Stažená opona, na ní září dvě velká písmena – JD. Úplně prázdné hlediště, hrobové ticho a jen pár rozsvícených světel. Jako z nějakého dramatu. Uprostřed hlediště stojí režisérský pultík a dvě řady pod něj usedá ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek.
Když začne mluvit, je cítit, že se nemůže dočkat, až tyto i další prostory zase ožijí. „Jak to ale přesně bude vypadat, to stále nevíme. Snad jen to, že otevřeme 8. června. A pak budeme doufat, že se diváci nebudou bát vrátit,“ říká.
Ke stu letům Jihočeského divadla jste vydali diář, který obsahuje úryvky z her či citáty. Jeden je od známého amerického herce Willema Dafoea: „V divadle musíte být prostě připraveni na všechno...“ Na to, co vás ale potkalo letos, se asi moc připravit nedalo, že?
Z diáře už bohužel skoro nic neplatí. Na tohle asi nebyl připravený nikdo. Zastavil se vlastně celý svět a na divadla to dopadlo drtivě. Zavřela se 11. března a doteď nevíme, za jakých okolností otevřeme. Těžko jsme se na něco takového mohli přichystat, počítali jsme s premiérami, s otáčivým hledištěm...
Co znamená pro ředitele, když mu takto ze dne na den zavřou čtyřsouborové divadlo?
V den zavření jsem zařizoval a zjišťoval, co všechno je potřeba udělat. Jenže na konci toho dne mi zavolali z hygieny a poslali mě na 14 dní do karantény. Pár dní předtím jsem se totiž setkal s člověkem, u něhož se pak prokázala nákaza koronavirem. Já měl naštěstí testy negativní. Přesun do nouzového režimu jsem tak musel řešit z chalupy v Novohradských horách. Nasadil jsem sluchátka a hodiny telefonoval, co a jak bude.
Pak přišlo jedno zásadní rozhodnutí. Oznámil jste, že sezona na otáčivém hledišti v Českém Krumlově letos nebude a místo ní scénu čeká oprava...
Plánovali jsme, že oprava začne po sezoně na podzim. Odborný průzkum stavu hlediště však ukázal, že to bude náročnější, než jsme předpokládali. Oprava by nešla rozložit mezi dvě sezony. Takže jsme se pak docela rychle rozhodli v průběhu několika dní pro změnu.
Takže myslíte, že to nebyl ukvapený krok?
Myslím, že to bylo správné. I pokud to bude tak, že se v červnu začne v divadle hrát, tak by byl letošní ročník v Krumlově koronavirem zasažený. Máme zhruba deset procent zahraničních diváků, kteří by nemohli přijet. V opeře máme zahraniční účinkující, takže bychom museli upravit program. Museli jsme zastavit zkoušení kvůli nastaveným opatřením, takže bychom nestihli ani připravit dvě plánované premiéry. Celou sezonu bychom museli překopat.
Takže se nakonec nabízelo uspíšit opravy a stihnout pak vše do sezony v příštím roce.
Je dobře, že budějovičtí radní kývli na mé doporučení a sezonu v Krumlově jsme zrušili, abychom zachránili tu další. Navíc jsme před podpisem smlouvy na další tři ročníky otáčivého hlediště, které takto budeme moci odehrát naplno.
Celkovou problematiku otáčivého hlediště a jeho budoucnosti v zahradě však oprava neřeší.
Teď budeme dělat nutné opravy. Vůbec se nejedná o vyřešení situace. To jde na úrovni ministerstva kultury. Měly by následovat další kroky, třeba architektonická soutěž. My se pouze snažíme zachránit nadcházející ročníky.
