Zatímco starší sestra a bratr už jezdili do svých stavení, Sandra sdílela původní dědečkovu roubenku s maminkou a na svůj vysněný dům teprve čekala. „Náš děda byl skromný, a tak tenkrát vybral jednu z nejmenších chaloupek ve vsi, kam už jsme se všichni prostě nevešli. Bylo mi jasné, že i já si budu muset časem pořídit svoji. Ale abych uvažovala o jiné vesnici? To nikdy! Kytlice jsou moje dětství, moje dospívání, moje dospělost, teď i moje děti. Jsou taková ‚berla mrazilka‘, když se jich jednou dotkneš, už tě nepustí. Mám s nimi spojené ty nejšťastnější okamžiky v životě, „ říká Sandra Morenová.
Tesařům se podařilo postavit chalupu ve stejném duchu, jako ji vystavěli před více než 150 lety její prapůvodní majitelé, němečtí brusiči skla.
