Měkké zlato z Tuniska. Podívali jsme se, jak se sklízí nejlepší datle

aktualizováno 
Zima je období, kdy se na našem stole objevuje sladká pochoutka v podobě oválných červenohnědých bobulí. Nejlepší datle se rodí na severním okraji Sahary v jižním Alžírsku v okolí Biskry, Laguatu a Goley a v Tunisku v okolí Tozeuru. A právě do Tozeuru jsme se vydali, abychom se na vlastní oči přesvědčili, jak taková sklizeň datlí vypadá.

Datle v tuniském Tozeuru patří mezi nejlepší na světě. | foto: Bohumil Brejžekpro iDNES.cz

Datle původně pocházejí z oblasti Přední Asie, přesněji Mezopotámie, odkud se datlová palma vlivem člověka rozšířila do rozsáhlých suchých a teplých oblastí. Dnes je hojně pěstována zejména v Iráku, Egyptě, Maroku a Tunisku, stejně jako v Indii, Pákistánu, na Kanárských ostrovech i v Kalifornii.

My jsme se vydali podívat na sklizeň datlí v tuniském Tozeuru. Nejdříve nás čekala cesta po široké asfaltové silnici vedoucí pouští a středem vyschlého solného jezera Chott El Jerid, z něhož se těží sůl a fosfáty a za příznivých podmínek se nad ním objevuje fata morgána.

Cestou jsme několikrát zastavili, abychom si prohlédli rekvizity po pravé straně silnice, jež zde zůstaly po filmařích natáčejících známé Hvězdné války. Kousek dál v poušti, v místě Onk Ejmel, nechal geniální megaloman George Lucas postavit kulisy představující pouštní planetu Tatooine.

Kulisy jsou většinou v téměř neporušeném stavu a návštěvníci neznající jejich historii je často považují za ruiny nějaké starověké civilizace. Dojet se k nim dalo pouze džípy s místními řidiči, protože cizinci v poušti řídit nesmějí, nedávno k nim byla uprostřed písku postavena asfaltka.

Tozeur, oáza plná datlí

Ale to už vjíždíme do Tozeuru, hlavního města oáz tuniského jihozápadu, známého cihličkami vytvářejícími na fasádách domů různé geometrické obrazce.

Fotogalerie

Všude kolem nás jsou samé palmy, prý jich je jen v městě na půl milionu. Sběr datlí, jež na nich rostou, probíhá od října do února.

Nejznámější jsou Deglet an-Nour (Prsty světla), obří karamelově zlatě zbarvené datle vonící po medu určené takřka výhradně na export. Vyžadují intenzivní péči a ročně spotřebují dvakrát více vody než jiné odrůdy.

Palmy se mohou dožít 300 let

Datlovník dorůstá do výšky až třiceti metrů a teoreticky se může dožít tři sta let. Říkám teoreticky, protože palmy se nechávají maximálně sto let, kdy se kácejí a místo nich jsou vysazovány nové.

Květy na samičích palmách mají žlutou barvu a jsou uspořádané do metlovitých soukvětí dlouhých až sedmdesát centimetrů, naproti tomu samčí soukvětí bývají dlouhá jen dvacet pět centimetrů. Palmy jsou mimořádně úrodné, ročně se z jednoho stromu načeše v průměru sto kilogramů plodů.

Česači datlí
Mohutné trsy datlí

Pokud byste si mysleli, že datle rostou samy a není zapotřebí se o ně kromě sklizně vůbec starat, byli byste na velkém omylu. Na každou palmu je totiž zapotřebí čtyřikrát do roka vylézt, například tehdy, když se plody obalují síťkami jako ochrana před větrem i ptactvem, nebo když je třeba ručně napomáhat opylení. Teprve při čtvrtém vylezení se datle sbírají.

