Dům prošel generální rekonstrukcí a ke cti developera je třeba říci, že interiér chodeb se mu podařilo zachovat v původním materiálovém stylu, který navazuje na historický odkaz domu. Za zmínku stojí třeba krásně renovované žulové schodiště a citlivě rekonstruované původní zábradlí.
Mosazné detaily jsou v broušeném provedení.
Genius loci historického domu ovšem skončil před vstupními dveřmi do bytu. Po jejich otevření se ocitnete v nově postaveném bytě, který nemá s patry pod sebou nic společného. Nízké stropy, plastová okna či nepromyšlená dispozice potřebovaly změnu. A radikální.
A protože se povedla, je projekt přihlášený v soutěži Interiér roku 2019, v kategorii Soukromý interiér – novostavba. Rekonstrukce. Uzávěrka soutěže je 20. února, vyhlášení vítězů se uskuteční na mezinárodním kongresu o bydlení, architektuře a designu Living Forum 31. března 2020.
Chybí hrdost i kvalitní práce
Před sto lety stavěli architekti a stavaři domy s vizí, aby sloužily po generace. Neměli pokročilé technologie a materiály dnešní doby. Neměli ani moderní nástroje dnešní doby, přesto uměli postavit domy a byty, ze kterých dýchá um, kvalita, neokázalý luxus. A tyto domy a byty slouží v původním stavu svým majitelům velmi často i v dnešní době.
Čím to, že dnes se běžně předělávají interiéry po deseti, patnácti letech a ty historické sloužily mnoho desítek let? Tehdejší architekti a stavaři měli hrdost ke své profesi, dělali ji rádi, věřili v to, co dělají, a dělali to pořádně a z pořádných materiálů.
Při realizaci interiéru tohoto bytu, a nejen při této realizaci, pracovala architektka Iva Hájková se stejnou vizí jako architekti a stavaři před sto lety.
„Snažili jsme se vytvořit byt, který bude mít potenciál sloužit generace. Cílem bylo navrhnout interiér moderní, avšak postavený na základech původních materiálů, které pomyslně přeneseme do současné doby. Velmi jsme dbali na to, aby kombinace původních materiálů a současných trendů nevytvořila kýč,“ vysvětluje Iva Hájková.
Příklad? Pod pojmem „přenesením do současné doby“ najdete třeba použitou mosaz, ale nikoli leštěnou, nýbrž broušenou. Dřevěný nábytek v dobových barvách stejně jako terazzová dlažba není v lesku, ale v matu.
Minimalistické pojetí je nadčasové, kvalitní materiály mohou sloužit desítky let.
Keramické vypínače Berker nemají typické obliny, moderní vzhled však vychází z historických tvarů. Pro designovou řadu 1930 (série glas) se tak stal ideovým kmotrem legendární styl školy Bauhaus.
Díky tomu se tyto keramické vypínače uplatňují v mistrovských architektonických dílech, restaurovaných do původní podoby. Jsou instalovány například i v brněnské vile Tugendhat. Rádi je však používají architekti například i do interiérů ve zrekonstruovaných činžovních domech.
Podobných „přemostění z historie do současnosti“ zde lze nalézt více.
Ostrov z mosazi
Protože majitelka oslovila architekty v dostatečném předstihu před dokončením hrubých stavebních prací developera, podařilo se změnit dispozici a celý prostor více otevřít a prosvětlit, a upravit elektroinstalace přesně podle nové dispozice.
„Stropy jsme zvýšit nedokázali, proto jsme zvolili moderně pojaté dřevěné dveře v matné barvě slonové kosti, které mají nadsvětlíky až ke stropu a tím jsme docílili optického zvýšení stropu,“ upozorňuje Iva Hájková.
Kuchyňský ostrůvek z broušené mosazi vyrobil pasíř. Doby minulé evokují i zásuvky a vypínače Berker vycházející z historických tvarů.
Majitelka si přála byt v minimalistickém stylu, který by působil uhlazeným, uspořádaným a neokázale luxusním dojmem. Aby se do nového bytu vnesl genius loci historického domu, zrodil se nápad, jak dát bytu charakter, šmrnc a navíc i trochu rebelství.
„Navrhli jsme a na zakázku nechali vytvořit kuchyňský ostrov z broušené mosazi. Žádná náhražka, pravá ručně broušená mosaz. Mosazný ostrov vyrobil velmi šikovný pasíř tak, jak by jej vyráběli pasíři před sto lety. Každý kousek mosazi musel vyměřit, nařezat, sletovat, ručně kartáčovat pro moderní vzhled, sestavit a nakonec několik set kilogramů těžký ostrov dostat na místo, kde může sloužit minimálně dalších sto let,“ říká autorka projektu.
Výsledek vnáší do elegantního, minimalistického bytu kus neuhlazeného rebela, na kterého, když sáhnete, zůstane na něm stopa, kterou nelze běžným způsobem smýt. Mosaz na lidský dotyk reaguje a zanechá po dotyku jemnou stopu, otisk. A to je záměr!
Díky tomu získala majitelka pro rodinu nezaměnitelné místo, kde každé rodinné setkání zanechá otisk, a to doslova: „Tady se žije, tady je náš otisk.“
Mosazné postele si dobře rozumějí i s plastem boxu Componibili (Kartell) od Anny Castelli Ferrieri, který se vyrábí už více než 50 let.
Autorka projektuabsolvovala Stavební fakultu ČVUT a dvouletou školu návrhu interiéru. Věnuje se návrhům a realizaci interiéru rezidenčních projektů. Zaměřuje se na propojení celého prostoru jak esteticky, tak funkčně, od návrhu přes realizaci až po finální úklid. Vše, co navrhne, pečlivě hlídá až do nejmenších detailů při realizaci. |
