Rok 1437 nezačal pro Zikmunda šťastně. „V únoru panovník poprvé vážněji onemocněl a problémy jej pak sužovaly po zbytek života. Za své musely vzít plány na tažení do Itálie, ale i další rozsáhlejší politické akce,“ líčí historik znojemského muzea Petr Eckl.
Hlavně však devětašedesátiletého císaře trápily obavy o osud evropských monarchií, kterým vládl. Obě Zikmundova manželství zůstala bez mužského dědice.
Se Zikmundem odešel z dějinné scény bezesporu nejschopnější ze synů Karla IV., muž, který vědom si svého císařského poslání stál za obnovením jednoty křesťanské Evropy.
