Porážek na kontě jeho týmu přibývalo tempem, na jaké není zvyklý. Anaheim, v jehož dresu hokejový brankář Lukáš Dostál odchytal svoji první kompletní sezonu v NHL, je v přestavbě, což se na výsledcích mančaftu podepsalo.
Ne tak na Dostálově náladě, s níž dorazil na reprezentační kemp do Brna. Ve čtvrtek tam utkáním Česka proti Finsku startuje poslední turnaj před mistrovstvím světa a třiadvacetiletý odchovanec Komety se postaví do branky. Návrat na známá místa si užívá.
Česko vs. Finsko, start v 18:00Budeme sledovat v podrobné ONLINE reportáži. |
„Když jsem z Brna odcházel, ještě tu byla stará pevná plexiskla a jiné mantinely. Teď jsou tady ty moderní, pružné. Moc se těším na brněnské fanoušky, na všechno. Od vchodu do haly na mě dýchla nostalgie,“ povídá.
S nominací na pražský šampionát už nejspíš počítat může, vedení týmu do tria gólmanů z NHL – s Dostálem ho tvoří Petr Mrázek a Karel Vejmelka – zasahovat již nebude. „Známe se dobře, vycházíme spolu výborně. Nebude mezi námi problém,“ hlásí nejmladší z trojice, jemuž trenéři svěřili rozjezd poslední prověrky před MS.
Vracíte se do arény, v níž jste hokejově vyrostl, už jako právoplatný hráč NHL. Jak hodnotíte uplynulou sezonu?
Mám za sebou důležitý rok, o tom není pochyb. Poprvé jsem během sezony byl jen v NHL, nešel jsem na farmu. Dostal jsem 44 duelů, s čímž jsem před sezonou ani zdaleka nepočítal, jsem za to moc rád. Člověk ale nikdy neví, co se může stát, pořád jsem mladý kluk. Abych se považoval za hráče NHL... přece jen tam pořád ještě začínám.
Jste rád, že je to v Anaheimu, týmu s prostorem pro mladé hráče, což s sebou ale nese i dost porážek?
Vždycky chcete vyhrávat, to je ten hlavní cíl. Jsem v týmu od toho, abych ho v klíčových momentech podržel. Je ale jasné, že když se dostanete do takové fáze sezony, kdy se moc nevyhrává, je potřeba se soustředit sám na sebe. Pracovat, makat a nevzdávat se. To se nám dařilo. Kolem Vánoc to šlo trochu z kopce, konec sezony jsme měli zase dobrý a můžeme na něm stavět. Máme výborné mladé kluky, takže se na budoucnost těším.
Povzbudilo vás, že jste se hned na začátku sezony stal nejlepším nováčkem NHL za říjen?
Tehdy byl hodně sledovaným nováčkem Connor Bedard z Chicaga, hrál výborně, a že jsem to za říjen vyhrál já, to pro mě byla opravdu velká pocta. Přijal jsem ji s pokorou. Věděl jsem, že mám za sebou šest nebo sedm zápasů a zbývá jich víc než sedmdesát. O ceně mi řekli dopoledne před zápasem, na který jsem myslel především. Považoval jsem ji za signál, že veškerá práce právě naplno odstartovala. (úsměv)
Dostavila se během sezony ta fáze únavy, o které se v případě nováčků během prvního zápřahu v profesionální soutěži mluví jako o nárazu do zdi?
Musel jsem se naučit rozložit síly, abych byl maximálně připravený, když dostanu šanci. Vždycky jsem dbal na regeneraci, masáže a podobné věci. V NHL do toho přišlo neskutečné cestování, střídání časových pásem. Všechno pro mě bylo poprvé, ale myslím, že jsem to zvládl dobře. Jsem strašně rád, že jsem měl v týmu Radka Gudase, kterého jsem se mohl na cokoliv zeptat. Má skvělou rodinu, byl mi oporou a trochu i mentorem.
Během února jste spolu účinkovali i v reklamním šotu s americkou punkrockovou skupinou The Offspring. Jak jste se k ní dostali?
Pochází z okresu Orange County, ve kterém má sídlo i náš klub. Tak vznikla spolupráce a natáčení upoutávky na zápas pro fanoušky (Dostál bubnoval paličkami na hokejovou branku, Gudas bruslil s baskytarou – pozn. red.). Jejich hudbu mám rád, jsou to výborní muzikanti.
Zazářili ale už v době, kdy jste ještě nechodil ani na základní školu. Odkud je znáte?
Pamatuji si jejich písničky z videohry NHL, kterou jsem jako malý hrával na počítači. (úsměv) Kromě toho si je pouštěl kamarád, se kterým jsem poslouchal hudbu. Natáčet s nimi byla skvělá zkušenost.
Jinou, čistě hokejovou jste prožil v březnu při zápase proti New Jersey. Dvě vteřiny před koncem jste chytil trestné střílení a Anaheim vyhrál 4:3. Byl jste i v této situaci v takovém klidu, v jakém chytáte obvykle?
