Stovky mávajících diváků u trati, kteří na jihočeských silničkách vítají desítky automobilových veteránů – to je setinová rallye South Bohemia Classic (SBC), která v pátek v 16.30 hodin odstartuje jako již tradičně z českobudějovického náměstí Přemysla Otakara II.
„V sobotu mohu zase vyzdvihnout Grand Prix a Le Mans Parade v Kaplici, tam by diváci neměli chybět,“ říká ředitel soutěže Pavel Kacerovský.
Každoročně máte úplně plnou kapacitu startovního pole, zájemci se k vám hlásí dlouho dopředu. Dá se o SBC říci, že je to největší akce svého druhu v republice?
My říkáme, že pořádáme největší setinovou rallye veteránů v Čechách. Ano, jsou různé veteránské srazy, akce na okruzích, ale toto je spíše kombinace sportovní a společenské části.
Navíc se snažíte soutěží propagovat i jižní Čechy jako takové. Objíždíte známá i méně známá místa. Když jsem jeden ročník sám jel se Škodou 100, překvapilo mě, jak je to rychlé. Není až tolik prostoru poznávat například jihočeské památky.
Byť to může vypadat jako výlet veteránistů po krajině, tak South Bohemia Classic výlet rozhodně není. Je to klasická soutěž, kde musí posádky dodržovat harmonogram, plnit testy přesnosti a být všude na daný čas. Ale vždy se snažíme ty dva dny naplnit co nejvíce, trasu každým rokem měníme. Spoustu lidí to motivuje se do Jihočeského kraje vrátit. Posádky mi říkají: „My jsme si vzali itinerář z loňska a vyrazili jsme sem na dovolenou.“
Tím pádem SBC zasahuje i do cestovního ruchu?
Ano, my to i takto deklarujeme. Jsme svým způsobem taková cestovní kancelář, která během dvou dnů na trati o délce čtyř až pěti set kilometrů ukáže všem účastníkům zajímavá místa. Mnoho závodníků se sem pak vrací a zpětná vazba je opravdu taková, že nám říkají, že si na jih Čech dojedou ta místa užít ještě jednou. Což vítají i ubytovatelé či samotné obce.
Oproti klasické rallye, kterou také váš ČK motorsport pořádá, přece jen nemusíte řešit až tolik omezení, uzavírání silnic a podobně.
Setinová rallye se jede za plného provozu po běžných silnicích. Zavíráme jen málo míst jako například náměstí v Českých Budějovicích, kde každoročně startujeme, nebo v obcích některé místní komunikace, kde děláme testy. To je vše ale domluvené dopředu. Sami chceme, aby o nás v obcích věděli a aby tam lidé udělali pěknou atmosféru. Samozřejmě musíme pracovat s tím, jaká je aktuální dopravní situace v regionu. Například letos nám do přípravy tratě promlouvala stavba dálnice D3.
Starostové či majitelé a správci zajímavých míst a lokalit se vám sami nabízejí a ptají se, jestli byste mohli závod vést i přes jejich obec?
Je to tak. Část trati je postavená na základě přání či dlouhodobé spolupráce s obcemi. Hraje tam roli, že například zavedeme test k našemu partnerovi. Letos jich bude několik, které budeme dělat tam, kde veterány chtějí. Zmínit mohu například obec Doudleby, čerstvou jihočeskou Vesnici roku 2023, či Křemži a Chvalšiny. To je oproti velké rallye, kde si to musíte naopak vybojovat, obhájit a poměrně složitě získávat povolení, úplně jiné. Při setinové rallye je přístup lidí hodně pozitivní a dělat tu akci je radost.
Celý automobilový svět se rychle mění. Do popředí se tlačí elektroauta, ekologové požadují dál omezovat automobily na klasický pohon. To se může za několik let dotknout i veteránů. Neodrazuje to veteránisty se takových akcí účastnit, či dokonce staré auto nebo motorku vůbec v dnešní době provozovat?
Naopak. Myslím si, že čím víc se motorismus zelená, tím víc bude zájem o veterány stoupat. A lidé budou chtít být součástí veteránské rodiny, protože to je pro ně návrat do dětství a starých časů. V našem konkrétním případě jsou tu lidé, kteří se svým veteránem chtějí jezdit, chtějí ho ukázat ostatním. I díky tomu se nám daří držet počet účastníků na maximální možné kapacitě závodu.
Stavím trať tak, aby se líbila za volantem i mně. Snažím se vybírat kvalitní silnice, kterých máme v jižních Čechách opravdu velkou spoustu.
Vy jste sám několik setinových rallye už jel. Co byste poradil těm, kteří by se chtěli třeba příště také přihlásit a zkusit si SBC?
Principem není být za každou cenu co nejdříve a co nejrychleji v cíli. Já každému, kdo k nám přijede poprvé, říkám, že je to taková jízda zručnosti s kombinací poznávání okolní krajiny. Jezdíme na testech na přesnost setiny sekundy, takže posádka se musí přesně trefit na daný čas do cílové fotobuňky. Zároveň jsou některé testy složité i navigačně. Máme například připravené testy, které se musí jet bez motoru, někde se musí couvat. Posádky tedy musí své auto dokonale znát.
Sám plánujete, kudy se pojede, píšete itinerář a vymýšlíte podobu testů přesnosti. To je několikaměsíční práce. Neříkáte si někdy, že byste spíš raději sám závodil?
Tím, že jsem setinové rallye také sám jezdil, se dokážu vžít do kůže účastníka závodu. Stavím trať tak, aby se líbila za volantem i mně. Snažím se vybírat kvalitní silnice, kterých máme v jižních Čechách opravdu velkou spoustu. Kdo má alespoň trošku projetou Českou republiku, musí mi dát za pravdu. Snažíme se program postavit pěkně nejen po té sportovní části, ale udělat to hezké i okolo. Zkrátka chceme, aby se u nás každý pobavil.
15. září 2019 |
Tak mě napadá, je vůbec nějaká silnice v jižních Čechách, kterou ještě neznáte nebo jste jí neprojel?
Určitě je. Ale nedokážu odhadnout, kolik desítek tisíc kilometrů jsem po jižních Čechách nakroužil a kolik jsem podnikal „zbytečných“ cest. Trasování soutěže a tvorba itineráře vypadá tak, že si vezmu mapu, sednu do auta a jezdím sem tam. Odbočuji i na cesty, které neznám, byť někdy skončím třeba v poli nebo v lese. Cesty a cestičky, které tu na jihu máme, jsou ale vážně úžasné a letošní ročník toho bude důkazem. Jestli posádky pojedou na pěti kilometrech po špatném povrchu, tak možná přeháním.
