1 Aljašskými horami po stopách zlatokopů
Chilkoot trail a Benettovo jezero
Cestu kolem světa v pohorkách začínáme v Severní Americe. Tento kontinent, konkrétně USA, nabízí tři legendární ultradálkové trasy – tak zvaný „Triple Crown“. Já jsem však vyrazil mnohem dále na sever až na dalekou Aljašku a vydal se po stopách zlatokopů přes legendární Chilkoot Pass.
Chilkoot Trail začíná jen pár kilometrů od přístavu Skagway, kde vstupuji do aljašského pralesa. Celá 53 kilometrů dlouhá stezka až k Benettovu jezeru se dá přejít za tři až čtyři dny, přičemž na ní překročíte přes tisíc metrů vysoký průsmyk s nechvalně proslulým svahem „Golden Steps“. Tudy se za zlaté horečky drápaly tisíce prospektorů s vidinou rychlého zbohatnutí na zlatých nalezištích dalekého Klondiku.
Dnes v jejich stopách putují turisté, kteří po cestě mohou obdivovat bezpočet historických artefaktů, jako jsou historické váhy nebo zrezivělý parní kotel. Je to asi jediné místo na světě, kde před více než stovkou let odhozená plechovka je státem chráněnou památkou.
U staré váhy pod proslulým svahem „Golden Steps“. Tudy se za zlaté horečky drápaly tisíce prospektorů s vidinou rychlého zbohatnutí na zlatých nalezištích dalekého Klondiku.
Túra mě nadchla nejenom svou historií (což jsem očekával), ale i přírodními krásami na pomezí Aljašky a kanadské provincie Yukon. Na pobřežní straně hor hodně prší a sytě zelenou krajinu pokrývají husté lesy. Za průsmykem se ráz dramaticky změní a můžete tu obdivovat skalnaté hory se spoustou jezer a nádherných vyhlídek.
Když poslední den k večeru vystoupám na zaoblený vrcholek, objevuje se přede mnou cíl cesty: Benettovo jezero s věží dřevěného kostelíka. Les, vykácený prospektory před sto lety na stavbu lodí, už dávno zarostl, a tak poslední připomínkou zlaté horečky jsou ztrouchnivělé kůly mola, trčící z blankytně modré vody jezera.
2 Inckou stezkou k Machu Picchu
Inca Trail. Odměnou za dlouhý pochod vám budou opuštěná incká města a ruiny, přes které stezka prochází.
„Amigo! Muňa Tea!“ Probouzí nás v půl šesté ráno hlas jednoho z našich nosičů, doprovázený cloumáním tropikem stanu. Aromatický čaj z rostliny „muňa,“ dodaný až do vyhřátého spacáku, je tím nejpříjemnějším zahájením dne na Incké stezce, jaké si lze představit.
Jen málokterou pěší trasu opřádá tolik legend jako tuto stezku v jihoamerickém Peru. Čtyřicet pět kilometrů dlouhý chodník byl po staletí součástí důmyslného systému horských stezek spojujících hlavní město incké říše, Cuzco, s posvátným městem Machu Picchu. Pečlivě vydlážděné kameny za staletí ohladily miliony kroků nosičů, poslů a poutníků, kteří směřovali k chrámu boha slunce, ukrytému vysoko na skalách nad dravou řekou Urubamba.
Trasa vinoucí se peruánskými Andami překračuje čtyřtisícová sedla, odvážně se zařezává do strmých srázů vysoko nad údolími, prochází okolo bezpočtu ruin, noří se dokonce do tunelu a po čtyřech dnech pochodu velkolepě končí u pozůstatků nejznámějšího inckého města. Těžko bych vzpomínal na jinou světovou túru, která by mohla této trase konkurovat co do kombinace přírodních krás a množství prehistorických památek.
Obrovská popularita incké stezky přinesla v minulých letech problémy s odpadky, požáry, přeplněnými tábořišti a nekontrolovatelným množstvím turistů. Trasa má tak pevně stanovený denní limit a nutná je registrace a doprovod autorizovaného průvodce. Na cestu si také nesmíte vzít nic z plastu, co se nedá opakovaně využít – doma tedy nechte plastové lahve, igelitové tašky nebo plastová brčka.
S rozedněním se poutníci s batohy vyšplhají do sedla Inti Punku a mohou obdivovat Machu Picchu dříve, než sem dorazí první turisté.
