Podle mnohých hraje ovšem v oblibě Řecka velkou roli ještě jeden faktor, a to jsou místní lidé – vesměs přátelské bytosti s otevřeným srdcem, jejichž pozitivní přístup k životu nezlomila ani nedávná léta relativního strádání způsobeného tvrdou ekonomickou krizí po roce 2009.
Abyste si návštěvu Řecka dobře užili, je třeba tam přijet s vědomím, že zdaleka ne všechno bude tak precizní jako v Rakousku nebo ve Skandinávii. Právě naopak, podle středoevropských zvyklostí tam vlastně nefunguje skoro nic. Když si domluvíte schůzku na desátou a přijdete na čas, jistě budete na místě sami, vždyť na nějaké té desítce minut přece nezáleží.
 |
Na infrastruktuře je hodně znát, že si léta tvrdých úsporných opatření vybrala daň v podobě neúdržby či rovnou chátrání. Doprava je notoricky nespolehlivá a doufejte, že nebudete muset přijít do styku s úřady – teprve tehdy si totiž člověk opravdu uvědomí, co znamená kouzelné slůvko „byrokracie“.
Poloostrov Chalkidiki
Z perspektivy střední Evropy je to nejbližší kousek řeckého pobřeží. Rozlehlý poloostrov Chalkidiki v zázemí druhého největšího města Soluně je rozčleněn na tři charakteristické úzké „prsty“, tedy dílčí poloostrovy vybíhající do moře.
Běžným návštěvníkům jsou sice přístupné jen dva ze zmíněných prstů, to ale bohatě stačí. Jak na Kassandře, nejzápadnějším výběžku, tak zejména a prostřední Sithonii jsou návštěvníkům k dispozici spíše menší letoviska – sami tam sice v létě nebudete, ale hlava na hlavě na plážích také nebývá. Na rozdíl od více západní klientely na řeckých ostrovech či na Peloponésu jezdí na Chalkidiki ve velkém počtu návštěvníci z blízkých balkánských zemí jako je Srbsko, Bulharsko či Černá Hora. A také domácí Řekové.
Pohled od letoviska Sarti na poloostrově Sithonia přes zátoku na Athos
Chrám Agios Dimitrios v Soluni
A ten třetí, nejvýchodnější „prst“? Na Athosu žijí v asi dvacítce klášterů komunity pravoslavných mnichů, území spravují v rámci autonomního statutu a pro případnou návštěvu Athosu stále platí přísné regule. Vstup je povolen pouze mužům poté, co si zájemce předem vyřídí zvláštní povolení, zůstat je možné nejvýše čtyři dny a je nutné se zcela přizpůsobit dennímu rytmu klášterních komunit.
Při pobytu na Chalkidiki nezapomeňte věnovat alespoň půlden prohlídce Soluně, a to přesto, že nemalou část města tvoří nevzhledná panelová zástavba a město postrádá velké antické památky. Raně křesťanské chrámy sv. Sofie a sv. Demetria ovšem představují ojedinělé památky evropského významu a procházku po nábřeží s Bílou věží v pozadí a mohutným masivem Olympu na jihozápadním obzoru si určitě budete pamatovat.
Doprava: letadlem do Soluně a pak linkovými autobusy do letovisek. Pro prozkoumání odlehlejších koutů Kassandry a Sithonie se může hodit auto z půjčovny. Pokud máte tyto ambice, zařiďte si výpůjčku vozidla rovnou na letišti v Soluni.
Athény a okolí
Řeckou metropoli by alespoň jednou za život měl navštívit každý Evropan: vždyť tady se v 6. století př. Kr. etablovalo centrum první velké vyspělé evropské civilizace, zde byly poprvé učiněny pokusy s „vládou lidu“ – demokracií. Některé athénské stavby z období klasického Řecka přečkaly více než dvě a půl tisíciletí v pozoruhodně dobrém stavu a zná je celý svět.
