První a jediné auto koupili moji rodiče (ročník 1924) v roce 1962. Nebylo to tehdy jednoduché, člověk musel nejdřív dostat poukaz. „Maminka pracovala na Krajské odborové radě, na rok jim přidělili tři poukazy. Všichni chtěli škodovku, wartburga nechtěl nikdo, a tak zbyl na obyčejnou účetní,“ popisuje Jana Krutilová.
S autem, stanem a prošívanými dekami jsme nejdřív brázdili republikou, první fotka je od rybníka Svět v Třeboni z roku 1962. Asi v roce 1965 jsme se vydali do Bulharska. Bylo to docela dobrodružné – nejdřív jsme celou noc stáli ve frontě na slovensko - maďarské silnici, pak se projíždělo po špatných silnicích Rumunsko, míjeli jsme povozy s místními cikány a docela se báli.
V Bulharsku jsme spali v kempu ve vesnici Obzor, tam už to bylo fajn. Taky jsme byli u Baltského moře v NDR v kempu, kde byli samí Češi (Němci byli u Balatonu a Černého moře).
Zhruba od roku 1968 už autem jezdil táta jen na chatu, výjimečně na hřbitov do Jemnice nebo Vysokého Mýta. V roce 1990 po nás zdědil Škodu 100 a wartburg skončil někde na šrotišti nebo na náhradní díly.
Naše první auto: v letech 1962 až 1990 jsme jezdili ve wartburgu
Krása z DDR
Wartburg 311 který začal z bran továrny ve východoněmeckém Eisenachu vyjíždět v roce 1956, patří dodnes k nejelegantnějším vozům východní provenience.
Wartburgů 311 bylo vyrobeno téměř 260 000 v 11 variantách.
Automobil s oblými tvary se vyráběl v řadě variací - základem byl čtyřdveřový pětimístný sedan, existoval i kombi, kupé nebo kabriolet. Právě „třistajedenáctka“ patří mezi sběrateli k ceněným kusům, zachovalé se v Německu prodávají za (v přepočtu) čtvrt milionu korun i dráž. Devět let po představení modelu 311 přišel do výroby mezityp, označený 312, který v karoserii stávajícího modelu skrýval podvozek teprve chystaného typu 353. Všech provedení tohoto vozu se vyrobilo na 300 000 kusů. Více o historii wartburgů čtěte zde
