Za minulého režimu fungovala jako jediná valutová banka a bankovní úředníci ji definitivně opustili v roce 2010. Mohutná pískovcová budova na rohu ulic Na Příkopě a Nekázanka působí opuštěným dojmem. Mříže na hlavních dveřích jsou věčně zamčené, velké prosklené výlohy občas hostí pár skleněných artefaktů, ale často zejí prázdnotou.
Stačí zaklonit hlavu a vaše oči okouzlí precizně vymalované střešní loubí a dvě patra bohatě zdobených oken a fasády. Budovu Živnobanky spíše zaregistrujete při průchodu Nekázankou díky zakrytým mostkům mezi budovami po obou stranách ulice.
Záložna českých řemeslníků
Živnostenská banka pro Čechy a Moravu vznikla 4. listopadu 1868 za účelem financování rozvoje malých a středních českých podniků. Jako akciová společnost zároveň sloužila jako zastřešující organizace malých českých spořitelních a úvěrových družstev.
Kapitál pocházel čistě z českých zdrojů, což bylo v tehdejším Rakousku-Uhersku unikátní. V roce 1890 se přeměnila v Zemskou banku pro zajištění potřeb zemských a státních samospráv. Před první světovou válkou vlastnila třetinu českého kapitálu v tuzemském bankovnictví.
Po vzniku Československa její vliv a majetek rostly i díky nostrifikačnímu zákonu, podle kterého musely mít akciové společnosti své sídlo na území státu, kde provozovaly výrobu. Není náhodou, že v jeho pozadí stál Jaroslav Preiss, ředitel Živnobanky a poslanec. Živnobanka nechala ve 30.- 40. letech postavit i budovu dnešní ČNB naproti Prašné bráně, kam se následně přestěhovala (viz Česká národní banka. Oprava za pět miliard udělala z trosky skvost).
Blesková výstavba
Stavba čtyřpatrové novorenesanční budovy o rozloze 3 500 m² trvala téměř dva roky. Projektoval ji jeden z nejznámějších architektů tehdejší doby Osvald Polívka. Pocházel z Rakouska, ale vystudoval v Praze, byl asistentem architekta Josefa Zítka, mj. autora budov Národního divadla, Rudolfina či Mlýnské kolonády v Karlových Varech, a pracoval především v českých zemích.
Polívkova znalost historických stylů a schopnost jejich kombinace s moderními prvky byla obdivuhodná a vynikla hlavně na honosných stavbách. Často projektoval banky, spořitelny a pojišťovny. Vyznával novorenesanční styl a spolupráci s českými umělci, i když časem se jeho tvorba začala plnit neobarokními, secesními až moderními prvky.
Navrhl například Obecní dům, Městskou pojišťovnu na Staroměstském náměstí nebo Novou radnici na Mariánském náměstí. V roce 1894 začaly stavební práce a o dva roky později proběhla slavnostní kolaudace. Budova byla impozantní a na výzdobě se nešetřilo. V roce 1909 architekt propojil budovy na obou stranách ulice můstky, později přibyla ještě zadní budova v Nekázance. Dnes komplex tvoří tři objekty a dvůr.
Budovu Živnobanky nás dříve provedl historik a architekt Zdeněk Lukeš:
29. prosince 2013 |
Chvála ega
Architekt Osvald Polívka chtěl krásou překonat budovu Městské spořitelny v Rytířské ulici, kterou navrhl ve spolupráci s Antonínem Wiehlem a kterou zdobili malíři Mikoláš Aleš a Stanislav Sucharda. Čtyřpatrová budova v novorenesančním slohu měla zřetelné prvky secese, průčelí dominovaly tři balkony a dva menší po každé straně. Velkolepé průčelí nechybělo ani na střeše.
Fasádu zdobí alegorické reliéfy od Stanislava Suchardy (označují Techniku, Zemědělství, Průmysl a Obchod), zlacené mozaikové lunety navrhl Mikoláš Aleš, secesní ornamentální a figurální prvky provedl Celda Klouček včetně čtyř znaků největších českých měst. Na střeše stojí sochy a do vstupní haly se vcházelo velkolepým schodištěm, jež střeží nadživotní rytíři nesoucí lucerny. Hlavní bránu z bronzu ozdobil sochař Alois Volkmann.
Na boční stěně v ulici Nekázanka zůstal zachován portál z původního Nosticova paláce se sochami orlic a vázami od Matyáše Brauna z 18. století. Na atice střechy původně stála bronzová socha Génia se lvem od Antonína Poppa, ale v roce 1938 se přestěhovala na střechu průčelí nové bankovní budovy, dnešní ČNB, a aktuálně se jí říká Světlonoš. Původní budově Živnobanky zůstala socha Merkura od Bohuslava Schnircha v průčelí.
Stěny ve výši patra zdobí postavy venkovského lidu v místních krojích jakožto alegorie jednotlivých krajů. Nad nimi jsou vymalovány erby českých a moravských měst.
Dechberoucí interiér
Za zavřenými dveřmi je skryta nepopsatelná krása. Po schodišti obloženém různými českými kameny vystoupáte do hlavního atria s prosklenou střechou. Právě tady se mezi sloupy na obou stranách haly nacházely bankovní přepážky.
Za nimi vedou dveře k trezorům, přístupným výhradně výtahem. Jsou ve třech patrech nad sebou a dodnes v nich zůstaly bezpečnostní schránky. Podlahu zdobí drobná mozaika s florálními motivy, plastiky květin zakončují všechny hlavice mramorových sloupů, korunu oblouku zase zdůrazňuje plastika hlavy. Původní obrovské mosazné hodiny dodnes ukazují správný čas. Okna na halovém ochozu dávají tušit existenci dalších prostorů - soukromých salonků a kanceláří pro bankéře.
Významní hosté pokračovali do patra po neméně velkolepém schodišti s nástěnnými lunetami a kamenným obložením, aby projednali své záležitosti v soukromí. Vše je vymyšleno a ozdobeno do nejmenšího detailu a převládající barevnost zlaté, červené a bílé nádheru, noblesu a solidnost místa ještě umocňuje. Na různých místech se objevují zpodobnění lva jako státního symbolu.
Nejasná budoucnost
Nádhernou, avšak současným potřebám nevyhovující budovu prodala v roce 2011 Unicredit Bank, tedy nástupkyně Živnobanky, miliardáři Radovanu Vítkovi za 890 milionů korun.
Sloužila k reprezentativním účelům, k pořádání akcí i natáčení reklam či filmů, točila se tu třeba Lída Baarová. Jeho společnost v ní chtěla vybudovat muzeum českého skla a na projekt ZIBA odkazovaly výlohy s křehkými exponáty. Z plánu ovšem sešlo, navíc loni památkově chráněnou budovu koupil čínský investor. O jejím využití zatím cudně mlčí (viz Vítkova CPI prodá budovu Živnobanky Číňanům. Budou odtud řídit expanzi).
Někdy bývá to nejkrásnější běžným očím skryto. Doufejme, že majestátní budova Živnobanky se dočká stejně skvělé budoucnosti, jakou měla minulost.
