vjíždí do lesa a jako modrá nás pomalu dováží do osady Malga Ciapela (1446 m n. m.). Tady se obvykle čeká čtvrt hodiny na obří lanovku. Ani my se tomu nevyhneme a vystojíme si frontu. Na rozdíl od českých hor se v Dolomitech nepředbíhá ani nenadává, a tak nás to ani moc nemrzí.
I v Dolomitech se občas tvoří fronty na lanovky
Dvakrát přestoupíme a obří kabiny velké jako autobusy zavěšené na laně nás na třikrát vyvážejí o dva kilometry výš. Během jízdy obdivujeme grandiózní ledovcovou scenérii. Skalní stěny pod námi se perou se sněhovými spoustami. Ledovec sice už sto let ustupuje a skály tedy vyhrávají, ale teď na jaře to není vidět a sníh je všude kolem nás.
Vystupujeme na druhém nejvyšším vrcholu marmoladského masívu Punta Rocca (3250 m n. m.). Vítá nás tu pekelná zima kontrastující s teplým údolím. Rozdíl je dvacet stupňů Celsia. Dole bylo deset stupňů nad nulou, nahoře je deset pod nulou.
Punta Rocca 3265 m n.m., výš se v Dolomitech lanovkou nedostanete
Prašanový zážitek přichází i na jaře
Jedeme pět kilometrů dlouhou červenou sjezdovkou nazpátek do sedla Fedaia. Sjezdovka je jako mlat, tvrdý podklad je však někdy sedřený do boulí a ty dělají slabším lyžařům potíže. Je vidět, že někteří na takovou obtížnost nemají dostatečně natrénováno, ale Marmolada je láká. Její věhlas přebíjí strach i nešikovnost.
Znovu sjíždíme do Malga Ciapela a necháváme se vyvézt na Marmoladu. Je už odpoledne, a proto míříme nazpátek k autu. Musíme tedy hned od začátku opustit upravené sjezdovky a vjet do terénu. Vydáváme se po stopách našich předjezdců, abychom se neztratili, ale zároveň hledáme panenský prašan.
Pětikilometrový sjezd prašanem po kolena je ohromující. Dvanáct set metrů převýšení nám trvá několik desítek minut. Musíme totiž často odpočívat. Nadmořská výška je znát a my jsme zpocení a udýchaní. Ledovec je bezpečný, laviny v poměrně mírném sklonu nehrozí a ledovcové trhliny jsou ucpané silnou vrstvou sněhu.
Marmolada - sjezdovka na ledovci
Míjíme chatu Pian dei Fiacconi, ignorujeme sjezdovku pod kuriózní lanovkou a "pereme" to hlava nehlava hlubokým sněhem až k jezeru Fedaia. Na parkovišti sledujeme ostatní lyžaře, kteří přijíždějí s očima navrch hlavy stejně jako my a ještě dlouho se nemohou vzpamatovat z překrásného zážitku.
Praktické informace
|
Autor je šéfredaktorem portálu Horydoly.cz
