Svoje srdce má město na velkém náměstí, které dostalo název po zdejším rodákovi a vynálezci lodního šroubu Josefu Resselovi. Prostranství, jež nese středověké stopy, vévodí barokní morový sloup a novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Ale až za ním, na místě, kde je dnes malá zahrada u domu s pečovatelskou službou, se začala psát historie Chrudimi. Právě tady totiž vedl Jan Frolík z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky výzkum, který potvrdil po staletí tradované tvrzení, že v Chrudimi stával kamenný hrad. Jeho pozůstatky se však dlouhá desetiletí badatelům nedařilo najít. Ačkoliv o hradu píše už kronikář Kosmas, když uvádí, že při vojenském tažení ve městě zemřel roku 1055 přemyslovský kníže Břetislav I. Až archeolog, který stojí v čele průzkumu na Pražském hradě, ale o Chrudim se zajímá už od studentských let, dokázal hradní základy objevit.
A přestože po středověkém hradu už dnes není ve městě ani památka může být prostor za kostelem, kde je i malý park, začátkem procházky po městě. Návštěvník totiž stojí na místě původních hradeb, do nichž byl zřejmě hrad zapuštěn. „Bylo to takové zvláštní opevnění, hradba a plné půlválcové věžice, které z jiných měst u nás neznáme, ale známe je třeba z Pražského hradu. Tady je nějaký vztah, kterému úplně nerozumíme,“ uvedl před časem archeolog Jan Frolík.
Jak město ke jménu přišlo
Při procházce mezi zelení, okolo dominantní sochy Jana Husa a při vyhlídce přes nedaleké Široké schody na Kateřinské předměstí a do okolí návštěvníkovi možná Chrudim prozradí, jak přišla ke svému jménu.
Vlakem do ChrudimiMěsto spojuje železniční trať s Pardubicemi, po které jezdí osobní a spěšné vlaky Českých drah. Pardubice, které dělí od Chrudimi jen 13 kilometrů, leží na hlavním železničním koridoru a mají skvělé spojení s Prahou, Olomoucí a Ostravou. Zastavují tady vlaky railjet, expresy a rychlíky s moderními vozy s klimatizací, zásuvkami a třeba i připojením k Wi-Fi. Pro výletníky je ale možná ještě důležitější, že se v rychlících dají vozit i kola. Na pardubickém nádraží zastavují také Pendolina. |
Existují tři verze: jedna je spojena s Kelty – pak by název města zněl jako Krvavý hrad nebo Krvavá pevnost.
Druhá je spojena se slovanskými dějinami. Už Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české vypráví vymyšlenou historku o Chrudovi, muži opatrném, který ale roku 888 porazil moravského krále. Někteří další historici tvrdí, že Chrudim má stejný původ jako třeba Radim a místo se tak původně jmenovalo Chrudimův hrad a dnešní podobu získalo zkracováním.
A do třetice jsou na řadě jazykovědci. Například František Prusík zastával názor, že Chrudim bylo jméno osoby a pocházelo ze slova chruditi, tedy plížit se – pak by dotyčný muž měl nejspíš poraněnou nebo chromou nohu.
Mekka loutkářů s minaretem
Za procházku stojí schody na Žižkovo náměstí a odtud směřujte do Břetislavovy ulice. Cestou se můžete zastavit na zmrzlině nebo zákusku v Machově cukrárně. Ostatně, za sladkostmi se do historického domu chodí již několik desetiletí.
V uličce, která dříve nesla názvy Klášterní a Kovářská, se skrývá duše města. Chrání ji tisíce exponátů, jež jsou ve sbírkách Muzea loutkářských kultur. Jeho centrem je Mydlářovský dům, nejvýznamnější architektonická památka ve městě. Jeho dominantou jsou renesanční lodžie, které vystupují do ulice, a také věž v podobě minaretu neboli hvězdárna.
Původní dům nechal přestavět bohatý chrudimský výrobce mýdel a svíček Matěj Mydlář. Kdo je autorem renesančních úprav dokončených roku 1576, není známo, majitel nemovitosti ale musel inspiraci najít při cestě do Itálie.
Samotného Matěje Mydláře zaznamenala historie jako osobu velmi svéráznou. Ví se o něm, že byl prchlivý a horkokrevný. S městskou správou se rozhádal do té míry, že „spor musel řešit úřad podkomořího, který Mydláře spolu s dalšími nespokojenci roku 1568 potrestal. Přežil odsouzení i popravu své dcery Doroty (za vraždu manžela, pozn. redakce) a zemřel někdy před koncem prvního pololetí 1590,“ napsal v knize Stará Chrudim historik Jiří Charvát.
Dům převzal Matějův syn Daniel a byl to zřejmě on, kdo nechal přistavět malé dvojvěží s prvky minaretu. To je přístupné dodnes a návštěvník, který se sem vydá, se může při pohledu do okolí a na nebe zasnít, že spolu s ním se dívá také jeden z nejvýznamnějších astronomů všech dob. Podle jedné z legend totiž odtud pozoroval hvězdy Tycho Brahe.
Dnes však Mydlářovský dům paří loutkám. „Za více než třicet let existence se sbírky Muzea loutkářských kultur značně rozrostly. Dnes muzeum vlastní přibližně padesát tisíc sbírkových předmětů, z toho asi devět tisíc loutek z celého světa,“ uvádí aplikace Českých drah Vlakem na výlet.
