Hermann Ungar se narodil do zámožné rodiny v boskovické židovské čtvrti. I když se o něm později mluvilo jako o „moravském Kafkovi“, jeho dílo je jiného ražení než slavného Pražana.
Ungarovy příběhy jsou mnohem více drsné a temné, experti proto tvrdí, že má spíše blíž k Dostojevskému.
„To pojmenování vzniklo asi jen proto, že byl zařazen do Pražského kruhu a jako jediný byl původem z Moravy,“ vysvětluje Mojmír Jeřábek z Německého kulturního spolku, který se snaží tohoto autora lidem více představit.
Podílel se například na pořádání sympozia na Nové radnici, kam přijala pozvání i Ungarova vnučka Vicky Unwinová, která dlouhodobě dokumentuje historii své rodiny.
V Brně se zúčastnila Mezinárodního literárního sympozia Ungar-Kafka a o den později přijela i do Boskovic. Zde se setkala s vedením města, představila svou knihu Chlapec z Boskovic, prohlédla si židovskou čtvrť a měla možnost navštívit i rodný dům svého dědečka ve Zborovské ulici.
Ungar byl podle Jeřábka dlouho v zapomnění nejen v Česku, ale i v německy mluvících zemích, navzdory tomu, že jeho díla mají vysokou hodnotu. Tvořit začal už jako kluk, když v osmi letech napsal vlastní divadelní hru.
Psaní se i v dospělosti věnoval jako svému koníčku, protože romány, novely, divadelní hry i mnohé publicistické texty psal ke svému hlavnímu zaměstnání v diplomatických službách.
Psal o fiktivních postavách
Literaturou byl Ungar posedlý, což nejspíš bylo dáno i tím, že pocházel ze vzdělané rodiny. „Roli v jeho drsných tématech a příbězích zcela jistě hrálo to, že na rozdíl od Kafky zažil hrůzy první světové války. Prožil si peklo a tvůrčí činností se z toho chtěl vypsat,“ přibližuje Jeřábek, proč jsou jeho díla často protkána smrtí a proč jeho tvorbu označil jazykovědec a překladatel Pavel Eisner v roce 1933 za psychoanalytické peklo.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma |
Nebyl však autorem podobně jako známý Remarque, který se i v románech vracel na frontu a do zákopů. Ungar psal sice o fiktivních postavách ve fiktivním prostředí, znalci ale dokázali rozklíčovat, že inspiraci často čerpal právě z rodných Boskovic. „Někteří se v příbězích poznali a byli na něj za to dokonce nazlobení,“ doplňuje Jeřábek.
Ungarovo brzké úmrtí je úzce propojené paradoxně s jeho velkou hypochondrií. Lékaři totiž kvůli ní podcenili jeho stížnosti na silné bolesti břicha, šlo však o akutní zánět slepého střeva.
Krátce po odchodu ze státních služeb, když se chtěl naplno věnovat literární tvorbě, tak v říjnu 1929 Ungar umřel.
Jeřábek by byl rád, kdyby v Boskovicích vzniklo více připomínek tohoto významného autora přímo v ulicích. V současnosti je na jeho rodném domě pamětní deska a nedaleká literární čajovna nese jeho jméno. Ke stému výročí od úmrtí třeba ještě něco dalšího přibude.
Jak se to hýbe? Nahlédli jsme do hlavy Franze Kafky
25. února 2017 |