Skvělé karyatidy Erechtheionu, menšího chrámu na athénské Akropoli, vyzařují vznešenost.
Hefaiston na řecké agoře v Athénách patří k nejlépe zachovaným klasickým chrámům vůbec.
Na Akropoli, skalnatý vrcholek ležící jižně od dnešního městského centra a obdařený ikonickým chrámem Parthenón, se vydejte pokud možno hned se začátkem otevírací doby, jedině tak alespoň zčásti uniknete davům návštěvníků. Další „povinnou“ zastávkou by měla být stará agora, někdejší tržiště, s jedním z nejlépe dochovaných antických chrámů Hefaistonem. A do třetice byste neměli minout torzo obřího chrámu Olympského Dia při východním úpatí Akropole.
Pokud sem přijíždíte poprvé, možná vás překvapí jak velkým městem dnešní Athény jsou. Pohled z Akropole sklouzává až po obzor přes nekonečná betonová předměstí. V širší aglomeraci Athén dnes žijí čtyři miliony lidi, tedy téměř 40 procent řecké populace.
Pokud budete do Athén cestovat z Peloponésu, tak za zastávku jistě stojí Korintský průplav protínající šest kilometrů širokou šíji. Jde sice o novodobou atrakci (šíji prokopali v letech 1881 až 1893), zato ojedinělou – s ničím podobným se v Evropě nesetkáte. Na opačnou, jihovýchodní stranu od Athén pak lze dojet až k mýtickému mysu Sounion s dobře dochovanými zbytky Poseidónova chrámu na výběžku nad mořem.
Doprava: letadlem do Athén a pak veřejnou dopravou, metro je relativně spolehlivé.
Argolida
Historická krajina na východě Peloponésu, Argolida, má krásné pobřeží a mimořádné množství starobylých památek na malé ploše. Centrem oblasti je dnes město Nauplion (Nafplio) malebně rozložené nad širokým mořským zálivem a korunované siluetou mohutné benátské pevnosti. Pokud si výhled z ní chcete zasloužit, vydejte se nahoru po schodech – je jich kolem tisícovky.
Pláž v Naupliu
Fandové historie si přijdou na své v Epidauru, nejlépe dochovaném antickém řeckém divadle vůbec. Stavba využívající svažitý terén má samozřejmě výtečnou akustiku, kterou si můžete sami vyzkoušet.
Z předklasického období pocházejí zříceniny Mykén, města obklopeného aurou pověstí o králi Agamemnónovi a tragickém údělu jeho rodu. Je ale třeba upozornit, že jak přesně to v Mykénách vypadalo se asi nikdy nedozvíme – a představit si při prohlídce archeologického areálu možnou podobu města chce velkou dávku imaginace.
Do třetice je pak třeba zmínit Tíryns, ruiny města s částečně dochovanými mohutnými hradbami stavěnými z obrovských kamenů. Odtud pochází výraz „kyklopské zdivo“.
Doprava: letadlem do Athén a pak linkovým autobusem do Nauplia. Návštěva archeologických lokalit Argolidy s pomocí veřejné dopravy je sice možná, leč s nízkou frekvencí spojů – možná oceníte auto z půjčovny. Epidauros a spol. lze případně navštívit i v rámci jednodenních autobusových zájezdů z přímořských letovisek.
Kréta
Největší řecký ostrov je velmi hornatý (až 2 456 m), v létě vyprahlý a okolní moře patří k nejteplejším v Evropě. Dobře zvažte, kterou stranu Kréty pro pobyt zvolit, na severním pobřeží bývají letní horka přece jen snesitelnější.
Jižní pobřeží Kréty je o něco méně frekventované. Pláž v letovisku Plakias byla brzo ráno dokonce liduprázdná.
Naproti tomu jižní pobřeží Kréty má ten půvab, že podle velké jeho části nevede žádná silnice nebo alespoň ne asfaltová. To samozřejmě drží turistický provoz na nízké úrovni a třeba úsek pobřeží kolem malého letoviska Plakiás působí jako nefalšovaná divočina.
