Deset let trvala soukromníkovi rekonstrukce domu ze 13. století

Zamilovat se do starého domu znamená lásku na celý život. Ale někde i několikaleté čekání, než se dům promění tak, jak by si člověk přál. Majitel původně měšťanského domu v Olomouci tak vůbec netušil, že přestavba úzké řadové budovy na hotel a kavárnu potrvá více než deset let.

Když si v roce 2006 pořídil nový majitel dům v Denisově ulici v centru Olomouce, počítal samozřejmě s rekonstrukcí. Tu svěřil studiu TEK TEK architekti.

Chodba s klenutými stropy

„Interiéry domu byly v té době velkou mozaikou stylů a dobových technik, nicméně kouzlo prolínajících se atmosfér se zcela ztrácelo pod nánosy necitlivých úprav. Nejstarší části domu pocházející ze 13. století i další historicky hodnotné prostory byly přepaženy množstvím stěn, které zcela popíraly jejich tektonický ráz. Původní poctivé materiály zcela zmizely pod vrstvami zpuchřelého PVC, břízolitových obkladů a cementových omítek,“ popisuje architektka Tereza Koucká stav domu.

Úkolem pro ni a její kolegy se tak stalo především navrácení původního dispozičního řešení a obnova historických konstrukcí a materiálů v co největší možné míře.

Konečný výsledek nakonec předčil očekávání. Autoři jej tak přihlásili do soutěže Interiér roku, kde v kategorii Veřejný interiér - rekonstrukce skončil mezi nejlepšími.

Světlo a vzduch

Všechny nově vložené prvky související s moderním provozem a standardy 21. století se rozhodli architekti přiznat, pojednali je však s ohledem na historické prostředí.

„Poté, co byly všechny konstrukce staticky zajištěny a dispozice obnoveny, začalo domem opět přirozeně proudit světlo a vzduch. Abychom však znovu vyjevenou krásu ihned nezahubili, bylo třeba zvolit správný přístup k řešení interiéru,“ vysvětluje Tereza Koucká.

Daný problém pomohla vyřešit sama stavba. Suterén, přízemí a podkroví, tedy prostory bývalých dílen a skladů, si doslova „řekly“ o „surové“ materiály. „Obytné prostory, které jsou ve třech podlažích, kde se po dlouhá léta odehrávaly životy původních obyvatel, si podle nás zasloužily ušlechtilejší přístup,“ objasňuje architektka Veronika Veselá, další členka týmu.

Vstupní podlaží tak ukazuje um a šikovnost starých řemeslníků: odhalené křížové klenby, částečně obnažené kamenné stěny a navrácená břidlicová podlaha představují přirozenou pýchu celého prostoru.

Romantický balkonek patřící k jednomu z klasických pokojů

Stejně prostě a neokázale mají působit i nově vložené prvky baru, kavárenského vybavení a příčka, která odděluje vstup do hotelu od vstupu do kavárny.

„Všechny tyto konstrukce jsme pojednali pomocí nábytku, nikoli jako pevné části stavby, a tak je možné si je snadno z celkového dojmu odmyslet a znovu vnímat historický celek sám o sobě,“ doplňuje Tereza Koucká.

Stejným způsobem se přistupovalo i k rekonstrukci suterénu a podkroví. Dřevo a kov, tedy klasické řemeslné materiály, čitelně vystupují z mohutných kamenných a cihlových stěn a jasně odlišují „nesoucí“ od „neseného“.

Klasický pokoj - zde se na stěnách jsou v co největší míře zachovaly vzory a textury původních omítek.

Překvapení pro hosty

O co prostší jsou prostory kavárny v suterénu a v přízemí a atypických hotelových pokojů v podkroví, o to elegantněji architekti pojednali hotelové pokoje v běžných podlažích, tedy v původně obytných úrovních.

Každý z pokojů zaujímá nadstandardní prostor celého jednoho traktu, výhledy jsou orientovány buď do dvora, nebo do ulice. Podlahy tvoří původní masivní smrková prkna nebo obdobné kusy zachráněné z jiných historických staveb.

Na stěnách jsou v co největší míře zachovány vzory a textury původních omítek, na stropech jsou v maximálním možném rozsahu obnaženy původní dřevěné trámy.

Okna a dveře jsou replikami původních špaletových a kazetových křídel. Ve stejném odstínu slonové kosti, jakým jsou nalakovány dveře a okna, navrhli autoři rekonstrukce i veškerý volně vložený nábytek: historické šatní skříně, noční a jídelní stolky, pohovky i postele.

„Vnitřní části skříní a nočních stolků v sobě ukrývají překvapení v podobě barevných odstínů, jejichž tóny vycházejí z barev historických omítek: olivově šedé, šedomodré a starorůžové. Stejně barevně laděné jsou i navržené textilie: doplňkové povlečení, koberce a závěsy,“ dodává Veronika Veselá.

Hotel a kavárna Miss Sophie´s

Autoři: TEK TEK architekti - Ing. arch. Tereza Koucká, Ing. arch. Veronika Veselá, MgA. Jan Dobeš a tým TEK TEK architekti

Salonek v suterénu připomíná dobu, kdy byl dům postavený.

O soutěži

Do dalšího ročníku soutěže Interiér roku se mohou hlásit architekti a designéři z České a Slovenské republiky od 1. 10. 2018. Vítězové budou vyhlášeni 2. dubna 2019 na závěr kongresu o bydlení, designu a architektuře Living forum v pražském Centru současného umění DOX. Jeho tématem je tentokrát „Luxus a budoucnost versus štěstí“.