Historie Karlína je plná paradoxů. Zatímco ostatní pražské čtvrti se vyvinuly z malých obcí, které se natolik rozrostly, že se z nich stala města, která se pak v roce 1922 připojila k Velké Praze, Karlín vznikl z moci úřední. V roce 1817 byla obec Karlín založena na bývalém Špitálském poli jako první pražské předměstí! Jméno Karolinenthal dostala po manželce císaře Františka I. Karolíně Augustě. Místní ho však počeštili a jako Karlín byl povýšen na město v roce 1903.
Blízkost řeky a rovný terén ohraničený Vítkovem a Krejcárkem se výborně hodil k zemědělství, zároveň tudy vedla kupecká cesta do Prahy. Časté záplavy však nelákaly moc lidí k usídlení. Největší stavbu představovala Invalidovna, ohromný barokní útulek pro válečné invalidy a jejich rodiny z roku 1735. Původní plány počítaly s kapacitou 4 tisíc osob, průměrně zde žila čtvrtina a kvůli nedostatku financí došlo k výstavbě pouze jedné devítiny. Areál dva kilometry od městských hradeb měl fungovat zcela samostatně.
„Miluji Karlín od Křižíkové po Invalidovnu a Kaizlovy sady. Zleva ho uzavírá řeka, zprava Vítkov, uchovává si svůj starosvětský ráz i jistou vyloučenost z Prahy,“ vyznává se Maxim Havlíček, který si v okolních ulicích pronajímal každý rok byt na celé léto a letos se sem přestěhoval.
„Jezdil jsem sem za bráchou, který tu bydlí, a Karlín jsem si zamiloval. Líbí se mi stará zákoutí, průjezdy, skryté střípky minulosti i její okázalá krása na fasádách i zachovalých budovách. Třeba škola na Lyčkově náměstí je nádhernou ukázkou estetiky začátku 20. století,“ rozplývá se Maxim.
 |
V Praze se narodil, ale dětství strávil v Bulharsku, kde jeho otec Karel Havlíček pracoval jako zahraniční korespondent. „Psal o celém Balkánu, procestovali jsme s ním Rumunsko,Turecko, jednou nás pustili i do Řecka a do Jugoslávie, pamatuji si Sarajevo před válkou. Absence internetu měla své kouzlo. Za reportáží musel dojet a nevěděl, co tam zjistí. Teď je vše online a nikdo na nic nečeká. Vše se stalo byznysem, i v umění je už mnohé vykalkulované, neexistují náhody. Ta poblázněnost devadesátek mi trochu chybí. Proti trendu jde teď už jenom málo umělců, kteří mají co říct a jsou relevantní, jedním z nich je Banksy,“ tvrdí Maxim, který prožil sametovou revoluci v prvním ročníku Střední průmyslové školy grafické Hellichova.
„Nikdy jsem o žádné jiné škole moc neuvažoval. Pořád jsem se snažil něco tvořit a vymýšlet. Chtěl jsem se stát umělcem, neměl jsem plán B. Všechny předměty mě ohromně bavily a připadaly mi tak zajímavé a uchopitelné, ale spolužáci mě díky tomu možná někdy považovali za šprta,“ směje se Maxim. Jako jediný z nich se však skutečně stal umělcem uznávaným po celém světě. Rok před padesátkou prorazil i v Česku.
Automatické psaní
„Maturoval jsem v roce 1992 a první roky jsem ‚promrhal‘ opojený atmosférou devadesátek divokého východu. Teď už je to nepředstavitelné, ale tehdy bylo možné všechno. Celé mládí jsem si četl knížky o hrdinech, kteří vyrazili do neznáma a akceptovali výzvy. Toužil jsem si prožít své dobrodružství ve světě. V srdci jsem úplně cítil, jak mi utíká život, když zůstávám,“ vypráví Maxim, proč odjel v roce 1999 do USA, i když anglicky neuměl ani slovo.
Dům v Karlíně s nahou Lilith přivítal první nájemníky. Socha otáčí hlavou |
V San Francisku a v Chicagu bílil domy, pracoval v baru i kuchyni, spal na zemi, koncertoval po barech s kapelou, a když mohl, maloval nebo sledoval filmy. „Amerika je multikulturní a protože jim jejich vlastní historie tak trochu chybí, respektive s minulostí původních obyvatel a otrokářstvím se dodnes úplně nevyrovnali, vytvořili si popkulturu skrze své filmy. V hovoru se lidé běžně baví replikami z filmů či odkazy na ně, když je neznáte, nezapadnete mezi ně. A já se chtěl prosadit.“
V Chicagu založil studio grafického designu a navrhoval loga a veškeré grafické materiály pro luxusní značky.“Měl jsem vzdělání z Evropy a ambice, důležitá pro mě byla kvalita a tu jsem si nechal zaplatit.“ Nakonec se firma tak rozrostla, že ji Maxim prodal, přestěhoval se do Los Angeles, pronajal si ateliér v umělecké čtvrti a naplno se začal věnovat malbě.