Na okraji největšího krétského sídla Heráklionu lze navštívit zřejmě nejcennější dosud odkrytou předklasickou lokalitu v Řecku, totiž pozůstatky města Knossos. Podle všeho šlo o správní středisko vyspělé minójské civilizace, které však za dosud nejasných okolností zaniklo kolem roku 1450 př. Kristem. I přes velký časový úsek se v troskách paláce v Knossu zachovaly nádherné nástěnné malby.
Ruiny města Faistos patří mezi přední archeologické lokality na Krétě.
Cílem pěkného polodenního výletu může být druhé největší město Chania, s malebným přístavem a mohutnými benátskými hradbami. A kdo si chce dát troch do těla, může projít některou z divokých horských soutěsek ústících na jižní pobřeží Kréty. Největší a nejfrekventovanější je Samaria, k její návštěvě ale budete potřebovat asistenci některé z místních agentur: nejprve je třeba dojet autobusem k hornímu konci rokle u osady Omalos a po projití soutěsky až k moři vás odveze loď zpět. Je to docela dlouhý pochod, který vám zabere nejméně pět hodin.
Doprava: letadlem do Heráklionu nebo Chanie přímo z Prahy, případně letišť v okolí Česka. Pro průzkum odlehlejších částí Kréty se hodí automobil z půjčovny.
Jónské ostrovy
Kopcovité, ne tak rozpálené jako ostrovy v Egejském moři a pokryté bujnou zelenou vegetací – to je stručná charakteristika Jónských ostrovů při západním pobřeží Řecka, z nichž je v Česku suverénně nejpopulárnější Kerkyra (Korfu). Za návštěvu ale stojí i zbylé tři, tedy Lefkáda, Kefallonía a Zakynthos.
Na Jónské ostrovy doporučujeme vyrazit pouze v rozmezí od května do poloviny září, jinak riskujete, že vám část dovolené proprší. Ostrovy totiž leží na vlhkém západním návětří, kde od podzimu do jara spadne velké množství srážek. Ostatně právě proto je na nich, na rozdíl od ostrovů v Egejském moři, tolik zeleně.
Malebná zátoka Agios Georgios na severozápadě Korfu
Stará pevnost ve městě Kerkyra (Korfu)
Korfu má nádherné pláže i skvělé pobřežní scenérie, hlavně v severní polovině ostrova. Proslulá je třeba zátoka u letoviska Paleokastritsa s klášterem na skalnatém výběžku nad mořem. Za návštěvu ale stojí i město Kerkyra (Korfu) s mohutnou benátskou pevností a labyrintem úzkých uliček v centru.
Méně navštěvovaná Kefallonia je z Jónských ostrovů nejhornatější (až 1 628 m), slušné kopce se najdou i na Lefkádě. Terén na ostrově Zakynthos je sice mírnější, ale i tady se najdou krásné a členité úseky pobřeží. Ikonickým místem je fotogenická pláž Navagio s vrakem ztroskotané lodě, přístupná pouze lodí z moře.
Doprava: Letadlem přímo na jednotlivé ostrovy (na Korfu, Kefallonii a Zakynthos i z Prahy). Kdo má ambici prozkoumat odlehlejší zákoutí ostrovů, třeba zapadlejší pláže, bude potřebovat auto z půjčovny, jinak na všech ostrovech na hlavnějších trasách jakžtakž fungují autobusové linky. Mezi jedinci dobrodružnějších povah jsou oblíbené půjčovny skútrů, dobře ale zvažte své řidičské umění.
Aktuální podmínky v ŘeckuPro občany EU příjezd bez omezení, není třeba vyplňovat žádné formuláře. V zemi je nadále povinná ochrana dýchacích cest ve veřejné dopravě a zdravotnických zařízeních. Více informací najdete na stránkách ministerstva zahraničních věcí. |
