Svůj původní domov v centru Prahy musel herec vyměnit za byt v Kobylisích, když se mu s manželkou narodila dcera Hana Marie. „Dříve jsem bydlel v ulici jménem Dlouhá, kde jsem žil se svou dívkou, teď už svou ženou. Asi před šestnácti lety jsme se rozhodli, že se přestěhujeme, aby Hanička měla svůj pokoj. Tenkrát jsme nemohli sehnat byt. Ten původní jsme prodali, ale najednou jsme neměli kde být. Paní z agentury stále nemohla nic najít, ale pak jsme objevili toto místo. To nás oslovilo svým zařízením, ale i blízkostí maminky mé ženy, díky které jsme měli vyřešené hlídání,“ vzpomíná herec s úsměvem.
Byt se nachází v přízemí cihlového domu ze 60. let minulého století. „Je to zvýšené přízemí, takže je tady trochu tma, ale má to tu výhodu, že když jste trochu unavení, tak jste hned nahoře,“ říká Bohumír pobaveně.
Ale jak sám přiznal, řešil kvůli tomu i pár nepříjemných situací. „Byli tady bezdomovci, kteří nám mluvili sprostě pod oknem a dost pili. Bylo mi jich líto, ale tehdy ještě malá dcera spala u okna a nešlo to,“ přiznává herec. Problém se vyřešil po vysekání křovin pod okny bytového domu.
 |
V bytě si herec okamžitě zamiloval výklenek, díky kterému je obývací pokoj propojený s jídelnou. Vznikl tak jeden velký prostor, pro něhož má velmi aktivní umělec řadu využití. „Tady se třeba hraje na housle nebo tu šermujeme a ten prostor je úžasný,“ pochvaluje si Bohumír.
Velkou volnou plochu využívá i pro zkoušky divadelních her, které produkuje, nebo režíruje. „Těm profíkům, kteří to divadlo umí, i když je nikdo nezná, to zcela vyhovuje. Je to velké jako průměrná divadelní zkušebna,“ vysvětluje umělec.
Hercova silně umělecky založená povaha je na bytu patrná už na první pohled. Stěny lemují police a skříňky s nepřeberným množstvím knih a téměř na každém kroku narazíte na nějaké umělecké dílo, jehož autorem je právě Bohumír Starý. Jeho největší vášní je přitom malování.
Jsem tím posedlý, už dvakrát jsem u toho dokonce omdlel. Dělám to přes dvacet let, takže když nedělám produkci, nerežíruju, nehraju, toto je něco, co mě dostane do jiného stavu vědomí. Je to to největší štěstí, asi jako u dětí. Když si hrají, tak na všechno úplně zapomenou. V ten moment se stávám tím, co dělám,“ říká Bohumír.
Bohumír Starý (61)Vystudoval hereckou konzervatoř v Ostravě. Díky hlavní roli ve filmu Fandy, ó Fandy Karla Kachyni z roku 1983 se podařilo herecky prorazit. V mnoha filmech se objevil pouze ve vedlejších rolích, avšak dnes je to spíše divadelní herec, produkční, moderátor a malíř. |
Ateliér v kuchyni
Na svém uměleckém kontě má Bohumír už více než úctyhodné dva tisíce obrazů, řada z nich přitom vznikla právě v tomto bytě. „Nemám ateliér, nemám na to peníze ani čas. S jedním kamarádem sochařem jsme si chtěli nějaký levný prostor sehnat, ale zatím k tomu nedošlo, takže se nemůžu pořádně rozmáchnout,“ přiznal. Prozatím tedy maluje, kde se dá, nejčastěji ale v kuchyni. „Když to máte v sobě, nepotřebujete tolik toho prostoru. Potřebujete to jen dělat,“ vysvětluje herec.
V kuchyni, která je s obývacím pokojem propojená, kraluje jen jeho manželka, jemu je kulinářské umění poměrně cizí. „Moje žena vaří výborně, ale já k tomu vůbec nemám vztah. Jsem typ člověka, který umí tak párky, nebo dělám výbornou omeletu,“ říká herec s úsměvem. Ale i tak si našel způsob, jak svou stopu do kuchyně vnést, a to prostřednictvím vlastních uměleckých děl, která nesmí chybět ani tady.
Všestranný umělec
V obývacím pokoji se nachází i hercova skromná pracovna, kterou hojně využívá. Živí se totiž i jako produkční a spolupracuje například s Miroslavem Táborským, Ivanou Jirešovou, Vladimírem Javorským nebo Janem Hřebejkem. „Jako produkční dělám buď pro někoho, nebo na sebe, mám toho víc,“ přiznává umělec.
Herectví je věrný i nadále. Například s režisérem Markem Dobešem spolupracoval na právě dokončované černé vlastenecké komedii s názvem Ďáblova sbírka a získal v ní rovnou hlavní roli. Tento film nadchl i známějšího kolegu z filmařské branže. „Nedávno jsme na zkoušku promítali film v takovém malém kině asi pro 30 lidí a tam přišel i Hřebejk. Říkal, že je to výborný svobodný film, a to nás nadchlo,“ vypráví Bohumír potěšeně.