Sběr datlí

Byl jsem zvědavý, jak vlastně taková sklizeň probíhá. Hlavní česač vylezl s pomocí krátkého provazu upevněného pod zadkem a přehozeného kolem kmene palmy až nahoru do koruny. Když se vyvěsil do provazu, ten se napnul a držel ho, zatímco on postoupil nohama výš. Pak uvolnil lano, přitáhl se rukama a takto stále dokola, až byl zcela nahoře.

Tady odsekával zahnutým nožem hrozny vážící asi 18 kilo a podával je prvnímu ze čtyř pomocníků rozmístěných pod ním po kmeni, ten zase dalšímu a takto z ruky do ruky byly datle dopraveny až na zem, kde se jich ujali dva starší česači, kteří pečlivě procházeli stonek za stonkem, nechávali na něm kvalitní datle a nekompromisně vyřazovali ty, jež nesplňovaly jejich přísná kritéria.

Datle se pečlivě kontrolují.
Datle je zapotřebí přebrat.

Datle, které prošly kontrolou, pak rozložili na rohože, kde na slunci pár dnů, nejdéle však týden, dozrávají a krabatějí, než se v přepravkách expedují na datlový trh, kde jsou nabízeny k prodeji.

Opuštěný palmový ráj

Z Tozeuru jsme se vypravili do horských oáz, jimž Římané říkali „tmavé fleky na levhartí srsti“. První přišla na řadu Tamerza. V okamžiku nás obklopil houf dětí, jež se nám za dinár snažily vnutit nejrůznější tretky či alespoň získat nějakou pozornost - bonbon, žvýkačku nebo propisovačku.

Sestoupili jsme do údolí, kde mezi palmami protéká říčka s malými vodopády a jezírky s tyrkysově modrou hladinou. Stoupali jsme kolem překrásně tvarovaných skal, soutěskou se protáhli na druhou stranu, kde se na vrcholu vypíná socha kozorožce, a ruinami bývalé opevněné berberské vesnice se vrátili zpátky.

Jezírko v Tamerze má tyrkysovou barvu.

Jezírko v Tamerze má tyrkysovou barvu.

Její obyvatelé museli v roce 1969 ze svých příbytků z nepálených červených cihel uprchnout, když dvacet dva dnů nepřetržitě pršelo a voda příbytky zpustošila. Už se sem nevrátili, nové domy postavili na opačné straně palmového háje. Díky vodě tu pod palmami rostou meruňky, granátová jablíčka, broskve, citrusy, olivy, v jejich stínu zase zelenina, tabák a obilí.

Anglický pacient a Indiana Jones

Naše další kroky směřovali do oázy Chébika. Zelená rokle s jezírkem a vodopádem tryskajícím uprostřed skal v pusté krajině působí jako zjevení. Tady se natáčel oscarový film Anglický pacient, dojemný příběh těžce zraněného letce sestřeleného nad pouští. Děj se sice odehrává v Egyptě, ale všechny záběry na hory pocházejí z Tuniska.

Anglický pacient se točil i v horské oáze Mides, jež je už jen kousek od Alžírska, vlastně tudy prochází státní hranice. Jde v podstatě o obrovský kaňon, na jehož dně se zelenají palmy.

V dalším kaňonu Sidi Bouhlel vyhrožoval Indiana Jones ve filmu Dobyvatelé ztracené archy nacistům, že Archu úmluvy vyhodí do vzduchu. A jen o kousek dál v Tamerze nás překvapil uprostřed pouště luxusní hotel Tamerza Palace, v němž si jeho hosté připadají jako v pohádce.

Troglodytí obydlí

Jednu z nejneobvyklejších památek v této oblasti představují berberská podzemní skalní obydlí v okolí Matmaty, kterým se říká troglodytí obydlí. Poskytovaly nejen ochranu před sluncem, ale i před nepřátelskými kmeny.

Podzemní troglodytí obydlí, dnes hotel Sidi Driss.

Podzemní troglodytí obydlí, dnes hotel Sidi Driss.

