Prohibice přichází do Hondurasu

Komunita mužů na předměstí hlavního města Hondurasu Tegucigalpy se obává, že nedávné všeobecné hlasování proti prodeji alkoholu je připraví o poslední potěšení. Jejich manželky naopak doufají, že prohibice ukončí martyrium násilí a chudoby.

"Podívejte se, přestanou-li prodávat pivo nebo likér, co lidé budou dělat? Budou jen smutní. My si zde vypijeme pár piv, dostaneme se do nálady a jdeme domů," říká 33letý José Varela, který hloubí jámy pro suché záchody. Nadává na výsledek všeobecného hlasování, které jasně mluví pro schválení prohibičního zákon v městečku Zambrano 25 kilometrů severně od Tegucigalpy.
Osmnáctého června v referendu, vyhlášeném místní protialkoholickou ligou a podporované římskokatolickou církví i protestantskými skupinami, 700 občanů hlasovalo pro, 71 proti, deset se zdrželo hlasování. Ve skutečnosti prohibiční zákon prošel ve většině honduraských komunitách, kde bylo referendum umožněno. Více než dvacet městských úřadů z celkových 298 během minulého roku vydalo nařízení, která zakazují prodej piva a jiných alkoholických nápojů. Snaží se tak vyhovět odporu občanů proti rostoucímu alkoholismu a zabránit dalšímu vyhrocování chudoby.
V důsledku prohibičních zákonů již zbankrotovaly mnohé kantýny, bary a hospůdky, které byly na prodeji alkoholických nápojů závislé. Požadavek prohibičních zákonů se zrodil ve venkovských oblastech a postupně se šíří i do měst. Ve většině obcí, kde se referendum konalo, církev i různé ženské organizace s podporou státních institucí vedly rozsáhlé kampaně proti alkoholismu.
Zatímco odborníci na boj proti alkoholismu snahám občanů tleskají, federální úřady i zákonodárci se obávají, že nastávající trend pouze vyvolá ilegální výrobu a pašování
alkoholu. Dostatečně známý je případ Spojených států ve dvacátých letech. V Zambranu místní vláda prozatím zákon neuvedla v platnost, milovníci alkoholu jsou však o neblahé budoucnosti přesvědčeni.
"Večírky už nebudou zábavné jako dřív. Všechno bude nudné. Jediné pobavení, které nám zůstane, bude fotbal a já nerad hraju," říká 22letý César Meraz. Zatímco se zambranští muži opíjejí, jejich ženy a děti je hledají v barech, aby se domohly denního výdělku nebo je odvedly domů dříve než bude pozdě.
"Snažím se jej nalézt. Když se totiž opije, nebude mít už ani halíř, až se vrátí domů. Dříve mě i bil, teď pouze řve a otravuje děti," svěřuje se Florisbelda Méndezová, když prochází
zaprášenými ulicemi. "Hlasovala jsem pro. Možná to pomůže a manžel přestane pít nebo se alespoň umírní. Všem by se nám žilo lépe, kdyby nepil."
Alkohol je společníkem především chudých občanů Hondurasu a alkoholismus patří mezi nejzávažnější zdravotní problémy. Dagoberto Espinosa, ředitel honduraského Institutu pro prevenci alkoholismu a drogové závislosti, tvrdí, že v zemi žije až 300.000 náruživých pijáků z celkového počtu 6,8 miliónu obyvatel.
"Je to obrovská armáda," říká. "Alkoholismus se považuje za jeden z deseti nejpalčivějších problémů Hondurasu. Ohrožuje celou společnost, musíme mu tak či onak čelit." Podle Espinosy Honduras ročně produkuje a konzumuje více než 200 miliónů lahví piva, čtyři milióny lahví rumu a čtyři milióny "aguardiente" či brandy. To vše nezahrnuje dovezenou vodku, džin, whisky a podomácku vyrobené brandy. Ve srovnání s počtem obyvatel ohromné množství.
Podle odborníků za čtyři z pěti automobilových nehod jsou zodpovědní opilí řidiči, opilost také zvyšuje míru zločinnosti i násilností v domácnostech. Nicméně federální úředníci tvrdí, že prohibiční zákony nikomu v pití nezabrání. Lidé si nakoupí alkohol v jiných městech nebo se budou zásobovat nelegálními výrobky.
Rolando Cárdenas, ředitel Kongresového finančního výboru, tento názor potvrzuje. "Ve městech, kde zavádějí prohibiční zákon, se i nadále na ulicích klátí opilí muži".
"Bude-li to pokračovat a rozšíří-li se to na celou zemi, začne se alkohol pašovat ze sousedních států a vyrábět nelegálně podomácku. Lidé pít nepřestanou a vláda pouze prodělá na nižších daních," míní Cárdenas.