Před měsícem spatřuji plakát na akci Policistou na(ne)čisto a okamžitě vím: Tohle musím vyzkoušet na vlastní kůži.
Pak se podívám na fyzické testy a trochu se zarazím. Tohle bez tréninku asi nepůjde. I tak se okamžitě registruji. Pak ale měsíc utíká neskutečně rychle a já si za celou dobu stihnu pouze udělat několik kliků, abych věděl, že dosáhnu alespoň minimálního počtu čtyř bodů za 18 těchto legendárních cviků.
V pátek po osmé ráno přicházím do sportovního areálu policie v Českých Budějovicích nepříliš připravený. Na druhou stranu jsem plný optimismu a odhodlání ukázat, že to dokážu. A získám osvědčení o způsobilosti ucházet se o práci policisty, které má roční platnost.
Lehce mě zamrazí, když zjistím, že jsem z 50 účastníků s přehledem nejstarší, a to je mi teprve 37 let. Na druhou stranu je fajn vidět, kolik je tu studentů a drtivá většina z nich vypadá fyzicky zdatně. Pak přijde rychlá prezentace a vše začíná.
Čtyři disciplíny, podmínky jsou jasné, v každé z nich získat alespoň čtyři body, zároveň ale dohromady minimálně 36 bodů. To znamená v průměru devět na jedno cvičení.
Začíná se člunkovým během. Vím, že můžu být docela rychlý, ale mám trochu obavy o koleno. Zničený meniskus a přetrhané vazy, to může být problém. Ortéza je na místě, drží, já si lehce zasprintuju a mám pěkných 12 z 20 bodů.
Boduji v testu pozornosti
Horší je to s kliky, jak předem tuším. I tam si ale připisuji sedm bodíků, pak jsou to dvě minuty „angličáků“. Za 30 kusů je to dalších 10 bodů. „Pojď, máčkni to tam ještě,“ hecuje mě komisař a já mu dodatečně děkuji, pomáhá to. Při závěrečném kilometru na oválu mám s časem 4:19 minuty ještě dvacet sekund náskok, než kolik potřebuji pro celkové splnění fyzických testů.
Trochu kašlu, funím, ale je to úžasná zpráva. Nechtěl jsem si ani představit, jak se neúspěšně vracím do redakce a budou se mi smát. Z 50 účastníků nesplnilo 12. To myslím není špatné číslo.
Nejlepší je dvojice šestnáctiletých studentů, kteří se v Budějovicích připravují právě na dráhu policistů na střední škole. První Pavel Rousek dokázal udělat parádních 76 kliků, čímž obrovsky překonal metu pro zisk plného počtu bodů v této disciplíně. Ani jeho kolega Jan Němčík o moc nezaostal. „Byli jsme tu už loni, to jsme ještě skončili za první pěticí. Letos jsme to sem šli vyhrát a to se nám povedlo,“ shodují se oba.
Věří, že po střední škole zvládnou i vysokou a pak budou pracovat u policie. Takovou představu má i většina dalších. Když se na to ve své skupině ptám, až na jednoho to chtějí všichni. „Studuji informatiku a moc mě to zajímá, jednou bych se rád věnoval kyberkriminalitě,“ má jasno další z účastníků akce.
Fyzickými testy nekončím a chci zkusit i vědomostní a psychologickou část. Tam to dopadne ještě lépe. V testu pozornosti získám plný počet bodů, u inteligence 13 ze 14. A procházím s prima hodnocením i sítem skoro 60 otázek v osobnostním dotazníku. „Tohle je začátek. Pak je psychologická část, mnohem podrobnější,“ upozorňuje mě jedna z organizátorek. Někdy ze skupiny deseti lidí třeba osm vypadne.
Celá akce se policii povedla a odcházím s dojmem, že takhle nějak má vypadat nábor a snaha získat nové lidi, když vám chybí. Třeba zápal, s jakou nám dva policisté ukazují, jak se sbírají důkazy na místě činu, je opravdu chvályhodný. Studentům tak určitě doporučuji si to vyzkoušet alespoň na(ne)čisto. Já se budu dál držet svého kopyta.
