„Vařit pivo podle svého gusta je touhou všech slaďáků. Udělat si pivo od nákupu surovin přes celý výrobní proces až ke konečnému stočení byl vždycky můj sen, protože ve velkých pivovarech dělá člověk jen dílčí úsek už zavedené technologie. Tam moc velký tvůrčí prostor není,“ říká 64letý Libor Smutek.
Štíhlý muž v bílém plášti se soustředěným pohledem za brýlemi vypadá ve vysokém prosvětleném moderním prostoru s nablýskanými nerezovými kotly, vyskládanými sudy a světlými obklady i podlahou spíš jako vědec než sládek. A ani tomuto specializovanému úhlu pivovarnictví se ve své nové práci nevyhne.
„Tohle je především fakultní pivovar. Má sloužit výuce a výzkumu, hlavním cílem není vydělávat na uvařeném pivu. Ve výzkumném programu se chystáme pro některé pivovary testovat várky nových typů piva. Zkoušet budeme i suroviny, které mají každý rok trochu jiné vlastnosti. Určitě to bude zajímavé, protože velké pivovary mají svoje minipivovary, kde si tyto testy dělají. Samozřejmě v malém množství je menší riziko při testování nových typů piva, než když se vaří čtyřsethektolitrová dávka,“ přibližuje Smutek.
Sám se v úterý ráno cestou do práce ještě stavil pro kvasnice v Budějovickém Budvaru a pustil se přípravy obvyklé dvousetlitrové várky piva. Za měsíc jich uvaří pět či šest.
Zatím má univerzitní minipivovar na kontě dvacet várek, to je celkem 40 hektolitrů, nebo také osm tisíc půllitrů piva pod názvem Čtyrák.
Zájem o univerzitní pivo je větší než současná kapacita
„Děláme desítku, dvanáctku jako hlavní pivo spodního kvašení. K tomu také speciály, třeba tmavou třináctku nebo Granát, což je polotmavá jedenáctka. Uvařili jsme už i světlou jedenáctku,“ vypočítává sládek školního minipivovaru zdejší sortiment.
Většinu produkce vypijí účastníci univerzitních akcí, pivo odebírá i nový studentský klub. Zájem je větší než současná výrobní kapacita.
Pivovárek omezují nádoby hlavního kvašení a zrání piva, které jsou zatím jenom čtyři. Fakulta počítá s tím, že začátkem příštího roku dokoupí další čtyři o objemu čtyři hektolitry, a tím výrobní kapacitu zdvojnásobí.
„Naše pivo se pohybuje někde ve středu mezi dvěma českými extrémy Prazdrojem a Budvarem. Není ani hluboce prokvašené, ani výrazně hořké. Je ale hutnější a vydatnější než klasické pivo, protože není filtrované,“ srovnává Smutek.
Ačkoli na pivních festivalech po světě už vyzkoušel spoustu typů piv, zůstává věrný české produkci.
„Nejraději mám českou desítku a dvanáctku. V létě si dávám spíš desítku, v zimě dvanáctku,“ říká sládek, který se v kondici udržuje turistikou a cyklistikou. Ale také přípravou dřeva na topení, prací na zahradě a při údržbě svého domu.
