Jako první zastávku jsme si vybrali bývalé hlavní město Sedmihradska a centrum saské diaspory, Sibiň. Od svého založení ve 12. století až do 40. let 20. století bylo město většinově německé, což je příběh, který dobře známe i z vlastního prostředí.
Avšak na rozdíl od bývalých Sudet v Sibiu německý duch společně s asi dvěma tisíci etnickými Němci přetrval až dodnes, kdy je už město z více než devadesáti procent rumunské.
Bez komunistické architektury
Nejmarkantněji to je vidět na architektuře, z níž opravdu získáváte pocit, že se místo Rumunska nacházíte v Německu. Centrum města je fakticky nedotčeno komunistickými stavebními experimenty a dokonce zde na hlavním náměstí chybí i obligátní „prior“.
Hlavní náměstí jsou zde ve skutečnosti dvě, Velké a Malé, spojené podloubím radniční věže a ležící na vrcholku kopce. Tato část centra je víceméně kompletně krásně opravená, nachází se v ní většina architektonických zajímavostí včetně katolického a luteránského kostela a renesančních a barokních paláců.
Mnoho z těchto paláců má v přízemí příjemné kavárny, cukrárny či restaurace s velice příznivými cenami a je pouze na vás, jestli dáte přednost kuchyni rumunské, nebo německé a zkusíte třeba místní úpravu špeclí. Menší výběr může ale nastat, když jako nápoj zvolíte pivo. S největší pravděpodobností tak jako tak dostanete německy znějící Bergenbier.
Pohled z Dolního města na luteránský kostel
Domy v Sibini opravdu mají oči
Procházka za pořádným vínem
Jestli vás ale láká spíše víno, poradil bych sejít na úpatí kopce do uliček Dolního města. Tato část opravdu stojí za menší bloudění. Domy zde na svoje rekonstrukce většinou ještě čekají, ale jejich patina času působí kouzelně autenticky.
Ruch z vrcholku kopce sem nedoléhá a uličky a ulice se zde otevírají do menších klidných náměstíček, kde si místní kluci čutají s míčem. A pokud zde snad dostanete pocit, že vás někdo nebo něco sleduje, buďte v klidu. Pouze vzhlédněte na střechy okolních budov a zjistíte, čím to je. Typické vikýře připomínají oči a také se jim tak říká.
Až se procházky nabažíte, zamiřte do vinotéky Wine not? na náměstí Coroana. A i když vám bude obsluha perfektní angličtinou omluvně tvrdit, že sedmihradská červená vína nemají plné tělo, úplně jí nevěřte.
Místní odrůda Fetească neagră, ročník 2017 z oblasti Târnave ležící severně od Sibiu, byla jedním slovem perfektní.
Kosmopolitní centrum Rumunska
O několik hodin blíže k domovu se jako další zastávka nabízí největší město Banátu a údajně nejkosmopolitnější město Rumunska, Temešvár. Dvakrát větší než Sibiň a už na první pohled mnohonásobně kulturně pestřejší.
Jak Sibiň uchvacuje svojí unifikovanou architekturou a jasně čitelným historickým rukopisem, Temešvár zase fascinuje různorodostí. Její první ochutnávka přišla hned po příjezdu na ubytování, když jsme zjistili, že dvorek sdílíme s opuštěnou synagogou z 19. století vybudovanou v maurském slohu.
Další, tentokráte fungující synagoga, se pak nachází v centru města, jen pár kroků od svatostánků několika dalších církví. Na náměstí Sjednocení jsou v jeho protějších stranách k sobě obráceny římskokatolická a srbská pravoslavná katedrála.
Srbská pravoslavná katedrála v Temešváru. Nalevo od ní se nachází sídlo pravoslavného biskupa.
Přímo naproti pravoslavné katedrále se nachází katedrála římskokatolická.
Rumunská pravoslavná katedrála se zase nachází v jižní části náměstí Vítězství. Byla postavená až ve 30. letech 20. století v historizujícím slohu a malebně kombinuje prvky tradiční moldavské a byzantské architektury.
Novější historie katedrály však až tak malebná není. Stala se jedním ze symbolů krvavého pádu komunismu v Rumunsku, když na jejích schodech v prosinci 1989 po střelbě armády a tajné služby zemřelo mnoho neozbrojených demonstrantů. Ostatně, rumunská revoluce právě v Temešváru začala a dodnes na ni odkazují nejen názvy ulic a náměstí, ale třeba i Muzeum revoluce či Muzeum spotřebitele za komunismu.
Milovníci dávnější historie se můžou vrátit v čase ještě dál a procházet se mezi barokními paláci z období Rakousko-Uherska a cítit se pomalu jako ve Vídni či v Budapešti. Pouze s jediným rozdílem, temešvárské stavby jsou údajně o jedno patro nižší. Nacházíme se přeci v provincii, která svojí krásou hlavním městům mocnářství nesměla konkurovat.
Rumunská pravoslavná katedrála
Interiér rumunské pravoslavné katedrály
Gastronomický mix
Patrně vám při této procházce vyhládne. Můžete pak využít další temešvárské pestrosti, tentokráte zhmotněné v místní kuchyni. Nejvíce jí poznáte v nabídce pouličního občerstvení. Tu ze Srbska importovaná a porumunštěná pljeskavica, tamhle Maďarskem inspirovaný a na rumunský styl brynzou plněný langoš a do toho všude pekárny s typickými preclíky, tyčinkami, koblihami a sladkými i slanými kapsami.
V restauracích si zase můžete dát znovuzrozenou kukuřičnou polentu zvanou mămăligă. Toto původně základní venkovské jídlo rumunských rolníků, fakticky náhražka chleba, v posledních letech zažívá svoji renesanci a je k dostání fakticky v každé restauraci. A s brynzou a smetanou chutná opravdu skvěle.
Budova opery na náměstí Vítězství
Pokud by na vás byla ale mămăligă trochu „lepivá“ a bylo by potřeba ji zapít, dejte šanci místnímu pivu Timişoreana. Upřímně řečeno vás pravděpodobně asi nenadchne, na druhou stranu kde jinde si ho ale dáte? Rumunští pivovarníci se sice snaží jít s dobou a mají v nabídce i nefiltrovanou a nepasterizovanou verzi, kus cesty ale ještě musí urazit, aby plně uspokojili i zhýčkaný český jazýček.
A jestli byste snad všechno to jídlo a pití na procházkách po obou městech nevychodili, doporučuji sportovně založeným návštěvníkům se v Sibini proběhnout v lesoparku Dumbrava u místní zoo a v Temešváru pak podél kanálu Bega. Jeho severní břeh lemuje soustava několika vhodných parků. Nesmíte se ale nechat zlákat nespočtem pivních zahrádek, které se tu také nacházejí. To by pak veškeré dobré úmysly přišly vniveč.
červená značka - Temešvár, zelená značka - Sibiň
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
