Tato problematika stála doposud stranou pozornosti badatelů. „Asi proto, že k ní existuje velké množství pramenů. Sám jsem materiály shromažďoval několik let. Mám okopírovaných asi tři sta tisíc stránek dokumentů, a zdaleka nemám všechno,“ přiznává Vladimír Černý, uznávaný odborník z Masarykovy univerzity.
Řídicí úřadovnu mělo gestapo v budově právnické fakulty. Když se blížil konec války, snažili se jeho členové důležitých dokumentů o jejich činnosti zbavit. „Zbylo toho ale ještě poměrně dost. Hlavně v Moravském zemském archivu, kde je i seznam zaměstnanců brněnského gestapa. Řadu materiálů má i Archiv bezpečnostních složek v Praze a Kanicích u Brna. Využil jsem také záznamy v německém Spolkovém archivu, který má hlavní sídlo v Berlíně,“ tvrdí Černý.
Brňané ve službách gestapa
Brněnské gestapo mělo přibližně osm set členů. Velitelů se od dob nacistické okupace u brněnského gestapa vystřídalo pět. Nejdéle stál v čele v letech 1941 až 1944 vládní rada Wilhelm Nölle. Přičemž nejníže v hierarchii byli řidiči a sekretářky.
„Ve službách byla i řada brněnských Němců, kteří ale zastávali nižší funkce. Pracovali třeba právě jako řidiči, kteří vozili výše postavené gestapáky. Dále pak sloužili jako dozorci vězňů v Kounicových kolejích. Pokud chtěli dosáhnout vyšších hodností, jako například kriminální asistent, museli absolvovat policejní kurz přímo v Berlíně. Potom mohli postupovat výš na pozici vrchního kriminálního asistenta či tajemníka,“ přibližuje historik, jak to v brněnském gestapu fungovalo.
U gestapa se ujali i brněnští Němci, kteří byli doposud nezaměstnaní. Dostávali stálý plat, který byl daný tabulkami. Také měli nárok na ubytování – řada gestapáků žila přímo v budově právnické fakulty. Dále dostávali příděly cigaret i alkoholu.
V Brně bylo po válce zatčeno a drženo 150 členů gestapa. Několik jich ve vyšetřovací vazbě spáchalo sebevraždu. „Báli se, že dostanou trest smrti nebo doživotí. V Brně bylo popraveno 43 příslušníků gestapa, což byla asi třetina souzených,“ podotýká Černý.
Brutální vanový výslech
Brutalita metod, které nacisté používali během výslechů, byla děsivá. V Brně byl asi nejhorší takzvaný vanový výslech. Nahého muže nebo ženu posadili do vany, do které pak střídavě napouštěli ledovou a horkou vodu. „V této pozici pak pod velkým tlakem vstřikovali vodu hadicí do úst, nosu a uší. Dotyčného přitom ještě mlátili pendrekem nebo pěstmi po celém těle. Máme svědectví, že lidé, kteří to přežili, měli do konce života psychické potíže,“ popisuje Vladimír Černý.
Období let 1939 až 1940 ještě nebylo tak hrozné. Zostřené výslechy museli povolit v Berlíně. Vyšetřovaný člověk tehdy dostal maximálně patnáct ran holí do zadní části těla. Ale postupem okupace byly metody výslechu stále brutálnější.
Narůstající počet zatčených si přitom vynutil budování nových vězeňských zařízení na území města Brna. Vedle již existujících dvou věznic z dob první Československé republiky využili nacisté k vězeňským účelům hrad Špilberk, zabavené budovy Kounicových a Sušilových studentských kolejí a nedaleko sídla řídicí úřadovny vyrostl barákový tábor Pod kaštany. Kounicovy koleje se nakonec staly největší policejní věznicí gestapa na Moravě a během okupace jimi prošlo přes třicet tisíc vězňů pocházejících z mnoha moravských měst a obcí. Brněnské gestapo bylo velmi úspěšné v odhalování odbojářů.
„Vytvořili takzvanou volavčí síť, postavenou na konfidentech. Byli to bývalí odbojáři, které gestapo donutilo ke spolupráci. Všechno, co zjistili, hlásili Němcům. Zatkli tak tisíce lidí, stovky skončily na popravišti,“ připomíná Černý.
Mezi oblíbená místa, kde se nacisté v Brně scházeli, patřila Alfa pasáž i kavárna Slavia. „Tam například 29. února 1940 zatkli jednoho z velitelů odbojové organizace Obrana národa Bohuslava Všetičku, když se večer stavil s manželkou na kávu,“ popisuje autor ojedinělé publikace.
Brněnské Němce a přívržence nacismu včetně členů gestapa přijel v březnu 1939 pozdravit i sám vůdce Adolf Hitler. Z jeho návštěvy se dochovaly stovky fotografií.
„Jeho návštěva se dá poměrně podrobně dobře zrekonstruovat i včetně toho, co tenkrát řekl. Turné po obsazeném pohraničí započal už v říjnu 1938. V Brně se zdržel jen několik hodin. Chtěli mu věnovat první dochovaný výtisk konšelského práva Brna ze 14. století, které vycházelo z německého práva. Hitler však prohlásil, že co bylo ve zdech stovky let, ať tam zůstane, a dar odmítl,“ připomíná ještě Černý, jehož knihu lze nyní sehnat v knihkupectvích. Napsal ji ve spolupráci s Archivem města Brna a Moravským zemským muzeem.
