Metropol stále platí za jedno z hlavních center kulturního dění Českobudějovicka, potažmo jihu Čech. Na koncerty a divadla však mohl zvát z posledních 12 měsíců jen v létě, kdy lidé raději chodili na venkovní akce.
„Přesně si vzpomínám na chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že musíme zavřít. Zrovna k nám jel na večerní představení divadelní soubor z Prahy,“ pamatuje Petr Holba (43 let), který je ředitelem kulturního domu 14 let.
Co jste v tu chvíli dělal?
Ještě jsme chvíli spekulovali, zda by večerní program nešlo naposledy odehrát. Opatření však zněla jasně. Museli jsme zavolat hercům, kteří už byli na cestě do Českých Budějovic, a říct jim, ať se otočí. Zrovna s tímto souborem jsme řešili přeložení termínu už předtím, protože jim někdo onemocněl. Pak jsme z jara kvůli covidu přeložili termín na podzim, z podzimu na letošní jaro. A vzhledem k situaci budeme představení pravděpodobně odkládat znovu.
Pro vás je to teď asi běžné, odkládat a hledat nové termíny.
Přesouváme a přesouváme. Snažíme se akce nerušit. Na řadu z nich už je část vstupenek prodaných a věříme, že diváci si na to svoje počkají a přijdou, až to bude možné.
Napadlo vás tehdy, že bude ještě za rok kultura zastavená?
Nenapadlo, jsem optimista. Řekl jsem si, že to přečkáme, a rozvolněné léto pak dalo naději, že podzim může být normálnější. Doufali jsme, že si ty přeložené akce naplno vynahradíme. Na podzim minulého roku jsme měli na každý den program. Jelikož je Metropol velký komplex, někdy tu mohly být i dvě až tři akce v jednom dni.
Jenže přišla další uzávěra. Ale vraťme se právě k volnějšímu létu. Jak u vás vypadalo?
Hned v červnu po modernizaci akustiky ve společenském sále vystoupila zpěvačka Lucie Bílá. V divadelním sále jsme měli „Cimrmany“ a potom ještě dvě divadelní představení. Ale v létě to lidi táhne spíše na venkovní akce. Rozvolnění zrovna přišlo v naší mimosezoně. Takže organizátoři venkovních akcí si mohli chválit návštěvnost, ale my jsme prakticky neměli prostor se ekonomicky nadechnout.
Jak situaci finančně zvládáte?
Metropol má výhodu v tom, že se jeho hospodaření skládá z více pilířů. Nestojí jen na kultuře a krátkodobých pronájmech, ale patří k němu i administrativní budova, kde sídlí lékaři a jiní dlouhodobí nájemníci. Je tu hotel, restaurace a další provozy, kterých se situace také výrazně dotýká. Ale víme, s jakými příjmy můžeme počítat, a to utváří jistou oporu, díky které můžeme prozatím hospodaření do určité míry stabilizovat.
O kolik peněz jste loni přišli na tržbách?
Je to zhruba 11 milionů korun. Jsme ve ztrátě, ale s ohledem na určité rezervy ji zatím dokážeme ustát. Samozřejmě za předpokladu, že budou nájemníci schopní platit. Musíme s nimi najít společnou řeč, aby to pro obě strany mělo smysl. Protože platí, že Metropol nebude bez nájemníků a naopak.
Dosáhli jste na slibovanou podporu od státu?
Ač je pomoc ze strany státu stále poměrně chaotická, vážím si programu Antivirus, který má udržet zaměstnanost. Z toho čerpáme. Přihlásili jsme se i do programu COVID – Kultura, ale ten je nastavený tak, že nám pomohl skutečně drobnou částkou ve srovnání se ztrátami na tržbách. Dostali jsme necelých třicet tisíc korun. Ostatní příspěvky nás míjí.
Jsme na konci zimy. Předpokládám, že v tomto období jste měli vyšší výdaje na energie.
Ano, v tomto ohledu jsou zimní měsíce náročnější. Stává se, že za teplo a elektřinu musíme zaplatit i půl milionu korun za měsíc. Proto je pro nás důležitá ta stabilizovaná část příjmů z podnájmů, o které jsme mluvili.
Dá se to ale vydržet dlouhodobě?
Bude záležet, jak dlouho bude ještě aktuální pandemická situace trvat. Ani naše rezervy nejsou bezedné. Myslím, že první pololetí letošního roku budeme schopní ustát. Pevně věřím, že na podzim bude díky očkování lépe. Do konce prázdnin to snad překleneme rezervami a poté věřím, že by kultura mohla opět ožívat. Pokud však vir neustoupí, bude potřeba hledat nové cesty, jak ji nabízet, přestože tu je nákaza stále s námi.
Budou lidé po případném rozvolnění vyhledávat kulturní a společenské akce?
To je další věc. Lidé sice neztratí chuť se vídat. Ale dnes se na ně valí samé negativní informace. A kvůli tomu mám obavu, že některým strach ještě určitou dobu vydrží a nebudou chtít navštěvovat větší akce. Otázkou je, zda taková změna návyků bude dlouhodobá, nebo jen počáteční.
Myslíte, že se to stane?
Můžeme se podívat do minulého roku. Zkraje září, kdy jsme ještě o druhé vlně covidu nevěděli, lidé stejně vstupenky příliš nekupovali. Spadli jsme zhruba na třetinu obvyklého prodeje. Na akce, které bývaly do měsíce vyprodané, jsme udali třeba dvacet lístků za týden.
O co v době zastavené kultury přicházíme?
Většina z nás cítí v této situaci určitý tlak. Opatřeními jsme do jisté míry omezení ve svobodném pohybu, protože aktuálně musíme zůstávat uvnitř katastru obce. Někdo ven skoro nevychází, protože pracuje z domova. Mnohem intenzivnější tak jsou sociální kontakty v rodině. Chybí nám tak ve volném čase ventilovat své problémy, což někdo dělá sportem, další zase jde do divadla. Není moc možností, jak se s tímto tlakem vyrovnávat. Líto je mi mimo jiné i maturantů, kteří se čtyři roky připravují a těší na společenský večer v podobě maturitního plesu. A nakonec o tento pomyslný vstup do dospělosti přijdou.
Právě teď je doba, kdy by se blížil konec plesové sezony.
Je to tak. Společenských a maturitních plesů jsme za rok zvládli i více než šedesát. V současné chvíli jsou však všechny z této sezony zrušené. Zbývá pár posledních termínů, ale vzhledem k situaci je nepůjde uskutečnit.
Dokdy jste věřil, že třeba ještě stihnete část sezony plesů?
Ještě v říjnu jsem doufal, že to půjde. Pak však přišel lockdown, čísla se nelepšila a bylo jasné, že při velkém štěstí stihneme alespoň březnové termíny. Při plánování na konci roku už jsem s plesy nepočítal. Nejprve byl i ze strany maturantů zájem hledat nové termíny, ale nakonec jsme se museli se situací smířit. Některé třídy si místo toho naplánovaly letní sešlosti ve venkovních prostorách.