Byl! I reportérce po zápase v rozhovoru, dělaného před celou halou, jsem to řekl. Když proti nám bylo trestné střílení nařízeno, řekl jsem si, že je čas se ukázat. Time to shine! Věřil jsem si, že to chytnu. S hráči, jako jsou Trevor Zegras nebo Mason McTavish, jezdíme nájezdy po tréninku, mám v nich praxi.
Ovšem tady proti vám stál hvězdný mládenec Jack Hughes, bývalá jednička draftu.
Šikovný hráč, to je pravda. New Jersey bojovalo o play off, předvedlo proti nám výborný výkon, my jsme ale také chtěli vyhrát. Nájezd byl zlomový moment. Něco, čím si musí hráč projít, aby byl časem úspěšný. Byl jsem rád, že ta zkušenost přišla.
Brankář Anaheimu Lukáš Dostál zasahuje proti střele Los Angeles.
A chytil jste.
Hughese jsem vybruslil, jemu se pak zamotal puk, já jsem před sebe dal hokejku a on kotouč ve snaze strhnout ho zpátky ztratil. Zavřel jsem mu všechny cesty do branky, tak si myslím, že trochu zpanikařil.
Pomáhá vám tohle nastavení mysli, že se na velké okamžiky těšíte, místo abyste z nich měl trému či obavy?
Člověk musí mít zdravý respekt, je to těžká chvilka. Nesmí se ale stáhnout proto, že ho čeká něco náročného. Proto jsem byl úplně v klidu, těšil jsem se na ten nájezd jako na šanci pro mě.
Taky jste v NHL málem sám dal gól.
To jsme hráli proti Detroitu, trefil jsem při jejich power play vnější oblouk brány. Legrace je, že trenér, který byl předloni na farmě v AHL u toho, když jsem dal gól v zápase s Coloradem, je teď u nás v Anaheimu. Stav byl 4:3 pro nás, zkusil jsem to, o kousek to nevyšlo.
Tehdy jste říkal, že vlastně nevíte, jestli trenér tenhle pokus ocenil. Už jste to zjistil?
V Americe je zápasů tak strašně moc, že pokud se nestane nějaká velká chyba a gólman jenom netrefí bránu, jako by ji minul hráč z pole, a pak se vyhraje, tak se to uzavře a jede se dál. Není čas přemýšlet, babrat se v tom, co kdo udělal. Skončí utkání, nasedne se do letadla a hurá na další štaci. Naučil jsem se řešit všechno den po dni, neplánovat a být pořád připraven.
Mimochodem jste si zachytal i proti Karlu Vejmelkovi, dalšímu z bývalých brněnských brankářů a současným reprezentačním kolegou, který působil v Arizoně. Odnesl jste si dobrý zážitek?
Samozřejmě to byla sranda. Odchytali jsme proti sobě dva zápasy, potkali jsme se i v přípravě. Po utkání jsme si vždycky popovídali. Karlíka mám rád, známe se dobře, a když proti němu nastupuji, vždycky chci vyhrát.
Dotklo se vás, když o vás kanadský list Toronto Sun po zápase s tamním týmem napsal, že jste „no name“ brankář, proti kterému Javorové listy vyválčily výhru 2:1 v prodloužení?
Mně je to upřímně nějak jedno. Co bych na tom řešil? Napsalo se to, já to beru, nějak mě to neovlivní. Zvlášť v Kanadě je tlak médií velký. Za sebe jsem byl rád, že se mi povedl dobrý zápas.
Auston Matthews saves day in OT after no-name goalie vexes Maple Leafs https://t.co/Pc07XvSVwg https://t.co/IDY7iTaLDH
Předvedl jste v něm 55 zákroků. Měl jste hanlivé označení na mysli, když jste proti Torontu nastoupil příště?
Vůbec ne. Mně je jedno, proti komu chytám. Není čas přemýšlet, že proti vám stojí Auston Matthews, Sidney Crosby nebo někdo další. Jak začne brankář přemýšlet, jde koncentrace stranou a zápas se mu nepodaří.
Na jednoho hráče jste se ale prý soustředil speciálně.
V paměti mi utkvěl Leon Draisaitl z Edmontonu, ne však proto, že by to byl nejtěžší soupeř. V NHL umí vystřelit každý. Draisaitl má ovšem velkou lopatu, je to něco hodně neobvyklého. Na to si brankář musí dávat víc pozor. Obvykle si hráč potáhne puk a vypálí prostředkem čepele, Draisaitl to ale umí špičkou, patkou, odkudkoliv. V tom je to jiné.
Těšíte se už teď na mistrovství světa do Prahy?
Momentálně jsme v kempu v Brně a soustředím se na to, co nás čeká ve zbytku týdne. Nechci mluvit o tom, co bude. Jsou před námi tři zápasy, jsme tady tři gólmani a může se stát cokoliv. Není dobré předbíhat.