Ostrý start 21. června 2020
Z důvodu rozsáhlých úprav muzeum do 21. června 2020 funguje jen v omezeném režimu. Pro návštěvníky jsou otevřeny pouze výstavy Hnízdo pro duši a Ultrafialové retro, přístupná je rovněž terasa muzea. Vstupné je sníženo na 50 a 30 korun.
Po tomto datu už ho návštěvníci najdou otevřené celé, a to s řadou novinek. „Druhé patro, věnované loutkářské moderně, oživí loutky a scénografie Františka Vítka z jedné z nejdůležitějších inscenací moderního českého loutkového divadla, představení Enšpígl Divadla Drak. Také místnost dříve věnovaná maňáskům bude hostit filmové loutky. A v části věnované zahraničním loutkám budou moci návštěvníci vidět různé druhy loutek a loutkového divadla doslova z celého světa prostřednictvím interaktivní videoprezentace,“ říká Břetislav Oliva z Muzea loutkářských kultur.
V expozici pak budou kromě toho umístěny různé nosiče s videozáznamy vystavovaných loutek v akci. Také pohádková studna v Mydlářovském domě vydá svoje tajemství a promluví. Vznikne i poslechový koutek „pro pamětníky“, kde si budou moci návštěvníci pustit audiozáznamy z různých loutkových divadelních her. „Připravujeme rovněž audioprůvodce celou expozicí ve formě aplikace, kterou si návštěvníci budou moci stáhnout z Google Play přímo v muzeu,“ dodává Oliva.
Na českou klasiku, nebo autentickou vietnamskou kuchyni?
Kam po prohlídce muzea na něco k jídlu? Nic nezkazíte, když se vrátíte na hlavní náměstí, kde je na výběr hned z několika možností.
Českou kuchyni nabízí restaurace U Haničky. Sídlí v historickém domě, který byl znám jako hotel Slejška a v nedávné době prošel rekonstrukcí. Na dobrý oběd je možné zajít také do vietnamské restaurace U Petra. A nebojte, nejde o klasickou „čínu“. Tady vaří autentickou vietnamskou kuchyni. Schválně, kdo ví, co dostane, když si objedná bó xáo tiêu cay? (Je to hovězí maso podávané na horké železné plotýnce s pepřovou omáčkou a rýží. A pozor, je to pálivé.)
Lze se také vrátit podél kostela na Školní náměstí a vyzkoušet kuchyni v restauraci Růžek. Nebo se vydat do Filištínské ulice a zajít do restaurace U Paluků.
Pak je tu ještě jeden, trochu utajený a nevšední tip. Vedle pošty je totiž na náměstí masna. A její část vyhrazená uzeninám zahrnuje i klasický bufet. Jsou v něm vysoké stoly ke konzumaci „na stojáka“ a v nabídce je vyhlášený ovar. Místní sem na něj chodí ve velkém počtu a napříč generacemi. Běžně je tu možné potkat též dámy důstojného věku i vzezření, jak žádají obsluhu: „Dejte mi tam víc toho klepavýho, to já ráda...“
Pardubickou fortnou k Myší díře
Další část procházky městem může vést z náměstí k jedné z dochovaných městských bran, které byly součástí opevnění. Nazývá se Pardubická fortna. První část je odvozená od toho, že opravdu míří směrem ke krajskému městu. Druhá odkazuje na to, že nejde v pravém slova smyslu o městskou bránu, ale původně o průchod v hradbách pro pěší. V Chrudimi však má podobu věže a na první pohled bránu připomíná. Od šestnáctého století je spojena se sousedním domem, kde je dnes hotel a restaurace, kam lze také zamířit na oběd nebo posezení.
Další tipy na výlety Vlakem po Česku.
Zajímavý je prostor, který se nachází vpravo od fortny ještě v areálu středověkého města. Tady totiž stával dominikánský klášter. Jeho kostel byl vyzdoben stříbrnými sochami dvanácti apoštolů a zlatou sochou Krista, ve všech případech v životní velikosti. Oči apoštolů byly prý ze zlata, oči Kristovy z diamantů.
Když na Chrudim táhla husitská vojska, mniši sochy ukryli. Podle jedné z verzí poklad zakopali právě nedaleko fortny, na zahradě kláštera. Další verze uvádí, že to bylo na místě, kam ve tři hodiny odpoledne dopadá stín věže kostela. Jenže se časem zapomnělo, o který kostel ve městě přesně šlo, a tak poklad dodnes nikdo nenašel.
Odtud zamiřte po schodech do Lázeňské ulice. To je ideální místo pro poklidnou procházku, která povede podél hradeb k budově muzea. Zde se pravidelně konají výstavy, často zaměřené na historii města nebo jeho okolí.
Do historického centra města se od náhonu řeky Chrudimky můžete vrátit nezvyklou cestou: úzkým průchodem, dříve známým jako Tmavá fortna, v novějších dobách mu Chrudimští říkají Myší díra. Jde o úzkou chodbu, téměř 28 metrů dlouhou. „Byla prý opatřena trojími pevnými dveřmi ze silných fošen okovaných železem. Byla tak úzká, že jí mohl projít jen jeden člověk. Její současný stav pochází z roku 1841, kdy upravena, omítnuta a rozšířena,“ stojí v knize Stará Chrudim.
