Během studií jste určitě navštívila spoustu zemí. Proč jste si pro život vybrala právě Českou republiku?
V Praze jsem dostala skvělou práci ve společnosti Deloitte, která byla extrémně náročná a díky které jsem načerpala spoustu zkušeností a mohla se vyvíjet jak v profesním, tak osobním životě. Okamžitě si mě získalo i město. Celková atmosféra Prahy mi je ostatně velmi sympatická dodnes.
Věnujete se mezinárodním daním i v současnosti?
Už ne, protože jsem se přibližně před osmi lety začala zabývat poradenstvím v rozvoji vrcholových manažerů, což zahrnuje nejen konzultace o tom, jak efektivně fungovat v rámci firmy, ale také jak správně pracovat s kolegy a mnoho dalších důležitých aspektů jejich práce.
Nicméně důvod, proč jste otevřela estetické a kosmetické studio, nejspíše nesouvisí ani s tímto oborem…
Věřím, že člověk může v životě a v práci fungovat naplno jen v případě, že pečuje nejen o svou psychiku, ale také o tělo. Obojí je velmi těsně provázané a mělo by být v rovnováze. K otevření Face Place jsem se rozhodla na základě své zkušenosti z puberty. Měla jsem výrazné akné a kluk, který se mi líbil, mi tehdy řekl: „Jsi vážně pěkná holka, ale tvoje pleť není zrovna v nejlepším stavu.“ Jeho slova se mě niterně dotkla. Rozhodla jsem se tedy, že navštívím dermatologa. Podstoupila jsem ošetření zahrnující galvanickou terapii pleti, která pomohla, a začala jsem na ni chodit pravidelně.
Když jsem na konci devadesátých let přijela do Prahy, tak jsem bohužel zjistila, že zde toto ošetření nikdo neprovádí. Takže při každé návštěvě rodného Texasu jsem podstupovala své oblíbené ošetření vitaminem C klidně i třikrát za sebou, aby moje pleť následující čas strávený v Praze nějak vydržela. Těsně po pandemii jsem s sebou do Texasu vzala i syna, který právě procházel pubertou a na akné mu nic nezabíralo. Pomohlo mu až stejné ošetření v Texasu a já si chtěla ten přístroj koupit, abych ho mohla v Praze používat, kdykoliv si zamanu.
Úspěšná podnikatelka našla domov ve Vršovicích. Byla to životní trefa |
Je něco dalšího kromě ošetření, co byste si sem z USA ráda přivezla?
Nejdřív jsem si myslela, že mi bude vadit místní počasí. Přijela jsem sem ve svetru, i když to bylo uprostřed srpna, a zjistila jsem, že místní léto dokáže být hodně horké. Hned jsem věděla, že Praha je místo pro mě jako stvořené.
Co byste řekla na charakter místních lidí?
Za těch dvacet pět let, co tu žiji, jsem si všimla výrazné změny. Čím jsou generace mladší, tím jsou výraznější, barevnější a hlučnější. Sledovat vývoj zdejších lidí, jejich vnímání a prezentaci sebe sama mě ohromně baví a inspiruje. Obecně bych řekla, že chvíli trvá, než si získáte důvěru rezervovaných a skeptických Čechů, ale jakmile ji máte, jste jejich člověk.
Jsou Texasané podobní?
Texasané jsou otevření a přátelští vůči každému novému člověku, ale ne ve smyslu falešného úsměvu, který je s Američany často spojován. U nás je tento přístup zcela upřímný. Je to dáno třeba i tím, že nejsme zvyklí stěžovat si na své životní problémy, a tak na okolí působíme pozitivně i ve chvílích, kdy se nám život bortí pod rukama. Řídíme se totiž filozofií, že to, že máme špatný den, neznamená, že máme právo kazit ho někomu dalšímu. Tyto věci probíráme jen s lidmi, kteří jsou nám opravdu blízcí. Na druhou stranu v náš prospěch vůbec nehraje fakt, že jsme až příliš optimističtí a v důsledku toho naivní.
Která pražská místa jste při svém příjezdu navštívila jako první?
Bydlela jsem přímo v centru, kde měla sídlo i firma, kde jsem pracovala, takže jsem každý den do práce chodila přes Staroměstské náměstí. Okamžitě mě okouzlila architektura, protože v Texasu ty nejstarší budovy stojí maximálně dvě stě let, zatímco ty zdejší zažily mnohá staletí. Mám ale ráda i venkov. Abych obojí spojila, tak jsem si pořídila chatu na samotě, která je nedaleko Prahy. Mohu si tedy užít absolutní klid, kdykoliv potřebuji, a během chvilky se přemístit do středu města.
Ladana Edwards (57)Poprvé se do Prahy podívala v roce 1998 a zalíbila se jí natolik, že tu zůstala. Intenzivně se učila česky, na kurzy češtiny docházela každý den po dobu šesti týdnů a následně si své znalosti procvičovala všude, kde mohla. Kvůli práci však hodně cestovala a mluvila především anglicky, takže češtinu pozapomněla. Přibližně před rokem v Praze otevřela estetickou kliniku. Kromě toho v současnosti pracuje na své disertační práci. |
Jaké další vzpomínky máte na rok 1998 v Praze?
Z mého pohledu byl velmi svobodomyslný, co se týče oblékání i sexuality. Hodně mě devadesátá léta v Praze fascinovala, protože tu panovala úplně jiná pravidla než v konzervativním Texasu výrazně ovlivněném křesťanskými myšlenkami, na která jsem byla zvyklá. Pro mě osobně to byla velmi osvěžující zkušenost.
Stihla jste si za svůj život v Praze oblíbit nějaká česká jídla?
I když jím převážně saláty, tak zbožňuji brambory na všechny možné způsoby, polévky jako kulajdu nebo bramboračku a také mi chutnají ovocné knedlíky, hlavně švestkové.
