Češky, které přes těžkosti na Kubě zůstaly, jsou hrdinky, říká Jana

Její manžel byl jeden z prvních Kubánců, kteří v roce 1961 přijeli do Československa na stáž. A jejich vztah byl od začátku tak silný, že se v pouhých sedmnácti letech rozhodla odcestovat za manželem na Kubu. Podívejte se na příběh Jany v novém seriálu internetové televize Playtvak.cz.

„Kuba? To je ta Kubáň?“ vzpomíná Jana na první zmínku o zemi, odkud její budoucí manžel pocházel. Cesta na Kubu a svatba v socialistickém ráji v Karibiku československým úřadům nevoněla kvůli těsnému sousedství ostrova se Spojenými státy. „Trvalo to rok, než jsem dostala všechna potřebná povolení,“ vzpomíná Jana.

Její maminka vyšla vztahu vyšla vstříc a dokonce jí darovala peníze na případnou zpáteční cestu, pokud by manželství nevyšlo podle jejích představ. „Maminka ti vzkazuje, že cokoli zlého bys mi udělal, mám se okamžitě vrátit domů,“ řekla svému manželovi hned po příletu.

Psal se tehdy rok 1963, čtyři roky po Kubánské revoluci. A na ostrově tehdy vládla euforie. Jana chodila společně s manželem na několikahodinové proslovy Fidela Castra a zapsala se na Havanskou univerzitu, kde začala studovat španělštinu.

Doma v cizině

Do ciziny odjeli na dovolenou a už se nevrátili. Většinou. Zažili klidná léta, revoluce, strach i lásky. Doma v cizině je dokumentární seriál internetové televize playtvak.cz o lidech, kteří se rozhodli začít znovu – v jiné zemi, s jinou kulturou, jiným náboženstvím.

Po vystudování začala na Institutu pro výuku cizích jazyků vyučovat češtinu. Do konce osmdesátých let pak na Havanské univerzitě připravovala kubánské studenty na studium na vysokých školách v Československu.

Po sametové revoluci v listopadu roku 1989 spolupráce s Kubou náhle skončila. „Těch pár českých firem z Kuby odešlo. Skončila pobočka ČSA, zavřel se Dům československé kultury. Zůstaly tady jenom dvě tři společnosti,“ říká Jana.

První tři roky v devadesátých letech tak byly pro Janu hodně složité. „Dostávali jsme jen jednu žemli na den, mouka nebyla. Byla to dost těžká léta. Češky, které tu zůstaly, jsou hrdinky,“ směje se Jana.

Postupně začala učit češtinu starší Kubánce, kteří pracovali v Česku a kde měli i své rodiny, se kterými chtěli komunikovat. A začali se objevovat i mladší studenti - zájemci o studium v Česku, nebo mladé dívky, které na Kubě poznaly svého manžela a chtěly se provdat do Česka.

„Přijela jsem do téhle země za svým manželem a musím ji milovat stejně jako tu moji. A tak jsem tady a snažím se tady dělat to, co bych dělala doma také - čestně pracovat, snažím se to dělat co nejlépe a vyhledávat si tady místa, která mi připomenou nějaká místa z domova. A to mi pomohlo, aby se mi nestýskalo,“ říká Jana.