Dům v Beverly Hills je dokonalým památníkem posledních let zlatého věku kinematografie s panoramatickým výhledem od centra města až po oceán. Senzační stylový dům z poloviny minulého století se může pochlubit komfortem prestižní enklávy a zároveň životním stylem své doby.
Plast, tapety a koberce ode zdi ke zdi
Kromě prosklených posuvných stěn s přístupem k bazénu ze všech stran k němu patří i napodobeniny starodávných nosných sloupů a dobový nábytek.
Sloupy mají domu dodávat patřičnou „atmosféru“.
Najdete tu křesla ve tvaru mušlí, židle z plastů a především tapety, které jsou všude, nejen na stropech a stěnách v ložnicích, ale i v koupelně a kuchyni.
Důležitou roli zde mají i zrcadlové stěny. V jídelně reflektují venkovní okolí včetně bazénu a opticky zvětšují prostor. Součástí kouzla domu je i jeho široký a nízký tvar v podobě písmene U s rovnou střechou.
K dalším typickým prvkům patří použité barvy a vzory. Vévodí jim neutrální béžové, ale také oranžové odstíny, které se staly ve své době dominující paletou interiérů.
Ohlédnutí v čase se týká především podlah. V padesátých letech, kdy se v Americe rozrůstal boom bydlení po druhé světové válce, měl nově vznikající kobercový průmysl s využitím umělých hmot obrovský vliv na vybavení interiérů.
Pro americkou rodinu padesátých let představovaly koberce luxus, který byl dříve mimo její dosah. Vytvářely zcela novou úroveň komfortu a pohodlí. Koberce „ode zdi ke zdi“ v obývacím pokoji a ložnicích jako kdyby říkaly: „Přišly jsme a klademe si nárok na náš malý kousek amerického snu. Chvíli zůstaňte a projděte se po nás.“
Svět se mění
Není divu, že bývalým majitelem dnes historické nemovitosti, kam se chodí jako do muzea, byl jeden z vládců filmových studií. Dům o rozloze 350 m² má tři ložnice, pět koupelen a velké obytné prostory včetně průchozí šatny, knihovny a pracovny. Dům a pozemek s plochou 2 000 m2 chrání vjezd se zasouvací, ručně kovanou branou.
Karetní stolek s dobovými křesly potaženými plastem...
Na počátku dvacátého století už obrátili architekti svou pozornost k originálnější estetice. Přesto stavby z poloviny století rezonovaly v představách hollywoodské smetánky po celá desetiletí.
A dodnes zůstaly populární. A to nejen kvůli šampaňskému, kaviáru a možnostem kanadských žertíků, týkajících se především strkání hostů ve smokingu a hereček v drahých kostýmech do bazénů ve stylu grotesek z němých filmů.
