Úctyhodný výčet úspěchů Jiřího Novotného už neporoste. Maximálně tak o titul v krajském přeboru za tým Samsonu, kam si s kamarády po konci profesionální kariéry přijde občas zahrát. „Byly to opravdu krásné roky. Splnil jsem si řadu snů a nemám čeho litovat,“ rozplývá se.
Sám přiznává, že v začátcích potkal řadu talentovanějších hokejistů. Ale byl cílevědomý a poctivý, a zatímco dřívější talenty v pubertě objevily nové zájmy, on vsadil na hokej. A byla to trefa.
Přeskakoval mládežnické kategorie, s mladším dorostem už v Budějovicích získal dva české tituly a v 17 letech si ho trenéři vytáhli do prvního týmu v extralize.
Tehdy v Motoru řádila lajna Filip Turek – Václav Král – Petr Bartoš, kabinu řídili Rudolf Suchánek či Luboš Rob. A do mužstva se postupně dostávali talentovaní mladíci. Kromě Novotného i Milan Michálek a Václav Nedorost. Všichni pak byli draftovaní v prvním kole do NHL.
„Začínal jsem jako všichni mladí, na internátu u Hvízdala. Rychle jsem se začlenil a užíval si skvělý hokej,“ vzpomíná.
Důrazný centr si v té době zahrál i na dvou mistrovstvích světa do dvaceti let v týmu třeba s Alešem Hemským, Tomášem Plekancem či Jiřím Hudlerem.
„Byli jsme pod tlakem, předtím se dvakrát uhrálo zlato. Týmově ani osobně to ani jednou neklaplo, mně vyšel spíš ten první rok, když jsem hrál se staršími,“ srovnává.
Z NHL do KHL
Pak už Novotný zamířil do zámoří, kde se tři roky v nižší soutěži AHL pral o místo v prvním týmu Buffalo Sabres. „Byla to těžká cesta. Nejdřív jsem neuměl ani slovo anglicky, navíc jsem byl slabý. Sbíral jsem víc zranění než bodů. Až třetí rok se to zlomilo,“ popisuje.
Jiří Novotný(37 let) Rodák z Pelhřimova začínal s hokejem v Jindřichově Hradci, brzy se přesunul do Českých Budějovic. Tam odehrál v nejvyšší soutěži dvě sezony, než zamířil do zámoří. Po třech letech se dostal do slavné NHL, kde zvládl pět ročníků ve třech klubech. Nastoupil ke 189 duelům, v nichž získal 51 kanadských bodů. Dalších devět sezon odehrál v ruské KHL, závěr kariéry strávil ve švýcarském týmu Ambri-Piotta. Ve 156 zápasech oblékl dres národního týmu, zúčastnil se také osmi mistrovství světa. Byl členem vítězné sestavy z MS 2010 v Německu, má i dva bronzy. Na šampionátu 2013 byl kapitánem českého mužstva. Prošel základní školou v Jindřichově Hradci, střední odborné učiliště se zaměřením na kuchaře nedokončil, přestože rok a půl vařil v Budvaru pro zaměstnance. S manželkou Zuzanou vychovávají třináctiletého syna Jiřího a pětiletou dceru Rozárku. |
A zvrat to byl v roce 2006 téměř o sto osmdesát stupňů. Pendlování už bylo dost a v Buffalu si zahrál i v play off.
„Bydlel jsem u Aleše Kotalíka, který se o mě postaral. Dostali jsme se až do finále konference, kdy nás v sedmém utkání vyřadil pozdější vítěz Stanley Cupu Carolina. Tehdy jsme měli v týmu legendy Chrise Druryho, Daniela Briéra nebo Maxima Afinogenova. Celé město žilo hokejem, to bylo úžasné,“ zmiňuje.
V nejslavnější hokejové lize světa zvládl 189 utkání ve třech klubech. Působil i ve Washingtonu a Columbusu.
„Každý kluk si přeje zkusit NHL. A já tam hrál pár let stabilně. Je to ta nejlepší liga světa, tak to zůstane. Pamatuji si, že KHL jí chtěla jeden čas konkurovat. Ale ani peníze to nezmění,“ má jasno.
Právě do ruské ligy pak pelhřimovský rodák zamířil, za devět let vystřídal šest klubů. A vždy měl štěstí, že mu v novém působišti pomohli čeští spoluhráči. To nebylo potřeba při dvouletém angažmá ve Lvu Praha.