Lukáš Průdek(37 let) Narodil se v Českých Budějovicích. Studoval na Biskupském gymnáziu a po přestěhování do hlavního města na Křesťanském gymnáziu v Praze, kde žil od 13 let. Vystudoval produkci na DAMU, má i tříletý program DeVos Institute of Arts Management at the Kennedy Center v americkém Washingtonu. Pracoval ve Studiu Damúza a Divadle Nablízko. Osm let působil v Dejvickém divadle na pozici vedoucího marketingu a produkce, od září 2011 byl také zástupcem ředitelky. Od 1. listopadu 2014 je ředitelem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Je ženatý a má tři děti. |
Není škoda teď utratit za opravy dvacet milionů korun, když by bylo rozumnější konečně vyřešit hlediště jako celek z dlouhodobého hlediska?
Máte pravdu a v ideálním světě už mělo být dávno rozhodnuto. Ale problém se dotýká příliš mnoha stran, a najít shodu je pak náročné. Ale i když bude stát oprava třeba 20 až 25 milionů, tak tím z prodeje vstupenek uchráníme tržby kolem 40 milionů korun ročně. Když to postavím k té tříleté smlouvě, tak tu máme 20 milionů proti 120 milionům. A souvisí s tím i ekonomické dopady do celého regionu. Někteří diváci spojují návštěvu hlediště s tím, že zde pak tráví dovolenou a utrácí tady. Je to jeden z magnetů regionu.
Vynahradíte si léto jinak? Uvidí vás diváci hrát venku?
Připravujeme náhradní program. Určitě se nezavřeme a nezastavíme. Dokonce je tady spousta lidí, kteří mají více práce než obvykle, protože měníme původní plány. I přes časté změny a úpravy vládních opatření z konce dubna platí, že 8. června otevřeme divadlo a budeme hrát malá představení, přesněji jsme připraveni hrát. Budeme přijímat pouze rezervace.
Vláda sice řekla, že můžeme otevřít za dodržení hygienických pravidel, která ale zatím nikdo neupřesnil. Na červen každopádně máme program, a to pro hlavní budovu divadla, scénu Na Půdě i KD Vltava. Uvidíme, jaký bude po pandemické přestávce hlad po divadle. Zda si to lidé půjdou užít, nebo v nich převáží obavy a přijde pár lidí.
A o letních prázdninách?
V červenci si celé divadlo užije něco, co jinak nezná. Všechny soubory mají naplánovanou třítýdenní dovolenou. Pak se všichni vrátí, abychom mohli hrát na různých místech po celých jižních Čechách.
Můžete upřesnit, kde to bude?
Zatím vyjednáváme a udělali jsme několik prohlídek. Mohu říct, že jednáme o hradu v Nových Hradech i Strakonicích, o Červené Lhotě, o zámku Blatná a hledáme také zajímavou lokaci v Budějovicích a Táboře. Uvidíme, kde všude se nakonec budeme moci objevit.
Takže budete najednou kočovné divadlo.
Je to tak, chceme se rozprostřít po celém kraji a jít za svými diváky.
Bude se to týkat jen činohry? Moc si nedovedu představit, že by to šlo s baletem.
Bude to činohra, soubor Malého divadla, ale i opera, i když pro ni je to komplikované. Balet bude v této době dozkušovat, aby mohl začít v září.
Jak na současnou situaci reagují samotní členové divadla?
Nejužší tým, který kolem sebe mám, je zapálený, chce přinést alternativu k otáčivému hledišti, chce, abychom byli vidět. Týká se to i našich online aktivit na webu a dalších věcí. Třeba členové činohry a opery jsou nyní takzvaně na překážkách na straně zaměstnavatele. Je to asi sto lidí. Zákoník práce říká, že by měli pobírat dál sto procent platu, ale s drtivou většinou jsem se dohodl, že půjdou na osmdesát procent. Toho si nesmírně vážím. Je to jedno z opatření, které jsme udělali, i když je pro ně dobrovolné.
Co nějaké velké benefiční představení?
O něčem takovém uvažujeme, ale zatím ani přesně nevím, pro kolik lidí bude možné hrát, tak o tom zatím nechci moc mluvit.
Prodali jste tisíce vstupenek, které vám diváci vrací, nebo ještě budou. Je jich hodně?
