Hledal jste od počátku lesní pozemek?
Když jsem prozkoumával krajinu dál na západ, zastavil jsem se u lesa za jednou vsí. Věděl jsem, že pozemek je v územním plánu zamýšlen jako stavební, ale byl ve svahu a zarostlý nálety tak, že se nedalo projít. Tak jsem si sedl na velký kámen, které jsou v České Kanadě typickým prvkem krajiny, a bylo rozhodnuto. To místo mělo tak silnou atmosféru, že nebyl důvod hledat dál. Vzrostlé borovice, paseka, dole potok, silný vzduch. Nešlo to nekoupit. Za pomoci křovinořezu a motorovky jsem z něj později vyklučil plac pro dům a od začátku bylo jasné, že si žádá dřevostavbu. Inspiraci jsem čerpal z časopisu Dřevo a stavby i ze zahraničních zdrojů.
Jak se tvářil stavební úřad na moderní, dřevěný dům severského typu?
Doufal jsem, že dům, který bude ladit s krajinou, je správnou volbou. Dle místních regulí však patří do jihočeské vesnice klasická omítka. Kdyby měl dům přijít do intravilánu obce, tak bych samo sebou na dřevu netrval. Náš dům však měl stát bokem, pár stovek metrů od vsi, nezapojený do zástavby, ale schovaný v lese. Po diskusi s odborníky úřadu jsme se nakonec shodli, že záměr „lesního domu“, splývajícího s přirozeným porostem, má své opodstatnění. Chtěl jsem zachovat co nejvíce stromů a doslova napasovat dům mezi ně. Pravda, není to česká vesnická klasika, domnívám se však, že tento dům má k lesnímu prostředí mnohem blíže než omítnuté áčko.
Říkal jste, že dům je rekreační. V čem bydlíte trvale?
Máme zděný, dvoupatrový dům na okraji města, se zahradou a lesíkem za plotem. Kolem jsou vinice a pole. Tato, zatím volnočasová dřevostavba je usazena s malým odstupem od vesnice, přímo v lese, promíchaném s loukami. Je to takový terén, který si vybavuji z dětství v Jeseníkách, voní prázdninově.
Jak vnímáte rozdíly mezi oběma domy?
Nestavím to na hranu, nechci srovnávat. Žiji dva rozdílné „životy“ a tak jsem to plánoval. Mám to rád, potřebuji změnu. Jestli je dřevostavba úspornější nebo příjemnější k bytí, to nehodnotím. Každý z těch domů má své a oba využívám tak napůl, tři, čtyři dny ve městě, tři čtyři dny tady.
 |
Dobře, máte to rozdělené a oboje máte rád. Vezměme to tedy odjinud. Co vás na tomto domě nejvíce baví?
Je to hlavně spojení s venkem, s přírodou doslova na dotek. Stačí odsunout dveře a nadýchnout se. Od jara do podzimu, často i v zimě mám otevřeno na terasu. Sedím, ležím, vařím přímo pod stromy, s výhledem do divokého terénu. Schválně jsem zbytek pozemku nechal přirozeným procesům, jen občas posekám trávu ve svahu nad potokem. Vyjma vysekání křovin a vyrovnání terénu pro základovou desku jsem žádné umělé úpravy terénu neprovedl. Chtěl jsem, aby se dům zapojil do porostu nenásilně, aby se hranice, tvary a barvy časem zcela integrovaly do krajiny. Aby do sebe všechno vrostlo. A snažím se sem vrůst i já. Mohu tak pozorovat třeba lišku, srnku nebo jezevce pár metrů ode mě. I kdybych byl slepý, po čichu poznám, zda je ráno nebo večer, cítím vlhko, které stoupá od potoka, i smůlu borovic, když usnu na terase. S tím, co tu bylo, tu chci žít, ne proti tomu bojovat.
Mám pocit, jako byste říkal: Dům nemá hodnotu, kromě té účetní, dokud nestojí na správném místě…
Přesně. Pro mě je dům jen přístřeší. Které ovšem nabývá na významu v kontextu okolního prostředí. S tím ohledem je i navržen a dispozičně řešen. Když jsem se obrátil na architekty, měl jsem všechno už vlastně promyšlené. Potřeboval jsem tomu dát jen správné proporce. Hlavní myšlenkou bylo neoddělovat se od světa za oknem a u dispozice o přání – buďme celá rodina spolu a rozejděme se jen na spaní. Proto jsou terasa a společenský prostor tak velké a soukromé pokoje tak malé. Vlastě jsou to jen takové kajutky, protože jakmile by moje dospělé děti měly svůj životní prostor, tak tam budou zalezlé. A protože jde zatím o rekreační dům, sjíždíme se sem společně jen na pár dní a je důležité, abychom trávili čas hlavně spolu.
Počítám, že řízené větrání pro zajištění čerstvého vzduchu by tedy u vás bylo nošením dříví do lesa?
To bezesporu. A i když nejsem na terase, mám prakticky pořád otevřeno, i v zimě.
Takže netopíte?
Topím, samozřejmě. Ale třeba až večer v krbových kamnech, respektive tam, kde jsem. Nechal jsem proto udělat pět okruhů podlahového topení a teplo je jen v těch místnostech, které aktuálně využíváme.
Roubenku v Podještědí si rodina postavila za pět měsíců. Je dokonalá |
Když je necháte vystydnout, trvá pak dlouho, než je v nich teplo?
Kdepak. Jak jsem uvedl, pokoje, respektive ložnice jsou miniaturní a zahřejí se rychle, a můj prostor na galerii těží z tepla, které stoupá vzhůru z přízemí. A protože, jak jsem už říkal, trávím většinu času na terase, dost ušetřím (smích). Kromě toho je dům výborně izolován a stačí při naší nepřítomnosti temperovat na třináct stupňů. Nikdy nevymrzne. V létě naopak, když je venku pětatřicet stupňů, uvnitř je o deset méně, a to i přesto, že mám otevřeno ven. Za to vděčíme velkému přesahu střechy.
Nicméně máte na závěr nějaké překvapení?
Ovšem; hodně mě baví poslouchat, jak déšť bubnuje do plechové střechy nebo když se od ní borové šišky odrazí jak od tympánu. Řeknu vám, je to symfonie.
Technické parametry:
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 164 m2
- Užitná plocha: 243 m2
- Dispozice: 3+1
- Konstrukční systém: difuzně uzavřený lehký skelet / letmá montáž
- Zdroj energie / vytápění: elektrický kotel, teplovodní podlahové vytápění, otopné žebříky v koupelnách, doplňkově krbová kamna
- Větrání: přirozené okny (dřevěná, trojsklo)
- Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,15 W/m2K
- Autor arch. návrhu: MgA. Albert Pražák a Ing. arch. Elena Seregina. Labor13
- Autor projektu: Ing. Jiří Bardoděj, Labor13 / Ing. Michal Šopík a Luděk Slovák, Vesper Homes
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby. Fotografie: Martin Cozl