Odměnou za dlouhý pochod vám budou opuštěná incká města a ruiny, přes které stezka prochází. Za hezkého počasí se otevírají nádherné výhledy a v dešťové sezoně budete podél stezky obdivovat stovky orchidejí a dalších exotických rostlin.
To nejlepší však přichází na konci putování, kdy chodník vstupuje do proslulého města Machu Picchu, pravděpodobně nejvýznamnější jihoamerické památky. S rozedněním se tak poutníci s batohy vyšplhají do sedla Inti Punku (neboli „brána slunce“) a mohou obdivovat toto ztracené město dříve, než sem z údolí řeky Urubamba dorazí první turisté.
3 Výstup na nejvyšší horu Afriky
Východ slunce nad Kilimandžárem. Pohled z vrcholu Mt. Meru
„Pole, pole!“ Touto základní poučkou zahájil černošský průvodce Nickson náš výstup na Kilimandžáro, nejvyšší horu Afriky. Ve svahilštině slovo „pole“ znamená „pomalu“ a během následujících dnů cesty na vrchol se s ubývajícím kyslíkem budeme touto radou řídit s čím dám tím větší důsledností.
Naprostá většina turistů vystupuje na vrchol po nejstarší výstupové trase zvané „Marangu“, která jako jediná disponuje ubytováním v chatkách a kterou místní lidé přezdívají „Coca-cola route“. Zajímavý název má zřejmě svůj původ v dostupnosti tohoto osvěžujícího nápoje během stoupání k vrcholu.
Mou oblíbenou trasou je ovšem šestidenní a poněkud delší a náročnější výstup cestou nazývanou „Machame“, kterou považuji za nejhezčí z celkem šesti hlavních výstupových tras. Delší výstup umožňuje lepší aklimatizaci na nadmořskou výšku, a tak je úspěšnost dosažení vrcholu na Machame route lepší než na Marangu.
Výstupová cesta Machame vede přes jedinečnou náhorní planinu Shira Plato.
Pět vegetačních stupňů se střídá vždy po zhruba tisíci výškových metrech. Jedinečné pásmo vřesů leží ve výšce od 2 800 do 4 000 metrů a je charakteristické nízkými porosty keřů a množstvím horských květin. Rostou zde zajímavé rostliny, které nenajdete nikde jinde na světě, jako jsou třímetrové lobélie a obří starčky, dosahující dokonce až pětimetrové výšky.
Z posledního tábora vyrážíme o půlnoci na vrchol – chceme totiž na nejvyšším bodu Afriky zachytit východ slunce. Na nebi jiskřivě září Jižní kříž a v hloubce pod námi poblikávají světýlka města Moshi. Krátce „posnídáme“ čaj, z pytlíku sezobneme pár sušenek a vyrážíme na nejtěžší pasáž cesty. V půl šesté začíná svítat, a ocitáme se na hřebeni, odkud k vrcholu zbývají poslední stovky metrů mírného stoupání.
Namáhavou cestu korunuje nádherný východ slunce, kdy se pod námi rozprostírá doslova celá východní Afrika. Náš průvodce ukazuje na vrcholový ledovec se slovy, že do dvaceti let zmizí. Tehdy jsem mu nevěřil. Dnes – v roce 2024 – z něj zbývá nepatrná část a zcela zmizet má kolem roku 2030.
4 Poslední himálajské dobrodružství
Trasa Snowman treku prochází nejopuštěnejším krajem Bhútánu Lunana s vysokými horami, ledovci a jezery.
Bhútánský Snowman trek je považován za jednu z nejtěžších túr světa. Tato stezka východním Himálajem nabízí téměř měsíc dlouhé putování odlehlými horami bez turistů, během kterého projdete jen dvěma izolovanými vesnicemi a dostanete se pod nejvyšší nikdy nezdolanou horu světa – sedmitisícovku Gangkhar Puensum. Cestu pak ve svém závěru korunuje koupel v jedněch z nejkrásnějších přírodních termálů, které jsem kdy navštívil.
Výzvou je vysoká nadmořská výška, velké převýšení s bezpočtem horských sedel a také nevyzpytatelné himálajské počasí. To vše, včetně vysoké finanční náročnosti, má vliv na velmi malý počet poutníků, ročně tuhle trasu projde jen jedna nebo dvě stovky lidí – tedy o dost méně, než za stejné období stane na vrcholu Mount Everestu.
