Dvě nejoblíbenější "české" túry podle Nagwenraufové vedou přímo masivem Watzmannu. Jedna túra je vhodná spíše pro klasické turisty, druhá vede částečně horolezeckým terénem a vyžaduje znalosti pohybu na zajištěných cestách.
Watzmannrunde
Ráno zhruba v osm hodin vyrážíme z přístaviště jezera Königsee parníčkem, který svojí velikostí i tvarem připomíná tramvaj, na okružní trasu okolo celého masivu Watzmannu. Po půlhodině plavby se objeví bílý kostelík s cibulovitými červenými báněmi na šťavnatých zelených pastvinách. Z lodi vystupujeme u jeho paty.
Kostelík St. Bartholomä stojí za krátkou prohlídku. Mějme přitom na paměti, že na poutě dvakrát do roka se sem chodilo podle toho, jak příroda dovolila. V létě dva dny přes hory Steinernes Meer z dnešního Rakouska a v zimě po ledě zamrzlého jezera od německého Berchtesgadenu. Jinak byl kostelík i s malou osadou celý rok odříznutý od světa.
|
Podle Oliny Nagenraufové jsou Češi ve srovnání s Němci, Angličany a Holanďany velmi aktivní a zároveň s nimi nejsou žádné problémy. "Jsou podobní jako Rakušané. Ti také chodí hodně do hor. Mají sice více peněz, ale zase jsou skrblíci, takže to vyjde nastejno." |
Od kostela jdeme nějaký kilometr po rovině po široké cestě podél jezera, až se dostaneme k vodopádům potoka Schrainbach. Protéká pod skalním mostem. Tady začíná dlouhé několikahodinové stoupání až na sedlo Trischübel.
Po cestě nás čeká jedno vzrušující místo zvané Sigeretplatte, což je úzká skalní stezička místy zpevněná dřevenými trámy obcházející ve velké výšce skalní masiv. K bezpečnosti má přispívat tenké ocelové lanko zavěšené na skále, které ovšem nebudí velkou důvěru.
Kousek nad tímto ošemetným místem musíme zdolat ještě nebezpečné dřevený schody, které slouží v lese jako náhrada feráty, a jsme ve skalnatém údolí. Tady téměř jistě potkáme kamzíky, jichž tu žije několik stád. V potůčku najdeme pár malých pramínků, odkud můžeme nabrat poslední vodu na dnešní túře.
|
*** Fotky si prohlédněte ZDE |
Na sedle budeme mít pod sebou 1300 metrů převýšení. To samé nás čeká dolů. Cesta bude ovšem většinou pohodlná a široká. Sejdeme do obrovského údolí potoka Wimbach a v něm narazíme na chatu Wimbachgriesshütte. Můžeme tu přespat, nebo pokračovat stále dolů až k vyústění údolí do roviny u obce Wimbachbrücke, odkud jezdí autobus ke Königsee. V rozhodování nám pomůže pohled na jízdní řád, který bývá vyvěšený v chatě.
Pokud jdeme svižným tempem, tak cesta až sem bez přestávek zabere osm hodin. Při plánování však spíše počítejme s přespáním na chatě, kam dorazíme skoro až za tmy. Nahoru jsme šli po trasách číslo 412 a 419, dolů jsme se napojili na značku číslo 421.
|
MŮŽE SE HODIT Když není hezky Jak se tam dostat Na Watzmann se většinou chodí do konce října, později bývají chaty už zavřené. Kde přespat Kde se napít |
Mitterspitze
Na přechod hlavního hřebene Watzmannu je potřeba si vyhradit nejméně víkend.
Během prvního dne dorazíme na chatu Watzmannhaus pod samotným Watzmannem. Sem dojdeme po čtyřech až pěti hodinách od Königsee nebo z vesnice Ramsau. První možnost je zajímavější, protože se při túře střídají scenérie hlubokého lesa, dalekých rozhledů, ledovcového kotle a nakrátko využijeme i jednoduchou ferátu, která překonává skalní výšvih.
|
|
Druhý den brzy ráno půjdeme do prudkého kopce s občasným lanem na přidržení na vrchol Hocheck. Stojí na něm dřevěná ochranná chatka pro případ rychlého zhoršení počasí. Tady si navlékneme jistící pomůcky na feráty (karabiny, smyčky, úvazky a přilby). Čekají nás totiž úseky se závratnými pohledy z ostrého hřebene hluboko do údolí na obou stranách.
Stezka je chvílemi odvážně zajištěná lany po skalním ostří a chvílemi využívá pohodlných skalních lavic v úbočí. Útěchou může být, že cesta vypadá zpočátku velmi obtížně a dramaticky, ale během túry to tak strašné není. Zvládne ji každý, kdo někdy byl na ferátě, a ví, co se dělá s horolezeckými karabinami.
Přejdeme přes nejvyšší vrchol Mitterspizte a dojdeme na jižní Südspitze, který je o pouhý metr nižší. Od vrcholového kříže kličkujeme po vyšlapané stezce dolů do údolí Wimbachgriess. Přilbu a jistící pomůcky však odložíme do batohu až kousek nad chatou, protože nás čekají takové nepříjemnosti, jako lámavé úseky, kameny padající od turistů nad námi, nebo sestup podél dlouhých lan natažených v kosodřevinovém porostu.
Naprostá většina turistů pokračuje na Wimbachgriesshütte, kde přespí a druhý den dojde na autobus. Hodně rychlí si mohou dovolit jít na opačnou stranu ke Königsee přes sedlo Trischübel.
Doba na překonání hřebene od Watzmannhausu k chatě Wimbachgriesschütte je v průvodcích uváděna 5-7 hodin, ale jedná se o celodenní pernou túru. Jde se po značce číslo 441, která se v údolí potoka Wimbach napojuje na číslo 421.
 Kostelík St. Bartholomä ve stejnojmenné vesničce |
 Kostelík St. Bartholomä ve stejnojmenné vesničce pod masivem Watzmannu |
 Hocheck, první kroky na ferátě |
 Stoupání na Hocheck |
 Mitterspitze |
 Vrchol Südspitze |
 Stoupání na Hocheck |
 Hřeben mezi Mitterspitze a Südspitze |
