Dům má citlivě oddělenou denní zónu od té noční. V přízemí najdeme místo na práci, vaření a relaxaci, zatímco v prvním patře je ložnice, pokoje pro děti a prostorná koupelna s rohovou vanou a saunou. Spodní část tvoří kuchyň, obývací pokoj a pracovna, jež jsou vzájemně propojeny, aby na sebe rodina během dne viděla a trávila čas pohromadě.
„Vytvořit otevřený prostor byl záměr, protože u jedné mojí kamarádky to vypadá tak, že má doma jakousi ‚nudli‘, v níž jsou jedny dveře vedle druhých. To na mě tenkrát zapůsobilo negativně, jelikož já bych svůj domeček takový nikdy mít nechtěla,“ vysvětluje Hanka.
 |
Známá cvičitelka si z toho vzala ponaučení. „Chci být neustále stmelená, abych se tady nikdy necítila sama, a to se mi povedlo. Ráda pozoruji manžela v pracovně a zároveň mám pod dohledem i děti. Když něco vařím, tak zvládnu ještě dávat pozor na to, jestli dcery dělají poctivě domácí úkoly. Nezavíráme do klece ani naše dva králíčky, kteří tu mají volný pohyb,“ přiznává.
Pomyslným srdcem domácnosti jsou krbová kamna, která nabízejí během chladných měsíců vlídné teplo a přímo vybízejí k posezení na prostorném gauči, jenž se nachází v jejich bezprostřední blízkosti.
Dominujícím materiálem je dřevo, které vnáší do interiéru útulnost a navozuje pocit romantiky. Hlavním místem setkávání je masivní dřevěný stůl, u něhož se členové domácnosti denně scházejí u společných snídaní a večeří. V současné situaci je stůl hojně využíván také při domácí výuce obou dcer.
Velkou výhodou domu je, že dcery i syn mají oddělené pokoje, které jsou prostorné. Dospělý syn tak má soukromí a dcery zase dostatečný prostor pro distanční výuku.
18 let spokojenosti
Na toto místo se Hanka s manželem přistěhovali, když byly jejich dnes jedenadvacetiletému synovi Filipovi tři roky, a za tu dobu zvládli domácnost kompletně předělat.
Rekonstrukce probíhaly postupně podle toho, jak finance dovolily. Zařízení rozhodně nebylo na klíč, ale naopak vyžadovalo čas a trpělivost. Plán domečku dokázal manžel Jindřich nakreslit v podstatě sám, jelikož jeho tajným přáním bylo stát se architektem.
„Dům byl v době našeho nastěhování v podstatě ruina. Byla tu ale jistá povinnost, že dům zůstane ve stylu, v jakém byl předtím, i když samozřejmě v modernějším pojetí. To bylo asi jediné omezení, které jsme tu měli. První patro ze začátku nebylo vůbec obyvatelné, tak jsme byli napřed jen dole a postupně jsme si, když finance dovolily, dopřáli něco nového, jako třeba dodělání dětských pokojíčků, koupelny a tak,“ zavzpomínala Hanka.
Hanka si vždycky přála mít vlastní saunu, proto ji s manželem doma vybudovali.
V obývacím pokoji si návštěvník všimne také stolku ze starého šicího stroje. „Když trénuji klienty ve fitku, občas projevím nějaké přání, jakože by se mi třeba líbilo mít doma starý šicí stroj. A zrovna toto moje přání bylo vyslyšeno. Stalo se, že někdo z klientů zrovna takový stroj doma měl a nevěděl, co s ním. Neváhala jsem ho zachránit před odvozem na skládku a přijela jsem si pro něj sama. Je to stylový doplněk našeho obývacího pokoje,“ popsala Hanka jeden ze způsobů, jakým přišla k vintage věcem.
Starožitně působící lustry zase činorodá cvičitelka objevila na bleším trhu a nutno podotknout, že do interiéru výborně zapadají.
K domu patří také zahrádka, na níž vedle trávníku najdeme bazén. Ten byl prioritou, proto si ho rodina pořídila dříve než kupříkladu fasádu, aby mohla dopřát synovi, když byl ještě v předškolním věku, letní koupání bez chození po „plavečácích“.
„Ráda bych si našla více času na zahradu, vysadila u nás pár stromů a prostor celkově více stmelila. Letos v létě sem za tímto účelem hodlám pozvat zahradního architekta, aby nám pomohl vytvořit návrh,“ prozradila cvičitelka více o svých plánech do budoucna.
V poslední době se povedlo realizovat novou zámkovou dlažbu na zahradě, protože trávě se u Hanky příliš nedaří, a zahrada byla kvůli tomu nevzhledná.