Prošli jsme nejtěžší túru světa. Snowman Trek je vrcholem cestování |
A to je právě moment, který ze Snowman treku dělá zcela jedinečnou túru. Na rozdíl od turisty přeplněných nepálských tras zde najdete jedno z posledních míst Himálaje, kde se můžete v horách oddat tichu a užít si opravdu každý okamžik. I proto bych se sem letos rád vrátil, takže na podzim sem opět pořádám výpravu, ke které je možné se připojit.
Snowman trek lze absolvovat pouze organizovaně, tedy s místním průvodcem a podporou mul nebo jaků, kteří nesou náklad. Jde se tedy víceméně nalehko, což každý na dlouhé cestě ocení. Úspěšnost cesty tak závisí i na kvalitě místní agentury, která zajišťuje průvodce a podpůrný tým včetně zvířat.
Nejkrásnější moment túry přichází v poslední třetině, kdy vystoupáme k nádhernému jezeru Tshorim Lake, jehož tyrkysově modrá voda se leskne v mělké proláklině pod nejvyšším bodem celého treku. V nádherném počasí obdivujeme vysokohorskou krajinu plnou jezer a ledovců a také zasněžený štít posvátné hory Gangkhar Puensum.
5 Novozélandskými jižními Alpami Milford
Milford track a nejvyšší bod trasy, sedlo Mackinnon Pass. Jaký asi měli pocit Skotští objevitelé Donald Sutherland a John Mackay, kteří jako první překročili sedlo v roce 1880?
Čtyřdenní Milford track v novozélandských Jižních Alpách může s klidem soutěžit o titul nejhezčí túry světa. Však také již v roce 1908 otiskl deník London Spectator článek básnířky Blanche Baughanové, která jí přidělila titul „the finest walk in the world“. A je k tomu také důvod. Vždyť přes padesát kilometrů dlouhá trasa vede zcela unikátní novozélandskou přírodou, ledovcovými údolími, po horských loukách, i ve stínu deštníků stromových kapradin.
Nejhezčí túry světaKniha předkládá výběr 19 nejkrásnějších túr světa. Na stránkách plných fotografií budete prožívat dobrodružství v kraji plném medvědů, stoupat k nejvyšší hoře světa, putovat tropickými pralesy či zdolávat aktivní vulkány. Pro ty, kteří by se chtěli nechat inspirovat k podobným cestám, nechybí praktické rady, mapky či popisy jednotlivých tras.  |
V minulosti stezka sloužila domorodým Maorům jako přístupová cesta od moře do vnitrozemí. Dnes je mezi vyznavači trekkingu natolik oblíbená, že povolených čtyřicet postelí v chatách je rezervováno i půl roku dopředu. Kdo se rozhodne absolvovat Milford Track, musí tedy plánovat hodně dopředu a nespoléhat na štěstí – jako se to stalo mě.
Když jsem se ze zvědavosti stavil v rezervační kanceláři v městečku Te Anau, nemohl jsem věřit svým uším: „Máte kliku, právě se uvolnilo jedno místo na šestého března!“ odpověděla na můj dotaz s úsměvem pracovnice správy parku. Přestože na Novém Zélandu jsem už prošel nespočet jiných tras, neváhal jsem ani sekundu a na Milford Track se vydal.
O poutníky je zde dobře postaráno, na trase se nachází tři chaty s postelemi, toaletou a kuchyňkou, u každé chaty lze využít omezené množství míst pro stanování. V hlavní sezoně je tu přítomen chatař, který je pro případ nouze vybaven vysílačkou.
Průchod po Milfort Tracku nabídne vhled do jedinečného novozélandského lesa, trasa vede podél křišťálově čistých řek a horských jezer a přivede vás také k nejvyššímu novozélandskému vodopádu. Na stezce můžete (podobně jako se to stalo mě) potkat vzácného nelétavého ptáka kiwi, který je symbolem Nového Zélandu.
Milford track. Túra končí ve fjordu Milford Sound, jenž patří mezi světové přírodní skvosty.
Po čtyřech dnech putování je nahromaděná únava znát, bylo by ale chybou jí podlehnout a hory hned opustit! Túra totiž končí ve fjordu Milford Sound, jenž patří mezi světové přírodní skvosty. Dvouhodinová plavba pod kolmými skalními stěnami, desítkami vodopádů a špičkou vrcholu Mitre Peak tak nabídne nádherné zakončení celého dobrodružství v horách národního parku Fiordland.