„Amerika miluje vítěze a podporuje je. Naučí tě prosadit se. Seznamoval jsem se s místní uměleckou komunitou. Zaujaly je mé obrazy, začala mě zastupovat jedna agentka a udělala mi výstavu v Los Angeles, pak na Art Basel v Miami, v New Yorku a Mexico City,“ vypráví Maxim, který najednou začal vystavovat po světě.
Youtuberka Týnuš Třešničková našla své vysněné bydlení v Karlíně |
Galerie ho samy oslovují, stejně jako různé značky pro spolupráci. V Česku vystavoval Maxim letos už potřetí, ale poprvé vznikly všechny obrazy v Praze. Výstavu nazval Resurrection (Vzkříšení, Nový začátek), protože po 25 letech stál na pomyslné životní křižovatce. Jeho obrazy však stále pulzují svou vnitřní dynamikou, jako by barvy vystupovaly z plátna a chtěly vyprávět příběh.
“Nejdříve vybírám materiál. Teď maluji na látky původně zamýšlené pro oděvní průmysl. Každá se chová jinak a mě baví zkoušet různé způsoby, jak si ji ochočit. Miluji experimentování, protože přitom objevím něco nového, ale vždy musím být schopen kdykoliv postup zopakovat a dojít ke stejnému výsledku. Náhody mě nebaví, ale je fajn si jich všímat, porozumět jim a pak je, už kontrolovaně, začlenit do tvorby. Pořád jsem já tvůrce obrazu,“ vysvětluje svoji filozofii.
Maxim Havlíček (49) se narodil v Praze, dětství prožil v Bulharsku. Vystudoval Střední průmyslovou grafickou školu Hellichova a v roce 1999 odjel do USA splnit si svůj sen o dobrodružné cestě. Nejprve se živil, jak mohl; když zjistil, že jedna kapela hledá hráče na bicí, naučil se na ně. V Chicagu založil úspěšné grafické studio a přes deset let se věnuje výhradně umělecké tvorbě pod uměleckým jménem MAXIM. Vystavuje po celém světě. Miluje kaligrafii, volnou tvorbu, dobré jídlo, motorky a svou vespu. Žije v Karlíně a střídavě v Los Angeles, má dceru a bratra dvojče, hudebního skladatele a producenta Karla Havlíčka. |
Při bližším pohledu si všimnete, že se v malbě skrývá písmo. Někdy je viditelné více, jindy méně, ale je všude. “Na Hellichovce mě nejvíc bavila kaligrafie. Učil nás ji pan profesor Sehnal, který mi tehdy řekl, že se mu líbí, že mám rukopis. Pochvala mě potěšila, ale až po letech jsem ji pochopil. Metou každého umělce je najít svůj rukopis. Být originální je v době, kdy už tu snad všechno bylo, obtížné, ale podle rukopisu poznáte autora a jeho dílo. Líbila se mi estetika kaligrafického písma, a tak jsem začal do obrazů zapisovat své myšlenky. Nejdříve jsem bojoval s tím, že má mysl běží rychleji než ruka kreslí, ale pak se to zlomilo. Začal jsem psát vlastním těsnopisem, obraz vzniká automatickým psaním a já přitom medituji. Je to úžasný zážitek a je zajímavé, že písmo se v různých situacích a rozpoložení mění,“ vypráví Maxim.
Písmo se stalo součástí jeho uměleckého rukopisu a promítá se i do tetování, které maluje přímo na tělo a tatér jej pak obtáhne tatérským inkoustem.
Umělecká duše
Do Prahy se Maxim vrátil kvůli rodině i proto, že se mu začalo stýskat po evropském životním stylu a kultuře. „V Karlíně se mi líbí, že je tu vše na malém prostoru. Všude dojdu pěšky, do centra i do ateliéru přes novou lávku. Po povodních se Karlín ohromně změnil, ale pořád si zachoval svou duši a pestrost. Bydlí tu i hodně umělců a architektů, což se do atmosféry promítá. Rád chodím na jídlo do Etapy, Urxu, Esky, pizzerie San Carlo, na víno do Veltlínu a na kávu do Můj šálek kávy. Myslím, že nám v Karlíně nic nechybí,“ usmívá se Maxim.
Karlín
|
3. července 2023 |
