Oxford je pěkné město na první pohled. Klidné, nevelké gotické centrum města zůstalo takřka po celou svou historii ušetřeno válek a je velmi zachovalé. Procházka ulicemi tak trochu může připomínat toulky pražskou Malou Stranou. Skoro každá budova je spjata se vzděláním. Tady je knihovna, tohle je zase sídlo jedné z šestatřiceti univerzitních kolejí - college. To pravé, co dělá Oxford Oxfordem, začíná právě tady - ovšem až za branami. Aby se za ně člověk dostal, potřebuje zmíněnou výbavu buď průkazku, nebo mix odvahy a drzosti. Každá z college je totiž od venkovního světa oddělena vrátnicí obvykle s milým, leč nekompromisním vrátným: »Přeji hezký den. Jste členem college? Nebo univerzity? Tak račte dál. Nejste? Lituji. Užijte si Oxfordu,« tak nějak probíhá běžná konverzace s anglickým strážcem college, ozdobeným černou buřinkou. Po člověku, co vypadá na sto honů jako turista, vystartuje okamžitě. Nemá-li však člověk daleko ke studentskému věku a ten se tady nezřídka může přehoupnout přes třicítku může drze kolem vrátnice projít. Musí se ovšem tvářit, že tak činí každý den, a vypadat zamyšleně. Za malou hereckou etudu bude za chvíli odměněn. Za vrátnicí se totiž vždy rozprostře báječný pohled - většinou je tu velká, vzorově upravená travnatá plocha. Vstoupit na ni mohou podle tradice jenom hotoví absolventi college. Člověk z Česka si bude marně lámat hlavu, jak se Angličanům daří podobný trávník vypěstovat. Odpověď na to dává klasický vtip. »Stačí, když to budete třikrát týdně zalévat. Dvakrát týdně sekat. A to všechno alespoň dvě stě let.« Yes, tradice posiluje kořeny. A tradice se tu ctí všude. Tráva však není zdaleka všechno, co se tu nabízí. Každá college má svou většinou skvělou a přepečlivě upravovanou zahradu. V každé takové zahradě pak člověk najde zákoutí s lavičkou, kde je absolutní klid taková zákoutí bývají od vlastní zahrady oddělena stromy či nefalšovaným labyrintem sestříhaných keřů. Sedět tady, číst knížku nebo jen tak odpočívat, to je to nejlepší, co se turistovi může naskytnout. Nikdo ho tady totiž nebude rušit, »obyčejní« návštěvníci přece zůstali za branami. Samotná college ovšem také stojí za to. Historie tu dýchá z každého kamene, některé z nich mají základy staré až osm set let, některé se tak jen tváří a jsou o pár set let mladší. Všechny mají ovšem jedno společné každá má svou kapli, pro bohoslužby, ale i koncerty. A každá má svou The Hall, velkou místnost pro obyčejné i slavnostní večeře. Vidět právě tyhle prostory stojí za to. V čele místnosti, z jejichž dřevem obložených stěn stěn zhusta shlíží obrazy místních slavných profesorů a studentů, je na vyvýšeném místě high table, stůl pro profesorský sbor. A pak jsou tu dlouhé dubové stoly pro studenty. Na stolech svíčky či petrolejové lampy. Za jejich světla se tu každý večer jí »obyčejná« večeře, jednou za týden pak slavnostní večeře studentů, jejich hostů a profesorů. Poněkud formální, leč krásný zážitek. Je-li člověk v Oxfordu déle, stojí za to udělat si známost s nějakým studentem a nechat se na tuhle podívanou pozvat. Anglické jídlo, pravda, asi nebude stát za moc, ale tahle zkušenost je o něčem jiném. Seznam oxfordských college čítá šestatřicet jmen, některé z nich umožňují v omezených časech návštěvu části svých zahrad i turistům, které drzost či průkazku nahradí vstupným. Obyčejně je to jedna či dvě libry. Za dvojnásobnou částku se také pořádají pěší túry po college s průvodcem. Ale nikdy se za vstupné nedostanete tam, kam vás zavede větší odvaha. K návštěvě jedné z největších kolejí, Christ College, jejíž součástí je nejmenší katedrála v Anglii, se dá odvaha vyměnit za malou lest. Návštěva katedrály, bez možnosti porozhlédnout se také po college, normálně stojí tři až šest liber. Ale když navštívíte katedrálu v době bohoslužby je to zadarmo. A stojí to za to zejména při večerní anglikánské bohoslužbě se zpěvy Evensong. Člověk nemusí být ani věřící, aby na něj atmosféra katedrály a chlapeckého sboru hluboce zapůsobila. Oxford však kromě college nabízí i krásné a velké parky, na delší procházky je pak jako dělaná přírodní stezka kolem Temže. A atrakcí, kterou můžete najít jen tady a v Cambridge, je projížďka na loďkách, které jsou však tak placaté, že připomínají spíš vory. A nemají vesla, o pohon se stará nejšikovnější z posádky odpichováním jako na na benátské gondole. Skoro se dá však tvrdit, že zábavnější než být v loďce je pozorovat zoufalé začátečníky marně zápasící s bidlem. Oxford a Cambridge mají společného mnoho a také jedno základní pravidlo: vyhnout se jim o prázdninách a o víkendech. To je zaplaví turisti z celé Evropy, a i když má člověk průkazku či dostatek drzosti, moc si těchto měst neužije. Ta jsou zkrátka nejhezčí, když jim vládnou ti, kterým patří - studenti. Pak je tu kromě památek, zahrad a úcty ke vzdělání na každém rohu taky ta správná atmosféra. To si pak člověk dokáže představit i ty Hobity a Alenku v říši divů.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT:
Do Oxfordu se dá snadno dostat z Londýna. Od letiště Heathrow , z tamního autobusového nádraží, odjíždí autobus každou půlhodinu. Vyplatí se koupit si zpáteční jízdenku, která je jen o libru dražší než jízdenka na jednu cestu a stojí 11 liber.Z centra Londýna jezdí autobus každou čtvrthodinu, nastoupit můžete například na Victoria Station nebo u Marble Arch a cena zpáteční jízdenky je 9 liber.Cesta z letiště trvá hodinu deset minut, z centra necelé dvě hodiny.A utobusy jsou v provozu 24 hodin denně.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT:
Do Oxfordu se dá snadno dostat z Londýna. Od letiště Heathrow , z tamního autobusového nádraží, odjíždí autobus každou půlhodinu. Vyplatí se koupit si zpáteční jízdenku, která je jen o libru dražší než jízdenka na jednu cestu a stojí 11 liber.Z centra Londýna jezdí autobus každou čtvrthodinu, nastoupit můžete například na Victoria Station nebo u Marble Arch a cena zpáteční jízdenky je 9 liber.Cesta z letiště trvá hodinu deset minut, z centra necelé dvě hodiny.A utobusy jsou v provozu 24 hodin denně.
 Před osmi sty lety to byl volský brod-Oxford. Dnes asi nejznámější univerzitní město. |