V luxusním hotelu Tamerza Palace nechybí ani bazén.

V luxusním hotelu Tamerza Palace nechybí ani bazén.

Zvenčí vypadají nenápadně, uvnitř mají otevřené nádvoří, kolem něhož jsou vytesané jednotlivé místnosti, a to i do výšky několika pater. Výjimkou nejsou ani rozsáhlá sídla s několika nádvořími vzájemně pospojovanými chodbami a tunely.

Většina jich už není obývána, i když výjimky se najdou, z některých jsou dokonce turistické hotely. Určitě nejznámější je Hotel Sidi Driss, kde se natáčely scény z domova Lukea Skywalkera, jedné z hlavních postav eposu Hvězdných válek.

Může se hodit

Jak se tam dostat - nejsnadněji letadlem, letecká společnost Tunisair sem létá z Paříže, Nice, Lyonu a Milána. Využít můžete také low costové aerolinky Transavia z Paříže. Z tuniského hlavního města je spojení společností Sevenair. Ve větších tuniských městech si můžete vypůjčit i auto – buď s řidičem nebo bez, silnice jsou většinou ve velmi dobrém stavu. Do Tozeuru anebo až k hotelu Tamerza Palace jede z Tunisu za pouhých 25 tuniských dinárů (přibližně 190 Kč) pohodlný autobus.

Autoři:

Nejčtenější

KVÍZ: Lidé pro ně i umírají. Jak dobře znáte státní vlajky?

Víte, který stát má na své vlajce kalašnikov?

Jsou jedním z nejvýraznějších symbolů každého státu. Některé vlajky pozná na první pohled téměř každý, jiné se dají...

Slavný cestovatel Miroslav Zikmund slaví sto let, svůj věk bere jako dar

Miroslav Zikmund

Při dvou cestách projel Miroslav Zikmund Asii, Afriku i Ameriku. Je absolutní systematik, jeho život má pevně daný...

Místo prosecca si dám radši pivo, říká nejlepší someliér na světě

Nejlepší sommeliér světa za rok 2018 Eros Teboni miluje ryzlinky a jihotyrolská...

Víno má podle něj hlavně vzbuzovat silné emoce. A o vínu umí Ital Eros Teboni vyprávět tak, že odložíte skleničku a...

Lyže v Německu, postel v Česku. Zkusili jsme lyžování na Velkém Javoru

Lyžování na Grosser Arber stojí za to i v pozdějších odpoledních hodinách, kdy...

Moderní lanovky, sjezdovky všech obtížností, výborné sněhové podmínky obvykle až do dubna a perfektní zázemí. To jsou...

Je to drahé, ale luxusní. Výlet za tři stovky na Dlouhé stráně na běžkách

U horní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně

Utrácet nehorázné sumy na sjezdovkách se stalo samozřejmostí, zatímco na běžkách je u nás zvykem jezdit zadarmo. Ne...

Další z rubriky

OBRAZEM: Fontány a krásné zahrady. Neuvěříte, jak vypadal Afghánistán

Návštěvníci v zahradě čajovny poblíž Kábulu

Zřejmě jedno z nejšťastnějších období Afghánistánu si můžete prohlédnout na historických fotografiích z roku 1928,...

OBRAZEM: Pohovka z ananasu. Hilton otevře hotelové apartmá pro vegany

Vegani se snaží ze svého života odstranit všechny formy využívání zvířat, ale...

Vegani se snaží ze svého života odstranit všechny formy využívání zvířat, ale to ještě neznamená, že by neměli mít...

Místo prosecca si dám radši pivo, říká nejlepší someliér na světě

Nejlepší sommeliér světa za rok 2018 Eros Teboni miluje ryzlinky a jihotyrolská...

Víno má podle něj hlavně vzbuzovat silné emoce. A o vínu umí Ital Eros Teboni vyprávět tak, že odložíte skleničku a...

Najdete na iDNES.cz