Zatím jich vrátili v hodnotě asi 2,5 milionu korun. Pozitivní je, že je spousta našich příznivců, kteří je vracet nechtějí. Počkají si a nechají je přerezervovat.
Také jste měli prostřednictvím internetové televize Mall.tv či YouTube kanálu a platformy Kultura doma několik představení na webu. Jak se to osvědčilo?
Udělala to celá řada divadel a rádi jsme se připojili. Ohlas je velmi příjemný. Lidé, kteří představení zdarma zhlédnou, tak mají dobrovolnou možnost kliknout na webové stránky Donio.cz a přispět. Přišly nám řádově desítky tisíc. To považuji za obrovský projev solidarity od našich věrných diváků. Bavíme se o tom, jak s nimi dál komunikovat a dát jim najevo, jak si toho vážíme. Tohle je překvapující a krásné.
Budete to chtít nějak více uchopit do budoucna?
Je to velice komplikované z pohledu autorských práv. A myslím, že je vhodný čas, aby se divadlo stáhlo zpátky z online prostoru. Návštěva divadla je společenská událost. Vezmete partnera či partnerku a uděláte si hezký večer, potkáte se s přáteli, po představení můžete jít ještě na skleničku.
Dokážete vyčíslit, jaké budou vaše ztráty? Mluvil jste třeba o vstupenkách.
To bych moc rád, ale těžko to lze odhadnout a částku říct nemohu. V létě se chystáme hrát a nemůžeme odhadnout, pro kolik lidí to nakonec bude, takže z toho nezjistím tržby. Také víme, že ministerstvo kultury chystá záchranný balík peněz pro regionální divadla a instituce. Ale zatím nejsou nastavená pravidla a nevím, kolik dostaneme.
Připravíte na léto premiéru?
Budou to věci, které máme na repertoáru. V premiéře ale uvedeme nějaký operní galakoncert. V září a říjnu se pak dostane na premiéry, na něž se z důvodu přerušení sezony nedostalo a jsou rozezkoušené. V činohře je to třeba Zabiják Anders, monodrama Holky a kluci či v baletu Rádio Svobodná Bystrouška.
Můžou toto období a s ním spojené ekonomické dopady ohrozit plány na stavbu divadla na budějovickém Mariánském náměstí?
To by, myslím, byla velká škoda. Podařilo se udělat první počáteční kroky. Nás teď nečeká ta velká stavební investice, ale menší, související s přípravou. Pevně věřím, že město i Jihočeský kraj, který je do toho také vtažený, nezareagují tak, že tyto činnosti zastaví.
A nebojíte se, že někdo zkusí zneužít situace a začne si hrát s myšlenkou, že čtyři soubory jsou pro Jihočeské divadlo moc?
Jako my neumíme vyčíslit ztráty, tak ani zřizovatel, město České Budějovice, přesně neví, jak velké budou jeho ztráty. Divadlo je tu sto let, Malé divadlo sedmdesát let. Soubory přežily válku, ekonomickou krizi a asi i horší situace. Jihočeské divadlo je velký hráč na poli kultury v regionu. Pokud by se mělo utlumit, tak to by bylo alarmující. Věřím, že touto cestou zřizovatel nepůjde.
Dají se na celé situaci související s koronavirem najít i pozitiva?
Pokud se to podaří, tak bych to pak asi mohl říct v souvislosti s otáčivým hledištěm. Když tou letošní urychlenou opravou zajistíme chod na další tři sezony. I když to budí vášně u veřejnosti i u zúčastněných stran. Celospolečensky pak vidím tu vlnu solidarity, tu pociťuji i v Jihočeském divadle. Nejen naše krejčovny ve Vrátě, ale i další zaměstnanci dodali několik tisíc roušek na krizový štáb. Naši příznivci a diváci nám přinášeli materiál na šití. Nakonec jsme šili zdarma. Pak je to i postoj diváků, kteří nám pomáhají. A myslím, že nás ta situace v divadle více semkla.
