Vidět jej může kdokoliv na internetové adrese www.doc-air.com.
Když vypukl případ týraných chlapců z Kuřimi, jeho peripetie se probíraly na půdě nejedné domácnosti. Rodina seděla kolem kuchyňského stolu a přetřásala věc z nejrůznějších úhlů. Jeden takový rozhovor zachytil ve svém dokumentu Dobrodružství Anny Barbory - Mezihra režisér dokumentárních filmů Vít Janeček.
Natáčel 21. května 2007, kdy se strefil do jednoho ze zlomových okamžiků celého případu a zachytil v něm i jeho spoluaktéry: novináře Jakuba Patočku a jeho tehdejší přítelkyni a kolegyni Kateřinu Havránkovou.
Chtěli pomáhat
Kauza týraných chlapců z Kuřimi vybujela na bizarním případu, v němž se třiatřicetiletá Barbora Škrlová rozhodla - i úředně - převtělit ve třináctiletou Annu Mauerovou. V této snaze jí pomáhaly sestry Klára a Kateřina Mauerovy, později obviněné z týrání svých chlapců a synovců, i mnoho dalších lidí.
Kromě zástupkyně ombudsmana Anny Šabatové také šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka, manžel zesnulé Vandy Patočkové, která s Kateřinou Mauerovou kdysi chodila na vysokou školu. Podle vlastních slov Jakub Patočka ani většina ostatních nápomocných lidí vůbec netušili, že absolventka oboru skladby na Janáčkově akademii múzických umění Barbora Škrlová není třináctiletou holčičkou.
21. května 2007 večer
Když díky neuvěřitelné náhodě prasklo, jak matka s tetou týrají dva chlapce v kuřimském domku, do brněnského azylového zařízení Klokánek byla nakonec "tetou Kateřinou" přivedena i jejich "sestřička" Anna. Té se ovšem takřka ihned podařilo v noci na 12. května 2007 z Klokánku uprchnout.
Při velkém pátrání po zmizelém "dítěti" začalo vycházet navenek příliš mnoho nesrovnalostí. Takže nakonec musela před policií s pravdou ven - kdo vlastně ztracená Anička je - i její nejbližší pomocnice ve věci přeměny v malé dítě: "teta" Kateřina Mauerová.
Těsně poté, co se Jakub Patočka od Kateřiny (tehdy ještě chodící po svobodě) dozvěděl, že Anička, s jejíž "legalizací" zúčastněným ženám pomáhal, je ve skutečnosti o dvacet let starší Barbora Škrlová, natočil onoho 21. května večer svůj dokument Dobrodružství Anny Barbory - Mezihra režisér a Jakubův přítel (jeden ze členů redakční rady a dopisovatelů Literárních novin) Vít Janeček.
Ten už tehdy pracoval na dokumentu o nalezené holčičce Aničce, jíž se ujaly dvě sestry Mauerovy, z nichž jedna ji včlenila do své vlastní rodiny a rozhodla se ji adoptovat, třebaže se právě rozváděla.
Jediný dlouhý záběr
Režisér koncipuje celý dokument jako v podstatě jediný nepřetržitý záběr kuchyně u Patočků, v níž s Jakubem Patočkou hovoří jeho tehdejší přítelkyně a spolupracovnice Kateřina Havránková, jíž skutečnost, že Anička je vlastně Barbora, přímo na kameru Patočka právě sdělil. Jde tedy o naprosto syrový dokument, kde nic nebylo možné opakovat a v němž se režisér, jak se zdá, rozhodl nic nevystřihnout.
"V hlavním těle filmu je jeden střih," reaguje režisér na dotaz diváků z prozatímních produkcí o důvodu jediné chvíle, kdy se plynulý tok filmu na malou chvíli přeruší, "jen pro zajímavost dodávám, že tam není žádný významový záměr, prostě byl v záznamu výpadek timecodu a nebylo možné zhruba jednu vteřinu v tom místě nahrát z kazety do počítače. Katka se tam zrovna hýbe, tak je to takové výrazné".
Klipové generaci může připadat tento způsob filmového vyprávění možná příliš zdlouhavý a málo akční, přitom však nejen zasvěceným nebo přímým účastníkům servíruje skutečné drama s poměrně hlubokým a obecně lidským sdělením.
Romantik a realistka
Podařilo se tam totiž zachytit konfrontaci dvou takřka protilehlých lidských přístupů: romantického idealisty Patočky a děvčete sice mladého, ale obdařeného velmi realistickým a neúplatně zdravým rozumem.
Ve spojení se syrovostí právě probíhajícího meziaktu celkově dramatického a výjimečného příběhu jsme svědky čehosi nevídaného: 52 minut rozhovoru dvou lidí doma v kuchyni - o věcech, které z tisku všichni víceméně (dnes už o dost lépe) známe - uteče jako voda a ani průměrný divák se nemusí nudit, i když kamera Víta Janečka vůbec nezmění své stanoviště a vlastně jen klouže mezi obličeji dvou hlavních aktérů nebo je pouhým přibližováním a oddálením provází v úzké nudli kuchyně, když se při neustálém dialogu pohybují od stolu ke spižírně, ledničce - či nakrátko zajdou do vedlejšího pokoje.
