Barokní kostel s loretánskou kaplí a Božím hrobem byl spolu s klášterem dokončen roku 1665. Tři století sloužil k bohoslužbám řádu kapucínů. Po změnách společenského zřízení ve druhé polovině 20. století byl odsvěcen a stalo se z něj skladiště. I přes dílčí opravy silně chátral, loreta byla zbořena a vnitřní zařízení kostela bylo uloženo v depozitáři.
O adekvátní využití prostor kostela, a tím o jeho záchranu usilovaly všechny
polistopadové radnice Chrudimi. V roce 2005 město schválilo koncept, který vzhledem k fenoménu východočeského sochařství počítal s přestavbou na Muzeum barokních soch a využitím prostoru také pro koncerty, divadlo, svatby a společenská setkání.
 |
Volba logicky padla na popularizaci uměleckého odkazu, ale i duchovního kontextu doby, kdy se Chrudim stala význačnou enklávou barokního sochařství.
Obnova proběhla od ledna 2009 do září 2011 a souběžně s konventem prošly přeměnou Klášterní zahrady, kde vznikla parková relaxační klidová zóna.
Velkorysá rekonstrukce využívá principu kontrastu původních a ryze moderních materiálů, tedy barokních prvků a skla, oceli a betonu. Muzeum barokních soch představuje návštěvníkům město Chrudim jako významné umělecké centrum barokní doby prostřednictvím vystavených soch a sousoší té nejvyšší kvality a doprovodného audiovizuálního programu, včetně emotivně laděné filmové črty Kamenný příběh, která se promítá v kinosále.
Na areál konventu navazují Klášterní zahrady, zelený protipól kamenného historického centra. I zde se snoubí moderní přístup a forma s přírodními materiály.
O tom, že se projekt přeměny kostela na muzeum vydařil, svědčí dvě významná ocenění. Muzeum barokních soch bylo vyhlášeno Stavbou roku 2011 Pardubického kraje v kategorii Stavby občanské vybavenosti a z mezinárodní soutěže měst The LivCom Awards 2011 si odvezlo Zlatou cenu a druhé místo.
Zdařilé rekonstrukce představuje veřejnosti projekt Má vlast cestami proměn.
