Projektily ze samopalu v horkém létě roku 1997 provrtaly tělo šoféra velkého fordu na silnici v Dubči v desátém obvodě na okraji Prahy. Střelec vypálil tři desítky ran, řidič neměl šanci přežít. Napadení proběhlo tak rychle, že nestihl ani sáhnout po svém velkorážném revolveru položeném na sedadle spolujezdce.
Použitelných stop zanechal střelec minimum. Už při začátku ohledání místa činu odpoledne 23. července 1997 experti z výjezdové skupiny pražské policejní správy věděli, že obětí atentátu se stala svého druhu celebrita. Šlo o čtyřicetiletého Ivana Hříbala, jednoho z oněch svérázných podnikatelů, kteří o sobě dávali vědět již před listopadem 1989.
„Byl už tehdy velice ambiciózní, spíš lze říci dravý,“ vzpomínali lidé z jeho okolí. Pražský „dročkář“ se od volantu taxíku už před revolucí vzmohl na první restauraci. Provozoval motorest u silnice v hrabalovském Kersku. Listopad 1989 muže činu Hříbalova kalibru nezastihl nepřipravené. Hříbal rozjel třeba noční klub Orient, který nabízel všechna hříšná lákadla nočního polosvěta, do té doby v Praze nevídaná.
Dávno předtím, než se to stalo populární, Hříbal také nakupoval nemovitosti ve Špindlerově Mlýně. Mihl se i okolo privatizace kamenolomu. Dělal ovšem také do byznysu, jehož zákoutí znal nejniterněji - do taxikařiny.
Tisíc korun, nebo pěstí
Na začátku 90. let se vynořila jeho legendární společnost Thorges. Ta kontrolovala „štafly“ na základě vyděračských praktik. Princip byl vcelku jednoduchý, výnos jistý a pravidelný.
Okolo pěti stovek taxikářů podle vyšetřovatele měsíčně platilo do kasy společnosti tisícovku. A za to mohli na lukrativní stanoviště jako na Staroměstské náměstí a podobně.
„Pokud jste neplatili, hrozilo pár ran pěstí, probodané gumy nebo vybitá skla,“ vzpomínal bývalý pražský nájemný řidič Jiří Hudeček.
Hříbal v roce 1996 tehdejšímu primátorovi Koukalovi nabídl spolupráci na reformě pražské taxislužby. Vozy měly být jedině VW Vento krémové barvy. Vyvolenou společností na ulicích metropole samozřejmě Thorges. Jednání však záhy skončila bez dohody.
Hříbal poté z Thorgesu vycouval, místo toho se objevila společnost Virtus. „S Thorgesem nemám nic společného,“ tvrdil v polovině 90. let.
Podle znalců problematiky však rozdílů mezi Thorgesem a Virtusem moc nebylo. I přihlášky do nového spolku přinášely řidičům taxi známé tváře z Thorgesu.
Důvod vraždy neznámý
Proč Hříbal tak dramaticky zemřel? „Hlavní vyšetřovací verzí bylo vyřizování účtů,“ uváděl bývalý šéf pražských vyšetřovatelů plukovník Zdeněk Janíček.
Při vyšetřování likvidace Ivana Hříbala kriminalisté naráželi na řadu podivných náhod a okolností. Král pražských štaflů v inkriminovaný den z domova vyjel bez ochranky. To bylo něco, co běžně nedělal. Nebylo ani jasné, za kým se vydal.
Nejčtenější krimipomníčky |
Na povrch vypluly také jeho kontakty s některými policisty. Ve spojení s jedním ze středočeského krajského ředitelství prý byl jen pár hodin, než mu zkřížil cestu střelec.
Podle jednoho z vysvětlení si Hříbal občas polepšoval tím, že policistům dodával informace. Další neméně pravděpodobná verze hovoří o tom, že některé ochránce pořádku měl na své výplatní listině. To však prokázáno nebylo.
Osudové protivníky si Hříbal mohl udělat kdekoliv: mezi odstrčenými kolegy, ošizenými obchodními partnery i hladovou konkurencí. Narazit mohl i na gangy zahraniční provenience z Balkánu či postsovětského prostoru, které se před dvěma desetiletími tlačily do Prahy.
„Mohly chtít podíl na jeho výdělcích nebo převzít jeho obchodní aktivity. Něco, co on zásadně odmítal,“ uváděli vyšetřovatelé.
Vrazi šéfa taxislužby se před soud nikdy nedostali. Za nebezpečné vyhrožování a další delikty spojené s Thorgesem kriminalisté pozatýkali Miroslava B., Jiřího H. a další šéfy podivné společnosti. Obvodní soud pro Prahu 1 jim rozdal podmíněné tresty. Městský soud v Praze verdikt v roce 2000 zrušil.
