Blue Mountains
Česky Modré hory - se nalézají asi 110 km západně od Sydney. Blue Mountains jsou součástí Great Dividing Range - Velkého předělového pohoří. Dosahují výšky kolem 1 000 m n. m.
V roce 1788 byla tato oblast poprvé pojmenována guvernérem Phillipem jako Carmarthen Hills a Landsdowne Hills, později se tato původní jména změnila na Blue Mountains. První z bílých osadníků, kteří se pokusili Modré hory překročit, byli kapitán Teunch a poručík Dawes roku 1789, avšak neúspěšně.
To se podařilo až v roce 1813 známé trojici Blaxland, Wentworth a Lawson, když hledali vhodnou cestu ze Sydney do vnitrozemí. Rokem 1816 začalo postupné osidlování Modrých hor.
Krápníkové jeskyně
Národní park Blue Mountains o rozloze 198.881 ha byl vyhlášen roku 1959. Tvoří atraktivní zázemí Sydney, odkud je snadno dostupný vlakem nebo autem po dálnici. Je hojně navštěvován turisty i horolezci. Vstupními body do parku jsou městečka Katoomba, Springwood a Kazelbrook. Známé jsou například skalní věže Three Sisters nebo Echo Point.
Modrý opar z eukalyptů
Asi 75 km jižně od městečka Katoomby jsou Jenolanské jeskyně (Jenolan Caves), patrně nejznámější krápníkové jeskyně Austrálie. Park tvoří rozsáhlý kaňon hojně porostlý blahovičníky – eukalypty. Říká se, že slunce z nich odpařuje eukalyptový olej, který pak nad kopci vytváří modrý opar, proto Modré hory. V prosinci 2000 byl park zapsán na listinu světových památek UNESCO.
Z pohledu geologa tvoří celou oblast Modrých hor vápence, jílovité břidlice a jemnozrnné pískovce. Ve vyšších vrstvách se místy nacházejí sloje černého uhlí. V geologické minulosti to byla rozlehlá parovina, která byla později rozbrázděna erozí do nekonečného labyrintu soutěsek, roklí, stolových kopců a bizarních skal.
Nejstrmější železniční trať světa
Na území parku se zachovala unikátní železniční stavba, tzv. Lithgowský zig zag.
Trať vedoucí do Modrých hor ze Sydney byla postavena v sedmdesátých letech 19. století, kdy se v Austrálii začala ve velkém realizovat výstavba železnic. Ve své době se jednalo o technicky nejnáročnější stavbu a dodnes je to nejstrmější trať světa se sklonem 52°, vedla malebnou krajinou přes tři pískovcové viadukty a skrze dva tunely.
Na osm kilometrů dlouhém úseku klesal vlak po řadě nakloněných plošin připomínajících klikatou čáru, lokomotiva na jedné plošině vlak táhla a na druhé jej tlačila před sebou. V osmdesátých letech 20. století byl zig zag zrekonstruován a část trati je dnes zprovozněna pro návštěvníky Modrých hor.
