Záchrana apartmánu Richarda Hirsche připomíná tak trochu románový příběh. Vladimír Lekeš, znalec a obdivovatel díla slavného architekta Loose, jej objevil vlastně náhodou v ulici Plachého v Plzni už v roce 1987, když hledal památky na byt Willhelma a Marthy Hirschových. O něm se vědělo, že patřil k nejznámějším Loosovým realizacím v Plzni, bohužel v průběhu let zmizelo veškeré vybavení.
Málokdo tušil, že byt syna zůstal téměř ve stejném stavu, v jakém jej Loos v roce 1927 navrhl. Rodiče Richarda, Willhelm a Martha, totiž chtěli synovi dopřát „svobodu“, proto mu nechali ve stejném domě, jen o patro výš, než žili, vytvořit vlastní mládenecký byt. Jeho autorem se stal opět Loos.
Nad jídelním koutem byl zvýšený strop.
A právě zařízení tohoto apartmánu nabídl Vladimíru Lekešovi k odkoupení v roce 1987 jeho tehdejší majitel, který se chtěl pustit do zásadní rekonstrukce bytu.
Několik let pak čekalo vybavení na nové využití. Postupně se jednotlivé kusy zrekonstruovaly, samozřejmě pod odborným dohledem. Vladimír Lekeš hledal také místo, kde by mohl zařízení vystavit. Nakonec se mu podařilo koupit velmi obdobný bytový prostor v Praze – Josefově. Zde nechal unikátní interiér nainstalovat, aby jej mohla zhlédnout i veřejnost.
Veškerá rekonstrukce zařízení proběhla pod dohledem nejvýznamnějšího znalce Loosova díla, profesora Burkhardta Rukschcia, a s pomocí dalších odborníků, to vše bez jakéhokoliv grantu či veřejné výpomoci. Práce na záchraně skončily v roce 2009. Musel se však ještě najít prostor pro vystavení.
Ornament a zločin
Loos byl ve své době zjevení. Už na počátku 20. století preferoval v architektuře i v designu na prvním místě funkci. Jeho esej Ornament a zločin z roku 1910 už svým názvem jasně říká, co tento brněnský rodák upřednostňoval: střídmost, moderní tvary, kvalitní materiály a funkčnost. Z obdivu a ovlivnění jeho myšlenkami se vyznal i slavný Le Corbusier.
V Plzni navrhl Loos hned několik velmi zajímavých interiérů, včetně bytu pro podnikatele Hirsche v roce 1907. O dvacet let později přibyl v témže domě ještě jeden byt, a to apartmán pro syna Richarda. Téměř ve stejné době navrhoval Loos své vrcholné dílo, a to Müllerovu vilu v Praze (více o ní zde).
Osud rodiny Hirschů se však podobal osudu řady dalších bohatých židovských rodin. Patřila jim jedna z nejdůležitějších fabrik v Plzni, specializovaná na výrobu drátů a hřebíků. Svého majetku se však z rasových důvodů museli vzdát, podařilo se jim však emigrovat. Nakonec se usadili v Austrálii.
Nebyla náhoda, že Loos navrhoval interiér bytu právě pro tuto rodinu. Loosovým nadšeným obdivovatelem byl Otto Beck, bohatý plzeňský podnikatel, který se stal dokonce jeho tchánem. Právě on byl také spolumajitelem továrny na drátěné zboží s Wilhelmem Hirschem.
Kruhový lustr nad sedacím koutem s odvodem kouře
Koktejlový bat se skleněnými policemi - Loos si potrpěl na praktické detaily.
Studentský byt
Interiér bytu ve druhém patře domu v ulici Plachého č. 6, tedy jen o patro výš nad bytem rodičů, byl pojat jako typický apartmán bohatého mladého muže té doby: centrem se stal velký obývací pokoj sloužící zároveň jako odpočivný prostor, pracovna, jídelna, bar i „kuřárna“ (proto byl nad lustrem v sedacím koutu nachystaný odvod pro kouř, podobně jako u dnešních digestoří).
Součástí apartmánu byla také ložnice, koupelna, šatna, předsíň a balkon. Kuchyň? Ta potřeba nebyla, kuchařka Ema bydlela v přístavku ve dvoře na stejném patře a starala se o jídlo i úklid v bytě mladého pána. Ten zde dokonce několik let bydlel se svou ženou, než byli nuceni všichni emigrovat.
Dodnes lze obdivovat funkční vychytávky, od nejrůznějších vestavných skříní či úložných prostor v soklu před knihovnou nebo v lavicích v sedacím koutu nebo nad psacím stolem za dřevěnou žaluzií. Také další Loosova řešení, třeba snížené stropy v určitých místech místností, se velmi úspěšně používají i dnes.
Důraz na kvalitní materiály, což bylo pro Adolfa Loose typické, se vyplatil. Ačkoliv odkoupené zařízení bytu neslo logicky stopy používání, bylo možné je opravit a zrekonstruovat do dnešní podoby. Hlavní dřevinou pro nábytek a obložení stěn se stal dub (i podlaha byla z dubových vlysů), na vnitřky skříní se použil mahagon. Plochy, které sloužily k odkládání nápojů nebo sklenic, byly vyrobeny z bílého skla.
Vypínače a zástrčky z tmavohnědého bakelitu nechal Loos zapustit do pravoúhlých skleněných plaket, tedy opět řešení, které ocení i dnešní uživatel. Nad kruhovým lustrem v intimním sedacím koutu použil architekt kruhový ventilátor k odvětrání kouře.
Tak vypadaly zásuvky a vypínače, které použil Adolf Loos.
Detail úložného prostoru nad psacím stolem
Dnes je toto interiérové zařízení součástí pražské umělecké galerie a aukční síně Adolf Loos Apartment and Gallery. V roce 2014 byl apartmán zařazen do prestižní světové sítě architektonických návrhů Iconic Houses.
Adolf Loos*1870 v Brně. Studoval na průmyslové škole v Liberci a v Brně, poté na drážďanské technické univerzitě a pak odešel do Vídně, kde brzy stanul v čele modernistického hnutí. |
