Na školní chodbě vypadá vždy optimisticky a srší energií. Studenti netuší, jak dlouhou cestou si prošel, než se dostal k jejich výuce. "Nikdy mě nenapadlo, že budu učit. Přijde mi legrační, když vidím, co všechno tomu předcházelo," říká pětačtyřicetiletý rodák z Plzně.
Počty studentůJihočeská univerzita (JČU) 13 218 Vysoká škola technická a ekonomická (VŠTE) 3 800 Vysoká škola evropských a regionálních studií (VŠERS) 500 V pondělí začal v Českých Budějovicích akademický rok. |
Dnes Stanislav Suda vyučuje v Českých Budějovicích například rozvoj osobnosti pomocí dramatické improvizace. Během jeho netradičních hodin vede student dialog se svým vnitřním partnerem. Stoupne si před spolužáky a snaží se vyjádřit své pocity. Hlavní je vnímat sám sebe a nestresovat se okolím.
Suda studoval v 80. letech plzeňské gymnázium. Na toto období však nevzpomíná zrovna rád. Místo literatury se žáci zaměřovali hlavně na matematiku, fyziku a elektrotechniku. "Na střední škole mě nebavilo téměř nic, snad jen přestávky. Bylo to pro mě velké zklamání. Naopak rád vzpomínám na kantory ze základní školy. Vím, že se nás snažili něco naučit," vypráví.
Po gymnáziu chtěl studovat na ekonomické fakultě v Plzni. To mu nevyšlo. "Vzali mě na strojárnu, kam se dostal každý. Naše parta se skládala ze zoufalců. Trpěli tam jen kvůli tomu, aby se vyhnuli vojně," říká.
Vybavují se mu také vzpomínky na první vyučovací hodiny. "Když jsem seděl v aule, vůbec jsem netušil, o čem se mluví. Proto jsem se po druhé přednášce sebral a odešel do hospody. Tam jsem trávil se spolužáky celých šest měsíců," líčí Suda.
Vojny se bál zbytečně, stejně by ho nevzali
Poté se zkusil znovu přihlásit na ekonomickou fakultu. Opět marně. K tomu stále bojoval se strachem z vojny. Proto se rozhodl nastoupit na pomaturitní nástavbové studium v oboru radiologický laborant. Tam strávil dva roky. Společně se spolužáky podnikal výlety na tábory, kde měl různé funkce. Vyzkoušel si třeba práci vedoucího, zdravotníka, umýval i nádobí. Právě chvíle s dětmi ho přivedly ke studiu pedagogické fakulty.
Mezitím zjistil, že se vojenské služby bál zbytečně. Při zdravotní prohlídce mu totiž řekli, že má od narození jen jednu ledvinu. "S vojnou byl konec a já šel studovat pedagogiku. Fascinovaly mě hlavně malotřídní školy. Člověk mohl být svým pánem a trávit s dětmi více času. Zajímalo mě, jak je motivovat," říká.
Po listopadové revoluci už nemohl Suda ve škole vydržet. Vyučující marxismu-leninismu podle něj najednou obrátili a chovali se podle nového systému. Navíc přišla sociální reforma a zrušení stipendií.
"Sám bych to jako sirotek neutáhl, proto jsem začal pracovat v kotelně. Nebát se práce je pro mladého tvora hodně důležitá věc. Když člověk dokáže dělat víc profesí, dodá mu to sebevědomí. Uživí se sám, bez cizí pomoci," zamýšlí se pedagog.
Vyhoření při podnikání
Začal pracovat na poště jako řidič a rozvážel balíky. Později si dokonce otevřel obchod se zeleninou. "Vůbec jsem neočekával, jak se podnikání rozjede. Po třech letech mě to fyzicky i psychicky vyčerpalo. Zažil jsem klasické vyhoření. V 25 letech jsem v zrcadle viděl padesátiletého chlapíka," vypráví Suda. Nezbývalo mu, než praštit do stolu a zvolit jiný směr.
V tu dobu se dozvěděl o otevření dramatického oboru na DAMU v Praze. Tam se při studiu seznámil s profesorem Ivanem Vyskočilem. K němu chodil na hodiny dialogického jednání. Právě to vyučuje i teď na českobudějovické pedagogické fakultě.
"Tahle činnost nenechá člověka chladným. Něco velmi podstatného se s námi děje. Zpočátku ale nevíme co," snaží se vysvětlit dialogické jednání otec tří dětí v pěstounské péči.
Setkání s Vyskočilem ho tak ovlivnilo, že ve svých 33 letech nastoupil do Dětské psychiatrické léčebny v Opařanech. Tam se zabýval dramaterapií. Zjistil, jak dětem dělá dobře zinscenovat určitou situaci a zahrát si divadlo. V této době potkala pedagoga další reforma. Tentokrát o zdravotnických profesích.
"Kdo nebyl lékař nebo zdravotní sestra, neměl v podobných zařízeních co dělat. Náhodou jsem narazil na výběrové řízení na budějovickou pedagogickou fakultu," popisuje.
V současné době na katedře pedagogiky učí už osmým rokem. Na své studenty se vždy těší. "Už jsem učil dámy z kombinovaného studia učitelství pro mateřské školy, byly báječné. Ale hlavně se těším na studenty volitelných předmětů a dramatických dílen. Vždy mě překvapí, když vidím, jak jsou někteří z nich kreativní. Snad jim to vydrží i v praxi," přemýšlí.
 |