„KHL doma, půlka týmu Čechů, výborné podmínky, to bylo krásné. Začínali jsme v Holešovicích, neměli jsme fanoušky. Druhý rok se nám dařilo, došli jsme až do finále play off a vyprodávali O2 arenu,“ vrací se ke svému největšímu klubovému úspěchu.
Po dlouhých letech v ruské soutěži však Jiří Novotný začal cítit, že je čas na změnu. Lákalo ho Švýcarsko, kam často jezdil díky přátelství s jedním z hráčů týmu Ambri-Piotta. A tento plán mu v roce 2018 vyšel.
„Krátce jsem nastupoval za Plzeň a při zápase Ligy mistrů si mě vyhlédli trenér s manažerem. Za dva dny jsem se měl hlásit na zápas. Z měsíce se stal rok a nakonec jsem tam byl tři,“ uvádí.
Místo ve švýcarském týmu je pro cizince cenné, vždyť aktuálně zde z Čechů hrají jen Roman Červenka, Jan Kovář, Matěj Stránský a Jiří Sekáč. A Novotného celek Ambri-Piotta je navíc unikátní.
„Jsou to dvě malé vesnice spojené dohromady, mají celkem tak 200 obyvatel, přitom dlouhodobě drží nejvyšší soutěž. Letos jsme hráli naposledy ve stařičké hale z roku 1937. Neznám lepší fanoušky než ty místní, tento rodinný klub jsem si zamiloval. Místo k životu to bylo také krásné. Koukal jsem zpod palmy na hory,“ tvrdí.
V alpské zemi svoji bohatou kariéru uzavřel. Na návrat do Motoru už nedošlo. „Nikdy k tomu nebylo blízko. Už na konci minulé sezony jsem byl rozhodnutý, že skončím. Kamarádi z vedení mě ještě přemlouvali, ale já už byl rozhodnutý,“ objasňuje.
Přitom i sám útočník je přesvědčený, že by si sezonu s kamarády Milanem Gulašem či Michalem Vondrkou užil. Ale v hlavě přepnul na novou pozici. Jako jednatel povede společnost GMG Sport Management Group se svým agentem Jiřím Hamalem. Novotný se soustředí na švýcarský trh.
Užil si atmosféru v Soči
Synovi Jiříkovi tak nesplní sen, že by se proháněl po budějovickém ledě. „On už také věděl, že jsem hrát nechtěl. Pochopil to, i když by mu to udělalo radost,“ myslí si.
Největšího úspěchu dosáhl jindřichohradecký odchovanec v reprezentačním dresu. V roce 2010 byl u posledního zlatého triumfu národního týmu.
„Vytvořili jsme partičku kolem Jardy Jágra a skvělého Tomáše Vokouna v brance. Báli jsme se historické ostudy a bylo z toho zlato. Fakt nám to sedlo, dvakrát jsme prošli dál na nájezdy. A ve finále proti nám stálo hvězdami nabité Rusko! Brali bychom i stříbro. Ale nebáli jsme se,“ zdůrazňuje.
Novotný byl i u závěrečného tlaku soupeře ve finále, kdy šestice Rusů v čele s Alexandrem Ovečkinem či Pavlem Dacjukem mačkala trio Čechů. „Na ledě jsem to tak nebral, ale moje mamka zestárla tak o padesát let. Ani se nedívala, šla na balkon a na sídlišti poslouchala řev lidí,“ usmívá se.
Forvard má doma ještě dva cenné kovy, zvládl šest šampionátů za sebou, jednou vedl tým i jako kapitán. „Tehdy mě to docela tížilo a nepovedlo se to,“ přiznává.
Celkem v národním týmu odehrál 156 duelů. Není moc českých hokejistů, kteří toho zvládli víc.
„Samotného mě to překvapilo. Jsem na to hrdý,“ ujišťuje. Ve sbírce má i účast na olympijských hrách v Soči 2014. „Hodně jsem prožíval už nominaci. Dostal jsem se na tak nabitý turnaj plný hvězd z NHL. Beru to jako zázrak. Odehrál jsem utkání proti Švédům, pak už jsem jen otevíral vrátka na střídačce. Ale celá olympiáda byla velký zážitek, od zahájení po atmosféru olympijské vesnice.“
