Rekonstrukce ulice odhalila základy věže, která byla součástí městského opevnění.
„Byly nalezeny poměrně masivní fragmenty zdiva dolní, takzvané Vídeňské brány, jejíž součástí byla i dodnes zachovaná Vlkova věž. Po více než třiceti letech byly znovu odkryty dva kamenné oblouky mostu, který zřejmě překlenoval příkop před vnějším pásem středověkého opevnění,“ informuje za město mluvčí Pavel Kovařík.
O pozůstatcích středověké dolní brány se rozepsal i zastupitel a historik Jiří Kacetl. „Vznikla společně s nově založeným městem někdy před rokem 1226 na frekventované výpadové cestě ze Znojma směrem do Vídně,“ vypráví.
Nejspíše v první třetině 14. století byla brána zesílena o parkán – prostor mezi dvěma hradbami. Vzniklo několik menších věží a hradebních příkopů, jež překlenovaly padací a asi i dřevěný most. Za vlády Jiřího z Poděbrad pak byl vnější příkop před bránou rozšířen do širokého půlkruhu, kam byl vsazen mohutný a složitý barbakan – brána městského opevnění – s trojicí bašt.
„Archeologové nyní naše poznání doplnili o skutečnost, že se před barbakanem nacházel další padací most, vedoucí na dvouobloukový kamenný most přes zbývající část barbakanového půlkruhového příkopu. Dále následovala vnější brána a před ní snad ještě jedno předbraní v podobě prosté ohradní zdi,“ líčí Kacetl.
Archeoložka mapuje osídlení Brna. Lovce lákala skvělá viditelnost, říká |
Jak historik dodává, v roce 1847 došlo k demolici barbakanu a hradebních zdí dolní brány, čímž následně vznikla zástavba Dolnobranské ulice – později Kalcherovy, dnes Kollárovy. Důvodem bylo usnadnění přístupu do města pro větší vozy. Na modelu brány v době její největší slávy už dříve pracoval architekt Vratislav Zíka.
Výsledek jeho práce je k vidění v Prašné věži při prohlídce znojemského hradebního opevnění. Byť Kacetl očekával, že nyní bude model muset být opraven v souladu se zjištěními archeologů, podle Zíky to tak jednoduché nebude.
„Bohužel vykopávky nepřinesly kromě upřesnění polohy barbakanu a mostu v řádu 0,5–1,5 metru oproti předpokladům na základě starých plánů nic moc nového, ba naopak vyvolávají spíše více otázek,“ vysvětlil.
Podoba jeho modelu tedy stále platí a je nyní dost nepravděpodobné, že by se mohla zakládat na něčem jiném než analogiích a domněnkách. Nic nového se tak neví o vnitřní podobě věží a brány, mechanismech jejího uzavírání, dokonce ani není možné rozklíčovat, jestli se jedná o více stavebních fází.
„Předchozí stavební práce v Kollárově ulici totiž nebyly k masivnímu tělesu brány nijak šetrné a nemáme z nich žádnou dokumentaci. Co je tristní, neexistuje nic ani z předchozích archeologických průzkumů,“ podotkl Zíka. Nejzajímavější části bývalé brány zničila hluboko položená kanalizace i přípojky k domům. „Při poslední opravě vodovodu byl ubourán značný kus mostu, než se práce zarazily,“ uvedl.