Sbíráním jantaru rozesetého v písku pláží se prý dá slušně vydělat. Největším pokladem je tu ale božský klid.
Schiermonnikoog, Nizozemsko
Už jen pokus vyslovit správně název tohoto ostrova vás může potrápit. Je to ale asi to jediné příkoří, kterého se na vás tento necelých 200 kilometrů čtverečních rozlehlý střípek souše dopustí. Jinak je nad očekávání vlídný. A místní, žije jich tu stěží devět stovek, mu stejně neřeknou jinak než Schier. To už se vyslovit dá bez obtíží.
Proč byste se ale měli nechat zlákat právě sem? Odpověď záleží na vaší fantazii. Na tom, jestli si sami sebe dokážete představit u těch nejčistších, a přitom naprosto liduprázdných pláží Evropy. Po kterých se jen tak bezcílně touláte – pěšky, protože autem tu mohou jezdit jen stálí obyvatelé – a přitom třeba sbíráte kousky jantaru poztráceného v písku. Taky tu můžete jezdit mezi písečnými přesypy zdejšího národního parku na kole. Nic náročného, protože horizont tu nevytváří vrcholky hor, jen nedozírné moře.
Kromě podivování se nad krásami přírody tu dohromady ale vážně není moc co dělat. A právě v tom je kouzlo Schiermonnikoogu.
Můžete tu vypnout. Doslova, protože mobilní pokrytí tu za moc nestojí. Cesta na tento západofríský ráj neuspěchané pohody vede jen jedna, trajektem z vesnice Lauwersoog. Podstoupíte ji?
Místo depresivní popelové šedi vás uvítá smaragdová zeleň.
Heimaey, Island
Nikdo netvrdí, že je na Vestmanských ostrovech úplný klid. Jen tu zkrátka hlasy těch pár stovek místních lidských obyvatel spolehlivě zanikají ve štěbetání největší kolonie papuchalků na světě. Na pobřežních útesech jich žije skoro milion.
Rekordy v početnosti tu trhá většina druhů mořských ptáků, jejichž domovem je Atlantik. Pravda, kromě opeřenců už toho k chlubení na dvanáctikilometrovém Heimaey mnoho nezbylo. S tím, co tu existovalo dříve, totiž skoncoval v roce 1973 výbuch sopky.
Heimaey je domovem nejpočetnější kolonie papuchalků na celém světě.
Ostrov pokrylo na 200 milionů tun sopečného popela, což zcela překreslilo zdejší terén. Přesto vás nepřivítá depresivní černí. Právě naopak. Živiny z vulkanického spadu tu vydatně pohnojily půdu, a k vidění jsou tu stráně překryté sytě zelenou a svěží trávou. Někdejší zmar tu má velmi sympatické východisko. Přičtěte k tomu ještě pláže lesknoucí se roztavenými horninami, tajuplné jeskyně propojené okruhem turistických stezek, ovce a ještě další ovce – je jich tu opravu spousta – a samozřejmě k tomu patří výhledy na nedozírné šířky oceánu.
Většina cestovatelů se spokojí s cestou na Island, a čtyřicetiminutovou cestu trajektem na Heimaey už nepodstupují. Budete pravděpodobně jediní turisté na celém ostrově.
Flores je považován za nejkrásnější z Azorských ostrovů.
Flores, Portugalsko
Nebát se jít ještě dál. To je častá diagnóza těch, kteří se po letu z Lisabonu nezastaví na San Miguel, a pokračují až na Flores. Útrap delší cesty ale určitě nelitují, protože je zkrátka fenomenální.
V čem se tak liší nejzápadnější ostrov Azorského souostroví od ostatních? To je právě to. V ničem. Na tomhle kousku sopečnou činností poznamenané souše objevíte vlastně to samé. Ale tady se to nachází všude, a v koncentrované podobě.
Sopečný Sao Miguel nabízí vodopády, staré majáky i termální prameny |
Tedy více ohromujících vodopádů, více zdivočelé zeleně, více krás a vyhlídek na ně. Moře všude kolem je sytě modré a výchozy čedičových skalisek jsou náležitě dramatické. S rozlohou 140 kilometrů čtverečních zkrátka připomíná Flores jednu velkou botanickou zahradu. A protože je to sem přeci jen trochu z ruky, místní si turistů opravdu považují.
Na čem si opravdu zakládají? Že žijí jinak. Žádné znečištění, žádný hluk ani stres. Pohoda se bohužel nedá exportovat jako zboží, ale tady ji můžete vychutnávat plnými doušky na každém kroku.
Bělostné písečné pláže skotského ostrova Tiree jsou často zaměňovány s Havají.
