Štíhlá, tmavovlasá ve vysloveně pánské společnosti londýnského Aeroplane Clubu na letišti Stag Lane nemohla uniknout pozornosti reportéra listu Evening News. Zjistil, že se jmenuje Amy Johnsonová a má v kapse čerstvou licenci na pilotování sportovních letadel. Kolegové sice tvrdili, že každé její přistání se podobá řízené havárii, ale oceňovali její kuráž a vytrvalost. A taky to, že jako první žena v Británii získala i licenci leteckého mechanika. Amy pak reportérovi prozradila své další plány. Byl z toho titulek na první straně: Dívka poletí sama do A ustrálie!
Psal se tok 1930 a podobné senzace výrazně dotvářely kolorit oněch průkopnických časů letectví. Mnohé odvážné podniky končily nezdarem, někdy i tragédií, třebaže je připravovali ti nejlepší, nejzkušenější. Co se dalo čekat od bláznivé ženské, která má nalétáno sotva pár desítek hodin? A to se ještě nevědělo, že ji k létání přivedla vlastně jenom - nešťastná láska. Její vyvolený si vzal jinou a Amy se po kratších úvahách o sebevraždě rozhodla ukázat mu raději, o jaký poklad přišel. Amy vystudovala Sheffieldskou univerzitu a potom nějaký čas pracovala v reklamní agentuře. Asi se tam ledacos naučila, když dokázala v krátké době přesvědčit o reálnosti svých utopických záměrů nejen vlastní rodinu, ale i šéfa civilního odboru ministerstva letectví a jednoho naftového magnáta. Za pouhé tři týdny po setkání s nimi, 3. května 1930, už seděla na londýnském letišti Croydon v otevřeném kokpitu dvojplošníku osvědčeného typu DH Gipsy Moth. Byl vyveden v jejím oblíbeném odstínu zelené a pokřtila ho jménem Jason. Aniž tušila, co to všechno obnáší, byla rozhodnuta nejenom jako první žena doletět sólově do nejvzdálenější země britského impéria, ale překonat i dva roky starý rekord, který na této trase dlouhé zhruba 18 tisíc kilometrů vytvořil australský major Bert Hinkler. Začala slibně. Když se 10. května objevila v Karáčí a překonala tak Hinklerův rekord o dva dny, zájem se změnil v obdiv. Potom však začalo drama. U Rangoonu, k němuž se Amy přiblížila navečer 13. května s poloprázdnou nádrží, ji zastihl tropický liják. Místo na letišti přistála omylem na sportovním hřišti a Jason skončil ve škarpě. Vrtule na kusy, poškozená křídla i podvozek. Kdekdo by to vzdal, ne tak Amy. Sama sobě mechanikem vyspravila s pomocí místních lidí, co se dalo a nasadila rezervní vrtuli, kterou naštěstí vezla s sebou. Za dva dny letěla dál. Menší krize následovaly na Jávě, na T imoru i jinde. Když se někdy na den odmlčela, impérium tajilo dech. Až konečně 24. května: »Další tři hodiny minuly... T emná mračna na obzoru... Rozeznávám ostrov... Po další půlhodině se moje kola dotýkají australské půdy.« Bylo to poblíž Darwinu. I když nepřekonala rekord, čekalo ji triumfální uvítání a vyčerpávající oslavná cesta kontinentem od města k městu. Během přistání v Brisbane havarovala a definitivně zrušila svého Jasona. Ale co na tom, hlavně že vyvázla se zdravou kůží. Při návratu do Londýna jí milion lidí připravil nadšené ovace. Vrátil se i zdemolovaný Jason; po zrestaurování »létá« dodnes, zavěšen pod stropem nejvyššího patra londýnského Science Museum. Báječná Amy neusnula na vavřínech. Její rekordní dálkové lety, kupříkladu po africké trase Londýn - Kapské Město Londýn, znovu vzrušovaly veřejnost. Stejně jako její sňatek a rozvod s jinou hvězdou leteckého nebe, rekordmanem a známým playboyem Jimem Mollisonem. Když vypukla druhá světová válka, přihlásila se Amy k pomocnému dopravnímu letectvu A T A. Jednoho zamračeného lednového dne roku 1941 se do ústí T emže zřítil dvoumotorový letoun. Jeho pilot předtím vyskočil padákem, ale než k němu dorazila hlídková loď, ledová voda a silný proud vykovaly své. Podařilo se vylovit jenom tašku s osobními doklady pilota. Zněly na jméno Amy Johnsonová. Její tělo se nikdy nenašlo.