Jsem rodačka z Prahy, ještě mi není třicet let a na trvalý život na chalupě jsem možná ještě mladá. Ale od dětství mě lákala příroda a toužila jsem po venkově. S mým tehdejším přítelem jsme začali hledat vysněnou chaloupku v roce 2018.
Nejdřív jsme pátrali v Krkonoších a Jizerských horách, ale ceny byly vysoké a některá stavení v dezolátním stavu. Dalo by se v nich bydlet nejdřív za tři roky a my jsme se chtěli stěhovat hned.
 |
Po ročním marném hledání vhodné nemovitosti jsme to už chtěli vzdát. Až mi jednou otec poslal inzerát na nádhernou chalupu v Orlických horách, které jsem vůbec neznala a nikdy jsem tam nebyla. Přece nejsem blázen. Táta si ale vedl svou, prý stejně nic v hledáčku nemám, tak si alespoň uděláme výlet. A na to já vždy slyším. Souhlasila jsem a nakonec z toho byla osudová cesta.
Nádherné místo, chalupa i příroda. Okamžitě bereme. A tak jsme se v létě 2019 nastěhovali do 120 let starého stavení. Díky předchozím majitelům, kteří chalupu průběžně opravovali, nebyla na první pohled ve špatném stavu.
Plán byl jasný. Spodní patro budeme obývat my. Horní budeme pronajímat. Zde byl jeden velký pokoj, vlastní koupelna, WC a dva mini pokojíčky. Ty jsme chtěli spojit a z vedlejší komory udělat další sociální zařízení. Nadšeně jsme se vrhli do práce. A jak to tak bývá, z našeho plánu, že budeme přestavovat jen horní pokoje a komoru, velmi rychle sešlo.
Staňte se chalupářem iDNES.cz a získejte 1 000 korun |
Z dvouměsíční rekonstrukce se stalo šest měsíců a z našeho původně čtvrtmilionového rozpočtu téměř sedmimístné číslo. Bylo to prosté. Jakmile jsme někam „kopli“, objevili jsme skrytou vadu, která zasahovala do dalších prostor a vytvářela celý řetězec navazujících problémů.
Komín nebyl vyvložkovaný, ač nám majitelé tvrdili opak, a tak jsme málem vyhořeli. Zavolali jsme kominíka, který prohlásil, že je komín zahnutý a bylo by komplikované jej vyvložkovat. Až čtvrtý kominík měl odvahu a pustil se do práce. Před tím jsme ale museli komín odsekat. Ten s prominutím bordel, jaký sekání způsobilo, byl strašlivý. Do toho jsme řezali podlahu, abychom mohli položit topenářské trubky. Tehdy jsem měla sto chutí všeho nechat, sbalit se a odjet pryč. Kamkoliv, kde nemám nonstop prach v očích a obličej od sazí.
Současně s komínem a podlahou jsme pracovali i na proměně podkroví. Když jsme probourali stěnu mezi místnostmi, zjistili jsme, že je každý pokoj různě vysoký a obě podlahy jsou hodně šikmé. Tato komplikace naštěstí šla vyřešit poměrně rychle.
Nejkomplikovanější byla nakonec rekonstrukce komory. Ukázalo se, že je shnilá pozednice
(trám probíhající podélně krovem), kterou jsme museli vyříznou a vyměnit. To ale nebylo všechno. Tento zásah odnesl i pokoj pod komorou. Pravděpodobně tuto stranu chalupy poškodila voda, která sem zatékala vadnou střechou. Roh byl celý shnilý a bylo nutné nastavovat i roubení. Za několik let bude potřeba vyměnit roubení celé.
Ráda bych napsala, že to byl už konec komplikací, ale ukázalo se, že střechou na několika místech zatéká, tak bude muset následovat výměna krytiny. No a když bylo to nejhorší za námi, s přítelem jsme se rozešli. Já v chalupě zůstala sama, ale ničeho nelituji.
Žiji na nádherném místě, mohu zde podnikat, adoptovala jsem pět zvířecích členů a našla tu muže svého života. Do Prahy se ráda vracím za rodinou, kamarády a kulturou, ale ten pocit, když vyrazím zpátky do Orlických hor, je k nezaplacení. Pokud toužíte po životě v chaloupce a v přírodě, všem radím: Jděte do toho!