Ostrov Tiree, Skotsko
Stačí jen jeden pohled z útesů na dokonalé vlny valící se proti břehům Tiree a pochopíte, proč se ostrovu přezdívá Havaj severu. Však se taky místní vtipálci baví tím, jak často jsou snímky z jejich pláže s běloskvoucím pískem zaměňovány za tropické ráje.
Tím ale podobnosti s populárními turistickými destinacemi u rovníku končí. Tento klenot se totiž nachází u pobřeží Skotska. Jde o nejzápadněji položený ostrov ze souostroví Vnitřní Hebridy. Koupání se tu s klidným vědomím nedá doporučit ani trénovaným otužilcům. Voda tu jen zřídka přesahuje teplotou nad čtrnáct stupňů Celsia.
Pokud ale fandíte cyklistice v idylické přímořské krajině, čerstvému povětří a skotské ostrovní kuchyni, jste tu na správném místě. Dopravit se sem můžete buď čtyřhodinovou plavbou trajektem z Obanu, anebo leteckou linkou společnosti z Obanu či Glasgow.
Těžkotonážní ovce z ostrova Tiree se o sebe umí postarat.
Na co se připravit? Že tu – mimo červenec, kdy tu probíhá hudební festival – budete nejspíš jedinými turisty. Ale na co se připravit opravdu nedá, jsou zdejší stáda ovcí plemene Beltex. Vypadají jako ovčí kulturisté na steroidech. Místní si jich ale považují, tak ať je úsměšky nenahněváte.
V Botnickém zálivu leží na 6 500 ostrovů. Obydlených jich je sotva šedesátka.
Fasta Aland, Finsko
Oslovuje vás neokoukaná romantika skandinávských států, ale pořád se ještě nemůžete rozhodnout, jestli na poslední chvíli nevyzkoušet Finsko? V Botnickém zálivu naštěstí leží víc než příznivé řešení. Souostroví Alandy.
Přináleží totiž Finsku, jsou jeho autonomní oblastí. Ale protože se nachází jen čtyřicet kilometrů od švédského pobřeží, většina ze zdejších 25 000 obyvatel hovoří švédsky. Zvyklosti, kulturní i řekněme gastronomické, se tu moc hezky překrývají, takže z největšího ostrova Fasta Åland můžete dobře poznávat obě země.
Obyvatelé Alandského souostroví jsou možná nemluvní, ale zdejší památky hovoří za ně.
Finsko, nebo Švédsko? Na Fasta Aland můžete mít obojí najednou.
Kde je ale ten kýžený pocit odloučení, samoty? Tedy kromě toho, že všichni seveřané si standardně udržují výrazný sociální odstup, který můžeme mylně považovat za projev nesrdečnosti. Pobyt na Fasta Åland je třeba chápat spíše jako zastávku, základní tábor na pokračující cestě.
Poté, co se dostatečně aklimatizujete, můžete pokračovat dál za dobrodružstvím. V Botnickém zálivu totiž leží na 6 500 ostrovů, a obydlených jich je sotva šedesátka. Na některé vás i s jízdním kolem zaveze trajekt, jiné napojuje most. Rušit vás tu nebude nikdo.
Na pobřeží kapesního ostrůvku Alicudi je radost aspoň na pár dní ztroskotat.
Alicudi, Itálie
Když Italům řeknete, že míříte na Liparské ostrovy, nebudou vám chtít rozumět. Pro souostroví u severního pobřeží Sicílie totiž upřednostňují název Isole Eolie, tedy Eolské ostrovy. Jestli jim prozradíte i to, že se chystáte do Alicudi, vzájemné porozumění nejspíš vymizí zcela. Co by kdo chtěl pohledávat na tom nejvzdálenějším, nejopuštěnějším a nejzanedbanějším ostrůvku?
Trocha pravdy na tom samozřejmě je. Alicudi, s rozlohou pěti kilometrů čtverečních, je z mnoha ohledů koncem světa. Z Eolských ostrovů je nejméně dotčený civilizací a cestovním ruchem. Nezavadíte tam o pláže přeplněné slunečníky, natož pak o slušný hotel. Počet stálých obyvatel nepřesahuje stovku, počet automobilů je roven nule. K přepravě zboží tam pořád ještě využívají sílu tažných oslíků.
Je to zkrátka ten nejdivočejší ostrov na Sicílii, vyhnanství hodné trosečníků. Ale pokud právě tenhle pocit trosečníka chcete na vlastní kůži zažít, těžko vám oblast Středozemního moře nabídne něco srovnatelného.
Nepohodlím tu pochopitelně trpět nebudete. Ubytování se dá zařídit přes krátkodobý pronájem, jídlo si koupíte na místní tržnici. Po pár dnech se tu už budete zkušeně handrkovat s rybáři, svážejícími čerstvé úlovky. Po dvou týdnech už budete znát většinu místních jménem. A jestli vydržíte měsíc? Nejspíš tu už budete chtít zůstat napořád.