Zvuk a festivaly
I když zvuková stopa byla poznamenána jednak hereckou neškoleností aktérů a skutečností, že ani zvuk nebylo v dokumentu možné opakovat - a později možná i jejich celodenní únavou včetně vypitého červeného vína, takže všem větám není dokonale rozumět - rozhodně to vše přispívá k jednoznačnému dojmu autenticity a předem nekalkulující filmařské upřímnosti. Divákům navíc mohou pomoci anglické podtitulky, které zřejmě vznikly kvůli veřejnému promítání tohoto dokumentu.
"Film byl komorně uveden v rozpracované verzi v Jihlavě," říká o jeho první prezentaci na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů režisér. "A v dokončené na Jednom světě," dodává o jeho prozatím jediném dalším uvedení letos v březnu.
Brzy by se měl promítat v rámci soutěže českých dokumentů na Finále Plzeň, které se koná od 21. do 27. dubna. "Pro televizi je to nejspíš moc avantgardní, i když teď o tom v brněnském studiu ještě uvažují," dodává. Česká televize mu loni odvysílala snímek Dějiny Jaroslava Šabaty s podtitulem Dokument o politikovi, který ztělesňuje půlstoletí nejen české historie.
Dva postoje, dva světy
Jako každý velmi syrový dokument s hlubším přesahem i Janečkovo Dobrodružství Anny Barbory diváky nejspíš rozdělí díky vnitřnímu ustrojení každého z nás: zda je nám tedy bližší idealistický bojovník Patočka, který se ani kvůli zradě a podvodu, na něž v tomto případě právě naletěl, rozhodně "nehodlá v ničem měnit".
Nebo zda jsme spíše ochotni rozumět postoji realistky Kateřiny Havránkové, která Patočkovi říká, že by měl od tohoto případu dát ruce pryč, protože "už toho udělal dost", a staví se za názor, že takto v její nejpodstatnější roli zklamavší matce (Kláře Mauerové) není už možné znovu svěřit děti.
I v této chvíli, kdy je Jakub Patočka konfrontován s vlastním idealismem a důvěřivostí, dokáže tváří v tvář argumentům své přítelkyně obhajovat svá neměnná stanoviska. Takže se celý konflikt mezi těmito životními postoji vyjeví dokonale i na oné nevelké ploše ani ne hodinové rozmluvy. Což je nejpodstatnějším výstupem tohoto nehledaného dítka čiré dokumentární náhody.
Protože jinak v kuřimské kauze dnes platné informace druhý den běžně neplatí a jakkoliv autentické novinky by se dnes bez výše zmíněného přesahu jevily skutečně zastaralé.
. ChronologieKauza Kuřim do května 2007 1993 - narodila se hypotetická dívka Anička. |
Jenomže tyto dvě rodiny by k tak otevřenému zachycení svých postojů a názorů patrně nikdy nepřistoupily. I když byly možná napáleny - a rozhodně využity či zneužity velmi podobným způsobem. Tedy se stejnou počáteční důvěřivostí, již ve zmíněném dokumentu vidíme u původních "legalizačních" snah Jakuba Patočky, kterému patrně v nejlepší víře šlo skutečně o záchranu "rodiči opuštěného dítěte Aničky".
Geniální manipulátorka?
Po zhlédnutí dokumentu nejspíš mnohému z diváků utkvějí v hlavě i některé jasnozřivé otázky Kateřiny Havránkové, například ta, v níž se ptá, jak mohli doktoři nebo sociální pracovníci (včetně pravého stavu věcí patrně neznalé "náhradní matky" Kláry Mauerové) naletět plně vyvinuté dospělé ženě na to, že je prepubertálním a pubertálním dítětem - nebo její otázka, zda nikdo nezkoumal, jestli je tahle nepravděpodobná dívčinka ve svých reálných dvaatřiceti letech ještě panna.
A každopádně se divákům musí - jako v každé dobré detektivce - neustále vracet několik motivů. Jednak naprosto neuvěřitelná a zřejmě svého druhu geniální schopnost Barbory-Anny Škrlové manipulovat lidmi tak, že je nakonec dostane tam, kam sama potřebuje.
A pak jakési takřka paušální opouštění zájmů vlastní rodiny (svých dětí - a to v případu všech tří zmíněných rodin: Mauerových, Skálových i Fahrnerových, v menší míře i Jakuba Patočky, o němž Kateřina Havránková v dokumentu pronese, že kvůli případu Anny-Barbory zanedbával vlastní děti) ve prospěch této neuvěřitelné androgynní bytosti.
A zároveň nejspíš i stejně paušální schopnost všech napálených aktérů jí nakonec odpustit či přesvědčit sami sebe, že to tak určitě nemyslela.
Příliš mladý příběh
Čerstvě o pravém stavu věcí zpravený Jakub Patočka v dokumentu také hájí spíš sestry Mauerovy, o nichž sice prohlašuje, že jsou asi šílené a zvláště "teta“ Kateřina vtažením své sestry do lživého příběhu projevila značnou morální otrlost, ale ve stejné chvíli hledá pozitivní cestu k nápravě celé postižené rodiny.
I když o skvělé manipulátorce Barboře dokument Víta Janečka ještě nijak zevrubně v květnu 2007 vyprávět nemohl, neboť pro veřejnost byl "příběh ještě velmi mladý", je opravdu fascinující dívat se jako pod velkou lupou na jednu jeho malou část a zjišťovat, co všechno se dá i z tak malého vzorečku pod filmovým mikroskopem zjistit.
