Před novou hokejovou halou (tak novou, že jí pořádně neznají ani Google mapy) ukazuje počítadlo tachometru 39 917 kilometrů. Bez jediného zaškobrtnutí nebo náznaku nejistoty.
Pokud chcete, považujte za zaškytnutí moc vysoký volnoběh, který najednou po chladnější baltské noci motor favorita držel po nastartování. Stačilo prošlápnout plyn a srovnalo se to. A zas jsme frčeli jak širóni.
Třicetiletou škodovkou Pobaltím: Fanoušovi nejvíc svědčí okresky a stovka |
Trajekt
Poslední etapa začala nájezdem na trajekt a dvouhodinovou cestou z estonské metropole Tallinu do Helsinek. To plující město spolklo čtyři šňůry aut a jejich posádky. Spousta Estonců s auty, za kterými táhnou přívěsy s loďkou, se kterou budou rybařit. A kupa Finů obtěžkaných alkoholem. Ten je – stejně jako všechno ostatní – ve Finsku pekelně drahý. Pivo v zaplivané hospodě za deset eur není žádná výjimka.
Škoda Favorit na trajektu z Tallinu do Helsinek
Procházka po Helsinkách. Jsou docela nudné a strohé puristické architektuře přeci jen trochu chybí pruský šmrnc, který má Riga nebo Tallin, zvykáme si na dvanáct stupňů, které prolezou i docela teplým svetrem (v Praze je pětadvacet) a startujeme na další cestu v jeskyni v centru města vykotlané kvůli garážím.
Podzemní garáže v Helsinkách
Nasazujeme severní azimut s cílem Tampere. Je to asi 170 kilometrů, trochu nudných, po autostrádě placatou, ale hezkou krajinou, kde můžeme maximálně stodvacítkou. To Fanoušovi maximálně vyhovuje, už je to o pár decibelů za komfortním limitem (kolem stovky), ale stále snesitelných a slyšíme se bez hulákání.
Favoritem placatým Pobaltím. Odemykání na pavouka a koncert poctivé techniky |
Do Tampere přifrčí třicetiletá škodovka s elánem. Potvrdilo se, že když je „fáčko“ v pořádku, dojede kamkoliv. Ještě fotka na rozloučenou a můžeme slavit.
