Skoro 1,3 milionu kubíků smrkového dřeva skončilo na pilách, dalších 1,6 milionu kubíků tlí v bezzásahových lesích. Takový je účet za jedenáct let, která na Šumavě následovala po řádění orkánu Kyrill. Ten v lednu roku 2007 zásadně změnil podobu celého pohoří a spolu s následnou kůrovcovou kalamitou byl největší katastrofou, která postihla šumavské lesy od 70. let 19. století.
Nejvíc práce měli lesníci mezi lety 2008 a 2012, kdy kalamita gradovala. Později už následovalo klidnější období, kdy se správci snažili o obnovu lesa a výchovu mladých porostů. Po orkánu se na holinách povedlo obnovit téměř 1 800 hektarů lesa umělou výsadbou jedlí, buků a dalších listnáčů. Les se postupně začal obnovovat i v bezzásahových oblastech.
„V letech po orkánu také pokračovala obrovská celospolečenská diskuse o tom, co se stane se Šumavou, až ji brouk celou zdecimuje. Zůstane jenom vyprahlá poušť, nebo si les opravdu pomůže sám? Nebylo jednoduché přesvědčit laickou i část odborné veřejnosti, že lesy na Šumavě opravdu nepotřebují lidskou ruku k tomu, aby tu zůstaly,“ vzpomíná ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.
Nový les je rozmanitější
Teď už je jasné, že na místech ponechaných přírodě nový les vyroste sám. Při biomonitoringu vědci dosud vyhodnotili téměř tisíc ploch v bezzásahovém území. Na každém z nich rostou mladé stromy. „Někde jich jsou jen desítky, ale jsou i místa, kde jsme jich napočítali přes 80 tisíc na hektaru. Průměr je sedm tisíc stromků,“ popisuje referentka biomonitoringu Pavla Čížková.
Nově vznikající les plný rozpadajícího se dřeva je navíc mnohem živější. „Zatímco před Kyrillem žilo v okolí Modravy sedmnáct druhů ptáků, deset let po orkánu už to bylo osmadvacet druhů. Výrazně se zvýšil i jejich počet. A vracejí se i druhy, jako tetřev nebo jeřábek,“ popisuje Hubený.
Na konferenci debatovali o vodě
Další obavy měli lidé hned po Kyrillu z toho, že Šumava vyschne, pokud přijde o stromy. Nevyschla, tedy zřejmě ne více než za poslední roky zbytek Česka.
I o tom v sobotu debatovali odborníci na Modravě na konferenci s názvem Úloha lesa v koloběhu vody na Zemi. Tu pořádalo hnutí Život společně se Správou NP Šumava. Sešli se při ní odborníci z táborů, které jinak stojí ve sporu o budoucnost Šumavy proti sobě.
„Ukazuje se, že srážek je stále stejné množství a odtokové poměry se nezměnily. Les totiž není jen stromové patro, ale i mrtvé dřevo a především půda a síť kořenů. Pokud ta není narušena, je schopna zadržovat vodu po dobu, než začne růst nový les,“ říká Jiří Kopáček, který se zabývá výzkumem v oblasti Čertova a Plešného jezera už od 80. let 20. století.
Jenže podle místních lidí Šumava opravdu vysychá a potvrzují to i některé další vědecké výzkumy z jiných lokalit.
„Šumava bývala ještě nedávno mokrá. Teď jsou studny prázdné, musíme vodu hledat pořád hlouběji. Kdo nám to zaplatí? A jak to bude vypadat za pár let?“ ptá se třeba Květa Pěničková z Modravy. Říká, že uschlý les neumí vodu zadržovat jako les hospodářský.
„Není možné vše svalovat jen na globální změny klimatu. Bezzásahové území přímo ovlivňuje i své okolí. A na Šumavě je i hospodářský les. Je nutné vše brát jako celek. A jako celek Šumava opravdu vysychá,“ upozorňuje starosta Modravy Antonín Schubert.
Podle kritiků bezzásahovosti například kvůli velkým plochám s malým zastíněním odtává brzy sníh, jiné výzkumy se zase zabývají schopností velkých lesních komplexů přitahovat déšť. Na Šumavě sice padá stejné množství srážek jako dříve, ale jsou jinak rozložené a dříve typické mokré šumavské počasí je dnes spíše vzácností.
Proč tomu tak je, se zatím vědecky jednoznačně vysvětlit zřejmě nedá. Někteří se domnívají, že za to může rozšiřování bezzásahových území.
„Charakter srážek se mění v celé republice. Sucho je všude a lesy v parku mu zatím odolávají ještě dobře. Obnovujeme mokřady, snažíme se vodu zadržovat. Ale když je sucho, projeví se i tady,“ míní mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.
