Potřebuje na to samozřejmě víc času než moderní turby nadopovaní mlaďoši, ale o to sveřepěji se k ní propracovává. A pak už frčí.
Brzdou provozu rozhodně nejsme, s modrým o čtvrtstoletí mladším Seatem Ibiza jsme se předjížděli a překáželi si při tom asi dvě stě kilometrů.
Favority dostaly před 30 lety novou tvář, slaví to expedicí za hokejem |
Z ucpané Prahy nabíráme azimut Finsko. Salátový autoatlas umaštěný zrovna v oblasti Jizerských hor od řízků v roce 1993 jsme nakonec nechali doma a srabácky jedeme podle navigace v mobilu. Nabíráme směr Liberec, z boleslavské dálnice zamáváme na průjezdu městem Škodovky fabrice, kde před třiceti lety našeho favorita vyrobili, a uháníme na sever.
Na hranici Žitavy na česko-německo-polském pomezí trochu bloudíme a kocháme se při tom krásnou krajinou v jarním rozpuku, nakonec dálnici A4 u Zhořelce najdeme. Tam dopisuju na místě spolujezdce úvodní díl našeho seriálu zápisek z expedice za hokejem (čtěte zde).
Jeníček a Mařenka – dva malé domy z 15. století spojené bránou v severozápadním rohu vratislavského Rynku.
Projedeme a proběhneme hlavní (staroměstské) náměstí v nádherné Vratislavi, která vypadá po krátké návštěvě zajímavěji než okoukané Drážďany, kde už byl snad každý. Poobědváme – ne moc, ať za volantem neklimbáme; než jídlo přinesou, dost dlouho to trvá, ale vaří tu dobře.
Pak nabíráme severovýchodní směr na Varšavu. Je to furt po dálnici, na placaté zemi je na nekonečné pentli autostrády snad vidět zakřivení Země. Zatím neplacená dálnice je plná kamionů, ale cesta nám ubíhá dobře. Na polských dálnicích se může uhánět až stočtyřicítkou, tak jedeme skoro na plný plyn. Jen si necháváme větší odstup od ostatních, pečlivě hlídáme spěchavce v levém pruhu, když chceme předjíždět funící kamiony. A vůbec, jsme obezřetnější než v moderním autě. Oceňujeme skvělý výhled velkými prosklenými plochami rámovanými tenkými sloupky, prima jsou velká zrcátka.
Mihotající se ručka palivoměru nás znervózní, má „výkyv“ snad čtvrt rozsahu ukazatele, tak zamíříme k benzince. Doplníme 34 litrů paliva a frčíme dál, když to přepočítáme podle ujetých kilometrů z Prahy, vychází spotřeba kolem sedmi a půl litru, to je slušné, rozhodně jsme se necourali.
Moc se nám líbí motor, dýchá, táhne v nízkých, aby pak kolem třech a půl tisíc otáček „umřel“, tam už se moc zatáhnout nechce. Má zdravý hlas, na volnoběh charakteristický švitořivý, ve vyšších jadrný, na vjezdu do Varšavy se nám zdá, že kolem tří tisíc otáček přidává sportovně nakřáplý tón, že by se ta dírka ve výfuku zvětšovala?
Český autoland by nevznikl nebýt Škody Favorit |
Náklony a houpání
Nejvíc zvykání potřebuje jízdní chování. Z favorita má člověk pocit festovnosti, poctivě odvedené práce konstruktérů. Jízdní discipliny zvládá skvěle. Jen trochu vystraší velké náklony. Sám podvozek drží kola v kontaktu s vozovkou perfektně, na tom celém se ovšem na vysokém podvozku (aby obstál na polňačkách a rozbitých silnicích Československa osmdesátých let) „vyvěšuje“ karoserie na měkkých pružinách. Při míjení kamionu na okresce v protisměru je to adrenalin, auto se rozhoupe zleva doprava, stejně tak povlává a pohupuje se v bočním větru. Stačí držet pevně volant a jde to. Řízení bez posilovače vyžaduje svaly, za pohybu už by mohlo být na můj vkus o něco měkčí, ale to by pak nebylo tak pevné na dálnici. Takže neremcám.
Škoda Favorit 135 LS
Béžová barva plastů přístrojovce zrovna nelichotí, je ale navržena skvěle – přehledná, funkční a čistě pohledem designu velmi kvalitní. Na žádný ukazatel nemusí řidič mžourat, aby ho pochopil, jako u dnešních aut. Pravda, páčky pod volantem působí trochu vachrlatě a roky ho trochu omšely. Řazení chodí skvěle, přesně, akorát při řazení pětky naráží dlouhá páka spolujezdci do kolena.
Moc se osvědčilo výklopné dodatečně montované skleněné střešní okno, hicy jsme přežili na rozpálené dálnici bez útrap, ani jsme nemuseli otevírat často okna, stačilo pustit ventilaci. A nadšení jsme ze sedaček, po jedenáctihodinové téměř sedmisetkilometrové etapě jsme s nich vysedli bez námahy a sakrování, jsou měkké, dobře tvarované a navíc vypadají skvěle.
Autofotka týdne: Třicet let vyšperkovaných červených škodovek |
Favorit měl na svou dobu skvělý průmyslový design a po technické stránce byl špičkový, zápaďácká konkurence ovšem přidávala filigránštější finiš, na pohled fajnovější interiér a uměla mít víc výbavy a třeba větší nabídku motorů. Když na polské dálnici míjíme soudobé opelichané audiny, je to zřetelné, vypadají tak nějak dotaženější, víc oblin jim přidává na modernosti. Z favorita ovšem čiší ten poctivý technický grunt, náš kousek ve skoro bezvadném stavu je navíc nadšený sprinter, který je vysloveně radost řídit.
Favoritem za hokejemŠkoda slaví jubilejní 30leté partnerství s MS v ledním hokeji, na to, které se letos koná ve Finsku, vysílá dva stejně staré favority. Právě na 56. mistrovství světa v ledním hokeji konaném v Praze a Bratislavě se totiž 28. dubna 1992 představil první výsledek vstupu koncernu Volkswagen do mladoboleslavské automobilky: „německý“ facelift této důležité škodovky. |
