Pohodlný styl života jako v Praze vedu i tady na venkově v přírodě,“ připomíná přednosti nedávno postaveného rodinného domu Tomáš Třeštík. Do obce Vyžlovka pár kilometrů jihovýchodně od Prahy jezdil s rodiči od dětství, stejně tak i jeho dvě děti. Pozemek s domem pořídila počátkem 30. let minulého století Tomášova prateta.
Čistá geometrie a půdorys do L. Všechny pokoje mají přímý vstup na terasu, potažmo do zahrady. Křeslo i houpačka jsou od výrobce Magis.
Časem se povedlo přikoupit sousední parcely, na jedné z nich stála i rekreační chatka na půdorysu 6×6 metrů. Největším luxusem bylo samotné místo u lesa a zároveň poblíž centra obce. Tomáš se nedávno rozhodl ji zbourat a postavit místo ní komfortní víkendový dům vybavený pro celoroční užívání.
„Jsem městský člověk s kořeny zapuštěnými na pražské Letné a na venkov se natrvalo zatím nechystám. Netoužím po samotě na horách, na druhou stranu je příjemné, že jsme tu v klidu u lesa, zároveň to máme kousek do obchodu, pizzerie… Nedaleko začíná přírodní rezervace Voděradské bučiny, rád tam jezdím na kole.“
Jednoduše nejlepší
„Sedm let jsme sem s dětmi jezdili na víkendy. V chatě jsme vyzkoušeli, jak funguje dispozice, kam se během dne dostává slunce. To se pak hodilo při návrhu domu,“ říká Tomáš.
A pokračuje: „Pozemek není tvarem ideální, spíš připomíná úzkou nudli. Nejdřív jsme si s mým otcem sedli a ujasnili si, co od domu očekáváme, jaké preferujeme materiály. Vyšel nám z toho jednoduchý tvar přízemního zděného domu do písmene ,L’. Naši představu jsme předali architektce Kateřině Stárkové, která projekt stavebně i architektonicky připravila, pak vše finálně doladili ve studiu ArchiBASE Petra Fialy.“
JÍDELNÍ KOUT. Stůl z obchodu Bonami s plastovými židlemi Kartell tvoří předěl mezi odpočinkovou částí obývacího pokoje a kuchyňským koutem.
Největší klikou bylo podle něho to, že dostali doporučení na spolehlivou prováděcí firmu. Její majitel Jaromír Vojkůvka stavbu pečlivě dozoroval, v průběhu prací nabídl i některá lepší řešení.
„Nepřekročili jsme rozpočet a stihli to v termínu (necelé dva roky) bez jediného konfliktu. Dodnes jsme kamarádi. Byla to moje první stavba. Tu si ještě neumíte představit. Řadu rozhodnutí děláte za pochodu. Doslova na poslední chvíli jsem zvolil strop z pohledového betonu,“ chválí Tomáš.
Bydlení, má láska
Dům vytápěný elektřinou a podlahovým topením má plochu 180 m2. Interiér Tomáš zařídil v neutrálním nebarevném základu, který naplnil věcmi a artefakty, které má rád. Různé styly se mu povedlo poskládat v jeden takzvaně eklektický.
„Při třídění archivu jsem jednou objevil starý časopis s otištěnou fotografií mého dětského pokoje se spoustou věcí. Už tehdy jsem byl eklektik,“ komentuje pobaveně a přiznává: „Je to trochu obsese, ale bydlení jako téma mě hodně baví. Jsem fixovaný na svůj osobní prostor, zajímají mě i prostory druhých. Na YouTube sleduji různé zajímavé bydlící pořady. Asi jsem ovlivněný tím, že můj otec je sběratelem umění a publicistou, ale také je původním povoláním architekt.“
Na stěnách visí sbírka fotografií
od předních českých autorů. Když je televize naproti pohovce vypnutá, překrývá ji Tomášova fotografie.
Stropní svítidlo Skydro od italské
Artemide připomíná obří naleštěné
oblázky.
Kromě fotografií přitahují v interiéru pozornost ikonické kusy. Křeslo od švýcarské Vitry podle návrhu Charlese & Ray Eamesových či lampy od Artemide, které si jako stafáž „zahrály“ v řadě filmů. Lustr Skydro od stejné značky připomínající obří oblázky vytváří pomyslnou stropní sochu.
„Před lety jsme navštívili s mámou v New Yorku její kamarádku, původem českou scenáristku Milenu Jelínek. V bytě měla originál úžasného křesla od Vitry. Sen jsem si pak také splnil v Praze v obchodě Konsepti. Když si něco oblíbím, mám to tady i v pražském bytě. Některé kusy proto kupuji dvakrát. Proč měnit něco, když si tělo zvykne.“
Tomáš si pochvaluje, že oproti bytu může v domě nerušeně přitloukat zarámované fotografie i v noci. V Praze nechal autor známých (více než 4 500) balkonových portrétů obrazy, sem si převezl „fotografickou špičku“.
Sběratelské portfolio plní přes dvacet let a na stěnách „visí“ Antonín Kratochvíl, Vladimír Birgus, Bohdan Holomíček, Zdeněk Lhoták, Tomki Němec, Milan Jaroš, Lukáš Dvořák, Karel Cudlín, Robert Vano i Jan Saudek.
Když by v ráji (ne)pršelo. I za deště je pod pergolou dobře |
Venku v pokoji a pohodě
K domu nedávno přibyl „open air“ obývák. Pergola byla sice v plánu od začátku, ale kvůli dočasným problémům s financováním stavby se realizace odložila. Tomáš pořídil velký slunečník, ale vzhledem k ploše terasy s venkovním nábytkem pro šest lidí jím musel neustále posouvat, aby byl každý ve stínu. Jakmile začalo pršet, znamenalo to rychle všechno odnést dovnitř.
Široká chodba se vstupy do jednotlivých pokojů. Závěsná dekorace z obchodu Nanovo je odlitou replikou kolotočové atrakce v autentické velikosti vyrobenou z PUR pěny
a rozříznutou napůl.
„Vrátil jsem se k myšlence stínící pergoly, která by propouštěla i světlo a fungovala jako přístřešek za deště. Chvíli jsem googloval a narazil na bioklimatickou pergolu Artosi v jednoduchém designu od značky Isotra. Potom, co jsem ji objednal a byla zaměřená, znejistěl jsem. Přestože mám dobrou představivost, říkal jsem si: Máš celkem hezký domek a teď k němu něco přilepíš. Nepokazíš to tím? Výsledek mně vyrazil dech. Že pergola dům natolik vylepší, jsem nečekal. Do té doby vypadal jako kšiltovka bez kšiltu,“ směje se.
Plánuje ji doplnit bočním zacloněním s možností regulace mezi soukromým a otevřeným prostorem pomocí spouštění rolet. „Zní to jako klišé, ale většinou sedím tady venku, piju kávu a koukám se na stromy. Ty samé, na něž jsem viděl z parcely rodičů a po kterých jsme jako děti lezli. Koukat se do krbu nebo do vln oceánu je asi uklidňující, ale pro mě je tohle nejvíc,“ uzavírá fotograf.
