Svému 58letému manželovi vysvětluje, že má neodkladnou krátkou schůzku. Od té doby je pohřešovaná. Zmizela beze stop.
„Od začátku pátrání jsme pracovali na několika verzích. Nejsilnější se jevila ta, že se stala obětí násilí. Bohužel, pátrat jsme mohli začít až po dvanácti dnech od jejího zmizení, kdy pohřešování nahlásil její otec,“ říká dnes policista Jan Horák.
Nejčtenější krimipomníčky |
Proč nastal v pátrání skoro dvoutýdenní skluz?
„První nám zmizení dcery oznámil její otec. Až o den později manžel. Ten vysvětloval, že hned druhý den po odchodu manželky obvolal všechny její kamarádky. Další den pak od ní dostal telefonickou zprávu. Tvrdil, že mu vše vysvětlovala. Prý odjela pryč za výhodným zaměstnáním. Slibovala, že se vrátí na Vánoce. Kde je, to mu neřekla,“ prohlíží spis Horák.
Právě včasné oznámení takového případu přitom dává velké šance na úspěšné objasnění případu. Pátrači podle Horáka v první řadě mapují místa, kde se pohřešovaný naposledy zdržoval, vytvářejí takzvanou časovou osu. Oslovují svědky, známé a příbuzné rodiny.
Také v tomto případě policisté vyslechli i několik náhodných svědků, kteří tvrdili, že hledanou zahlédli na různých místech. Nakonec od tvrzení upustili. Nebyli si podobou zcela jisti.
Pátrači nezaznamenali ani to, že by se někdo za celou dobu vykazoval jejími doklady nebo identitou. Databázi pohřešovaných přitom mají k dispozici pro celý schengenský prostor. Podobně pracují i se vzorky DNA.
S vysvětlením, že žena odběhla večer z bytu a nevrátila se k malému dítěti, se dodnes nesmířili její rodiče. Vztah dcery s o 35 let starším mužem je trápil, o to víc milovali vnuka.
Připomínají, že den před zmizením byla u nich na návštěvě a slavili spolu svátek Jitky. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se chtěla odstěhovat. „Nevěřím tomu, že odešla od dítěte a neposlala by nám ani vánoční pozdrav,“ uvedla dříve matka pohřešované.
Zoufalství a nejistotu rodičů znásobily ještě zprávy, že v Česku řádí gangy únosců dívek. Jejich zeť jim dokonce v prvních dnech po zmizení popsal, že jednou mu volal anonym a ve sluchátku se ozýval ženský pláč.
Po necelých pěti letech 9. dubna 2001 prohlásil budějovický okresní soud na žádost manžela oficiálně Jitku Lučivňákovou za zemřelou. Je administrativně mrtvá, což otevírá prostor k dědickému řízení. Zemřela bez pohřbu a hrobu.
Kriminalisté, kteří na zmizení mladé ženy před téměř 19 lety pracovali, už podle Horáka u policie neslouží. „Kolegové tehdy dělali vše, co mohli. Možná bychom dnes byli úspěšnější, máme víc lepších technických prostředků,“ míní Horák.
Dnes v policejním spise leží jen jediná černobílá fotka mladé ženy. Má formát pro občanský průkaz, podoba je stará přes dvacet let. Ačkoliv portrét mladistvě vzhlížející rusovlásky je stále na databázi pohřešovaných i s popisem, příští rok, tedy přesně po 20 letech, její případ z internetu zmizí.
Podle policisty Jana Horáka, který se zabývá v Jihočeském kraji pátráním po hledaných a pohřešovaných lidech, je 20 let doba, kdy se případ takzvaně administrativně odloží. Nikdo už nedoufá, že by se našli po tak dlouhé době hodnověrní svědci.
V Horákově kanceláři visí mapa Jihočeského kraje s místy označenými barevnými špendlíky. Ukazují 35 pohřešovaných. Většina z nich jsou ženy.
