Dostat se na pláže portugalského Algarve východně od mezinárodního letiště Faro není jen tak. Pobřeží je zde na desítkách kilometrů rozervané deltami řek a přílivovými mokřady, které oddělují plážový pás od pevniny. Za odlivu lze leckde k pobřeží Atlantiku přebrodit, zatímco během přílivu pendlují k plážím bárky.
S nastupujícím podzimem jsme ovšem zvolili zcela suchou cestu. Nasedli jsme na kola a objeli zhruba 25 pobřežních kilometrů mezi Tavirou a španělskou hranicí v Castro Marim.
Hledání chameleona
Přímořská cyklistika v Portugalsku má oproti populárnímu španělskému cykloráji Mallorce nejméně dvě výhody: v Algarve se (zatím) pohybuje daleko méně cyklistů a trasy jsou převážně rovinaté. Navíc je s trochou štěstí mohou zpestřit blízká setkání překvapivého druhu.
„Vidíte ta hejna ptáků v deltě? To jsou naši plameňáci,“ ukazuje hrdě cykloprůvodce Carlo. Stojíme na omamné vyhlídce nad mokřinami u bělostného kostelíka ve vísce Cacela Velha. „A kdybyste si troufli do moře, mohli bychom si kousek odtud zaplavat s mořskými koníky. V Algarve máme největší světovou komunitu těchto ohrožených živočichů.“
Je to taky rybářský ráj, přestože lovci mají přístup na širé moře poněkud ztížený rozvětvenou deltou přírodní rezervace Ria Formosa.
Vyzráli na to tak trochu „českým“ koumáctvím. Bárky mají vyskládané na rozlehlé pláži Monte Gordo a do moře i z moře s nimi šoupou po písku za pomoci traktoru se speciální „rybářskou“ radlicí.
A teď pozor, je tu speciální lákadlo na konec úvodního cyklovýletu: „Za chvíli vjedeme do stínu stromů. Chovejte se klidně, občas zastavte a podívejte se pozorně kolem sebe. Když budete mít štěstí a hodně ostré oči, možná spatříte i chameleona.“ Bohužel, nevidíme ani jednoho, jejich mimikry byly v Algarve dokonalé.
Jedeme na západ, vstříc bouřlivějšímu Atlantiku a divočejším plážím západního Algarve. V přístupu k moři tady už nebrání žádné mokřady ani delty. Opět sedláme kolo. Tentokrát jsou cílem zhruba dvouhodinového okruhu skryté pláže v okolí Salemy.
Vypadá to, jako by se tady zastavil čas někdy před půl stoletím. Příjezdové cesty k moři lemují otřískané a občas divoce vybarvené minibusy Volkswagen Transporter, tolik typické pro éru hippies. Lidé v těch autech očividně trvale žijí a nejspíš se jen tak podle nálady stěhují od pláže k pláži. Nepotřebují k tomu ani plavky.
My se bez nich obejdeme taky. Shazujeme propocené cyklistické úbory a skáčeme jen tak do překvapivě průzračného podzimního Atlantiku. Že se vzápětí při výšlapu od pláže Furnas zpátky do kopců zase zapotíme, při té slastné plavbě vůbec nikoho netrápí.
Ostatně za pár hodin se do vln vrátíme, tentokrát na surfařském prkně. Při prkenných pokusech v portugalském příboji se zapotíme zdaleka nejvíc.
Čím víc nám to nejde, tím víc to zkoušíme. „Surfování je sport velice náročný, ale taky těžce návykový,“ potvrzuje Petra Sochorcová z pražské kanceláře Portugalské turistické centrály. Po dvou hodinách pinožení (jinak se neustálé vyčerpávající běhání pobřežní mělčinou proti příboji ve snaze ulovit slušnou vlnu nazvat nedá) lezou mnozí z nás z vody po čtyřech a s mnoha litry slané vody v žaludku sotva popadají dech. Poučení? S kancelářskou kondicí na prkno nelez!
Raději hodíme na záda batohy, do lahví si natočíme sladkou vodu a vydáme se na pochod. Vyrážíme do milosrdného stínu korkových a eukalyptových lesů v okolí obce Marmelete.
Trek lemují stovky stromů s čerstvě oloupanou spodní třetinou kůry. Jsou to portugalské národní stromy – korkové duby. Ty lze kácet jen se speciálním povolením, je však dlouholetou tradicí obnažovat jejich kmeny, z kůry pak vznikají (mimo jiné) zátky do vinných lahví. „Loupat kůru je však povoleno jen jednou za devět let,“ vysvětluje průvodce Joao. „Je to ruční práce pro party expertů, na každý strom se pak píše číslo roku sklizně.“
Staleté korkové duby čelí ve své domovině relativně mladému, velmi agresivnímu vetřelci: někdy v půli minulého století začali domorodci vysazovat na některých místech eukalyptus. Ten rychle roste a dává vyšší výnosy. „Potíž je, že je vysoce hořlavý. Když je sucho, vzplane eukalyptový les jako stoh sena,“ říká Joao. „Naštěstí korkový dub je ohromně odolný vůči ohni.“
Jak záhy poznáme, vůči „ohni“ jsou vysoce odolní i domorodci. Joao nás na závěr túry zavleče v Marmelete do místní pálenice, kde se rodí likér medronho z plodů „jahodového stromu“. Pálí se z červených sladkých kuliček, rostoucích podél cest pod eukalypty a korky na jakýchsi polokeřích a chutnajících napůl po jahodách a napůl po třešních.
Dobrá rada nakonec: okoštujte opravdu jen na špičku jazyka. Portugalské slunce dokáže být neúprosné i na podzim. Ani veřejné vesnické sprchy zdarma, které jsou pro poutníky v Marmelete nečekaně milým překvapením, proti případné přemíře alkoholu nepomohou.
Může se hoditOrientační mapy, tipy a další podrobnosti k aktivitám v Algarve najdete na www.cyclingwalkingalgarve.comnebo www.portuguesetrails.com, školu surfu na www.frsurf.com, veškeré turistické informace na www.visitalgarve.pt. Mimo letní sezonu se dá na letiště Faro v Algarve dostat z Prahy s jedním přestupem v Lisabonu, celá cesta s www.flytap.com zabere zhruba pět hodin. Půjčení auta výhodně obstaráte například na www.holidayautos.co.uk, místní cyklistické půjčovny najdete na www.musette.bike nebo www.megasportravel.com. |
