Přečkali na Šumavě to, co se jiným, včetně některých příbuzných, nepodařilo – obě světové války i odsun sudetských Němců.
Přesto se jich jako zázrakem odsun z pohraničí netýkal. Eduard Hones si to vždy vysvětloval tím, že pracoval jako kočí v lese, uměl skvěle s koňmi svážet dřevo a kácet i v nepřístupném terénu. Na Šumavu by těžko hledali schopnější lesníky, proto jejich rodinu na Horské Kvildě nechali.
U Honesových převážila láska k Šumavě a zřejmě i přesvědčení, že je ve zbídačeném Německu nic dobrého nečeká. Eduard byl nejstarší z osmi dětí a s otcem chodil kácet stromy do lesů už od osmi let.
Rodina si na Šumavě ale prožila krušné roky, tři děti zemřely a zbylí bratři museli tvrdě pracovat v lese, jejich sestra v domácnosti. V té době žilo na Horské Kvildě přes 600 lidí, většinou Němců. Byla zde i německá škola. Po odsunu zůstalo ve vsi jen 20 obyvatel, německá škola byla zrušena a vznikla česká.
Eduard Hones vyprávěl, jak do školy chodily děti z celého okolí, hlavně Němci. Český tam byl jen učitel, který německy neuměl, a tak se domlouvali rukama. Ve škole se Eduard seznámil se svou ženou Gertrudou.
Po škole začal pracovat v lese, často i v blízkosti nechvalně známé železné opony. „Nejprve to nebylo tak hlídané, potom udělali v třiapadesátém roce dráhy. My jezdili do lesa tahat s otcem dříví koňmi i do míst, kde se dělaly průseky pro železnou oponu. Pak tam bylo zakázané pásmo a už jsme tam museli pracovat jen s pohraničníky za zády,“ vyprávěl Hones.
Česky se naučil až na Slovensku
Česky se naučil až na vojně ve východoslovenském Štúrově. Domluvil se obstojně, a když na Šumavě bylo potřeba cokoliv řešit se sousedními Němci, Eduard Hones byl vždy po ruce. Ostatně, za akcemi, jako byla česko-německá setkání, stál často právě on. Komentoval dění na Šumavě a byl jedním z těch, kteří prosazovali péči o lesy, aby se kůrovec nešířil dál.
Eduard Hones byl šumavskou ikonou. Žil i na Modravě, později když kvůli zdravotním problémům musel skončit s prací v lese, byl správcem rekreačního zařízení na Novém Dvoře a pak vlastnil v Horské Kvildě obchod. O ní mluvil jako o vsi, na kterou nedá dopustit.
V obci dodnes žijí někteří Eduardovi sourozenci, všichni ostatní příbuzní jsou v Německu, stejně tak rodina jeho ženy. Po jejich odsunu po válce se s nimi nejprve neviděli dvacet let, následně směli vycestovat jen jednou za deset roků.
I když Eduard Hones nikdy neuměl odpovědět, jestli je více Čech, nebo Němec, jedno říkal téměř vždy. Jsem Šumavák. Nutno dodat, že jeden z těch největších.
Eduard Hones se narodil 12. února 1937 a zemřel v neděli 19. října ve věku 77 let. Pohřeb muže, který byl v letech 1991 až 2008 starostou v Horské Kvildě, byl v kapli hřbitova ve Vimperku.
